Pregnant with my love

#16- Stěhování

Blíží se konec srpna. Martin už má na září podepsanou smlouvu s Carolinou a tak je nejvyšší čas odletět do Raleigh. Balení pro nás moc problematické není, protože si balíme jenom oblečení, zbytek jako je třeba nábytek necháváme tady. Všechno potřebné máme v Americe nové a proto není potřeba to brát s sebou a navíc v létě se sem budeme vracet takže je lepší, když tu vše zůstane.

Poslední věci už máme zabalené je načase jet do Prahy, kde žijí moji rodiče a hlavně je zde letiště. Předala jsem tátovi klíčky od mého auta, aby bylo u někoho, komu věřím.

Když jsme dojeli do Prahy, tak už na nás na letišti čekala moje rodina, se kterou jsem se ještě musela rozloučit. Máma i táta oplakali nejen to, že odlétám ale i to, že neuvidí malého růst naživo a že ho jen uvidí na fotkách. Bráchové to vzali lépe, protože kdykoliv budou chtít budou moci přiletět a kdykoliv bude nějaký problém, tak mi zavolají.

Konečně jsme se rozloučili a šli k terminálu. Martin měl naše kufry a já měla Martínka. Naše zavazadla už putovala do úložného prostoru a my šli do letadla. Zde jsme našli naše místa a sedli si. Nejprve musíme letět do Amsterdamu a až z Amsterdamu poletíme teprve do Ameriky.

Po pár hodinách jsme byli v Amsterdamu. Byla jsem ráda, že jsme už vystoupili, protože jsem se už potřebovala projít navíc mě bolela děloha takže jsem to musela rozdýchat. Martin mě celou dobu i během letu držel za ruku a druhou rukou se držel Martínka. Nejspíš, aby měl jistotu, že jsme oba u něj.

Zanedlouho už jsme byli opět v letadle tentokrát už směr Raleigh.

Na letišti už na nás čekalo naše auto, které jsme si zařídili a mohli jsme tak ihned jet do našeho bytu.

Zhruba za půl hodiny jsme byli na místě. Bylo už hodně pozdě a tak jsme už na nic neměli energii a šli jsme si po sprše lehnout.

Tuto noc byl Martínek extra hodný a nechal nás spát až do 8. Vzbudili jsme se, já se postarala o Martínka, který znovu usnul. Martin byl ještě něco domlouvat na stadionu a mě dnes čekala schůzka s krasobruslařkama. Moc jsem se těšila ale zároveň jsem byla i nervózní.

Náš nový byt byl veliký takže jsem se se ho rozhodla prozkoumat. Nikdy bych neřekla, že s Martinem dokážeme takhle hezky náš byt zařídit. Vrátila jsem se zpět do obýváku, kde byla i postýlka s malým. Nemohla jsem se vynakoukat na to, jak v klidu spinká.

Najednou ne někdo objal a já už v prvním momentě věděla, kdo to je. Byl to Martin. Zapla jsem chůvičku a přestěhovala se s ním do jiné místnosti. Už jsem se neudržela a začala jsem ho líbat. On mi polibky oplácel. Takhle jsme se ještě nějakou dobu líbali a potom už bylo načase jít za týmem. Martin mi řekl, že krasobruslařky jsou na stejném stadionu jako hokejisti a že půjde se mnou.

Dala jsem malého do kočárku a jeli jsme na stadion. Když jsme dojeli na stadion, tak se Martin se všema zdravil. Ani se nedivím, když už tu před pár měsíci byl. Sešla jsem dolů, ale žádné krasobruslařky tu ještě nebyli. Martinovi noví spoluhráči začali mluvit. To je ta tvá přítelkyně? A Martin řekl ano to je Charlotte, moje přítelkyně. Dál už jsme jen slyšeli ta je tak krásná, tím myslím opravdu krásná. Řekl nějaký hokejista. Martin se jen usmál a objal mě. Potom se kluci zeptali. A koho to máte v tom kočárku? Martin hrdě odpověděl. To je můj syn Martin. Kluci se na něj nevěřícně podívali a řekli. Tak mladej a už má miminko? To ta moje mi pořád říká, že je na něj čas a to je mi už 27 a ty tady už v 19 máš miminko.

Po nějaké chvíli se na stadionu objevili i dívky tedy krasobruslařky. Ihned jsme si padli do oka. Často se mě ptali, jak to zvládám s Martinkem a já jsem se jim pokoušela odpovídat.

Když jsem měla všechno zařízené, tak nás Martin už odvezl domů. Zítra mě čeká kontrola a musím se vyspat.

Ráno jsem se vydala k doktorovi. Přisla jsem a dozvěděla se pouze skvělé zprávy a to, že už mám dělohu staženou. Odcházela jsem od doktora s dobrým pocitem. Už jsem ani neměla bříško a vážila jsem tolik, co před těhotenstvím.

Doma bylo vše v pořádku. Martin se o malého postaral na jedničku. Společně jsme se naobědvali a šli na procházku po městě. Raleigh je krásné město.

Když jsme se vrátili domů, tak jsme se společně postarali o Martínka a bylo načase se navečeřet. Po večeři jsem se vysprchovala a šla uložit Martínka do postýlky.

Martínek už spal ve svém pokoji a tak jsem šla dolů za Martinem. Právě dodělával nějaké věci na počítači.

Po skončení jsem ho chytla za ruku a pomalu ho vedla k ložnici za doprovodu líbání. Pomalu jsem ho začala svlékat a jemu hned došlo o co mi jde, a tak neváhal a pomáhal mi. Byl to skvělý pocit, cítit ho po tak dlouhé době opět tak blízko. Podařilo se mu mi udělat cucáka. Na to jsem ale přišla až ráno a výjimečně jsem mu to neměla za zlé, protože jsem to chápala.

_______________________________________

Tentokrát to byla opravdu osobní kapitola. Doufám že už teď, po rozjezdu školy budu mít více času na psaní příběhu.