Povedlo se mi to.
Už tři dny jsem volná.
Už tři dny mě netíží ten strašlivý tlak zamilovanosti.
Bylo to zničující.
Celé ty měsíce.
Pořád jsem na tebe myslela.
Snila o společné budoucnosti.
Doufala, prosila, modlila se.
A pak...
Napsal jsi mi něco co jsem už dávno tušila.
Vlastně jsem o tom na začátku byla přesvědčená, ale odmítala jsem si to připustit.
Využíval jsi mě.
Nevím kvůli čemu, vždyť se vlastně nic kromě pár obětí, sladkých slov a úsměvů nestalo.
Ale to nemění tu strašlivou skutečnost.
Využíval jsi mě.
Připoutal sis mě k sobě.
Omámil sladkými řečičkami a pak postupně lákal do pavučiny, kterou jsi začal stahovat víc a víc.
A já nemohla dýchat.
Svůj poslední nádech bych ale věnovala tobě.
A já nemohla mluvit.
Ale svůj poslední úsměv bych věnovala tobě.
A mě přestávalo bít srdce.
Srdce, které jsem ti podávala na dlani.
A teď?
Teď je konec.
A já jsem, světe div se, šťastná.
ČTEŠ
Nekonečná
AléatoireLáska. To je definice mého příběhu. Protože zničehonic zastihla právě mě. Nepřipravenou. Zmatenou. A já se rozhodla ji částečně filtrovat sem. Proč? Protože moje láska není opětovaná. A proto potřebuju někam vybít svou bolest, když už to nemůžu vydr...
