Morsmordre

Dvacet

The Nightmare Before Christmas (Catherine O'Hara) - Sally's Song

---
Věnováno klarus123. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Poslední měsíc v roce zaklepal na dveře záhy a mrazy uhodily s větší silou nejen než dosud, ba dokonce než za posledních několik let. Slunce zapadalo za obzor až příliš brzy a ani ve chvílích, kdy stálo na obloze nejvýše, se nedalo říct, že by do chodeb hradu přinášely jeho paprsky světlo, o teple se nedalo mluvit ani s tou největší fantasií. Přesto však v poledních hodinách okolí hradu doslova svítilo závějemi sněhu, které nejen krajinu, nýbrž i hrad samotný schovávaly pod svou peřinou.

Toho dne skončilo vyučování šestého ročníku, nebo alespoň těch mladých čarodějů, kteří navštěvovali hodiny kouzelných formulí, vcelku brzy. Studenti z tohoto pohledu bezpochyby oceňovali skutečnost, že profesor Kratiknot podlehl oné všemi nenáviděné nepříjemnosti zvané chřipka.

Jedním z jeho studentů byla i Hermiona. Ta růžová ropucha Umbridgeová z Ministerstva kouzel už možná v Bradavicích neučila, a proto nemohla trestat studenty nenosící školní uniformy, dívky tak mohly v těchto chladných dnech vyměnit černé skládané sukně za kalhoty z jejich vlastních šatníků, i přes povolenou možnost však Hermioně smysl pro povinnost podobné jednání nedovoloval. A tak kráčela po chodbě v nad koleny končící sukni, vysokých pletených podkolenkách, tlustém svetru a přes ramena přehozeném hábitu - a přesto nedokázala třasu kolen zabránit.

Jediné, za co byla opravdu vděčná, byla skutečnost, že v rukou svírala stoh knih, a tak si nikdo, koho kráčejíc po chodbách potkala, nemohl všimnout, že se jí třesou i ruce. A u nich důvodem nízká teplota vskutku nebyla.

Jak jenom mohl Harry tak rychle a bez jediného zaváhání osočit Draca z něčeho tak krutého, jako byl pokus někoho, tedy Katii, zabít, nebo i jen zaklít? Možná byl nazýván Zmijozelským princem, možná se tvářil jako dokonalý prototyp Zmijozelu, což obnášelo i nenávist Nebelvírských, možná jim posledních pět let ničil životy, nebo se o to alespoň zdánlivě snažil, ale něco takového by přeci neudělal!

Znova to na Hermionu padlo. Ne, nešlo o pochyby, ani zdaleka. Jako by se jí svetr začal kolem hrudníku smršťovat, po kůži jí přebíhal nepříjemný mráz. Hermiona prudce zalapala po dechu, tlak v hlavě vystoupal do závratných výšin, pohled se jí rozostřil. Svižné kroky se jako mrknutím oka změnily v pomalé pokulhávání, jak se jí začala podlamovat kolena. Vynadala sama sobě, jak je kruci možné, že ji to nenapadlo dřív - že si vůbec dovolila na to zapomenout? Teď, po půl roce, když kvůli tomu cítila vinu celé prázdniny? Když se po nocích budila ze strachu křikem z nočních můr?

Loni, na konci školního roku. Ministerstvo kouzel. Smrtijedi. Bystrozorové. Oblouk. Bellatrix a Sirius.

A ta zpropadená kletba.

Hermiona už možná začínala chápat, proč Harry proti Dracovi tolik zbrojil, vlastně ji to do tohoto okamžiku pořádně ani nenapadlo. Draco je přeci Malfoy. Byl ve vyšetřovacím sboru Umbridgeové, který se snažil dopadnout Brumbálovu armádu. Dracovi rodiče jsou Smrtijedi. Bellatrix je Dracova teta. Bellatrix zabila Siriuse...

Ne, neměla si ty myšlenky připouštět. Siriusova smrt sebrala Hermionu mnohem víc, než kdy před kým se odhodlala dát najevo. O to víc, že jí trvalo, než si k Siriusovi dokázala vypěstovat důvěru. Že ho na samém začátku podezřívala ze samých špatností a vůbec jej neměla ráda.