Babysitter

9. První hlídka

První pozvání na hlídku mi přišlo esemeskou. Mělo se tak stát hned tu sobotu. Musela jsem tomu klukovi proti své srsti věřit, že mi nebude dělat blbosti za zády - jinak by mě Anthony zabil. A přesně to jsem mu taky do telefonu řekla.
Ten den, kdy to přišlo, jsem se převlíkala  za zavřenými dveřmi jeho pokoje, jelikož se rozhodl mi ukázat základní postupy jeho hlídek. Ne, že bych se na to vyloženě těšila, ale musela jsem udělat to, o co mě Tony tak vehementně žádal. 

Už o nějakých deset minut později jsme spolu stáli venku a já se na něj koukala plná očekávání. 

,,Co nás čeká dneska? Jedeme zase zastavit nějakého super padoucha, jeho pomocníky, najít nějaký úkryt gangu? Jsem připravená." Zatrylkovala jsem nadšeně. Měla jsem na sobě oblek od Shuri, nejlepší běžecké tenisky a byla jsem připravená na cokoliv, co si na mě Peter vytáhne. 

,,Upřímně, takhle odvázaný bych z toho nebyl," nasadil si Peter masku a rozhlédl se kolem nás. ,,Pan Stark a pan Hogan mě drží dost při zemi. Většinou se poflakuju po Queensu, čekám, co se naskytne a pak, když se něco stane, něco udělám."

Chvíli jsem se na něj dívala se zvednutým obočím a čekala jsem, co dalšího mi ještě prozradí. Nervózně jsem si tleskla dlaněmi před podbřiškem a přikývla. 

,,Budiž. Tak mě veď." Přikývla jsem a on se ke mně nastavil zády. Zatraceně, snažil se mi něco sdělit, nebo si ze mě jen pro dobrý pocit utahoval? Když jsem tam minutu stála a sledovala jeho ramena, konečně mu došlo, že jsme se asi úplně nepochopili. 

,,Lezete, nebo ne? Nemusíte se kvůli tomu cítit špatně, nebo tak něco." Udělal něco pod maskou, vypadalo o jako úšklebek. 

,,Proč bych ti měla zatraceně lézt na záda, kluku?" zeptala jsem se zpátky. ,,Jestli tím chceš doslovně naplnit rčení vlezte mi na záda, je to zatraceně neslušný."

,,Ne!" Ohradil se Peter vyděšeně.
,,Jenom vás vytáhnu nahoru na střechu. Nechtěl jsem vás urazit, nebo se chovat neslušně." Vyjádřil se. Dala jsem si moment na to, abych vydechla a protáhla jsem si krk tak, že mi křuply obratle. 

,,Fajn. Otoč se a lezeme, jelikož tohle bude docela dlouhý večer." Zatočila jsem s ukazováčkem ve vzduchu a počkala, než se zase otočí. Čekala jsem taky, že oba dva spadneme na zem, jakmile se moje tělo jenom dotkne jeho zad - on mě ale okamžitě chytil. Zatraceně, ten kluk stál jako z kamene. Musel mít zatracenou sílu. 

Skoro jsem vyděšeně zaječela, když začal lézt po zdi. Tohle nebyl parkour ani magie - ten kluk si mě jednoduše hodil na záda a pak jsme spolu lezli po stěně. Ani se nechytal požárního schodiště, nesnažil se vylézt na popelnici. Podívala jsem se za rameno a sledovala, jak se asfalt vteřinu po vteřině vzdaluje. Dost možná jsem Petera podvědomě škrtila, ale ta situace nedávala smysl. 

Měl pravdu - skoro hodinu jsme tam seděli a koukali na ulici, než jsme se posunuli o několik bloků dál. Hodinky jsem kontrolovala co pět minut a nelibě jsem se mračila, když jsem zjistila, že uběhlo teprve pět minut. 

Houpala jsem s nohama pověšenýma ze střechy sem a tam, ze strany na stranu, ale jen do doby, než jsem zbystřila a zahlédla Eddieho obchod se sladkostmi. Zvedla jsem se a nenápadně se rozhlédla kolem dokola, abych se mohla na pár minut nenápadně vypařit. Peter, který vypadal, jako kdyby spal, byl během několika vteřin zase na nohách. 

,,Viděla jste něco? Co? Kdo to byl?" Začal na mě chrlit otázky a já překvapeně zdvihla obočí. Poškrábala jsem se na krku a podívala se na Eddieho obchod jen blok a půl dál. 

,,No... Něco jsem viděla a byl by zločin to tam neobhlídnout," zašeptala jsem. Což jsem rozhodně dělat neměla, protože Peter se tvářil, jako kdybych mu prozradila, co dostane k Vánocům pod stromeček. 
,,Poslouchej, jsem dost nezodpovědná dospělá a... Hele, můžu si prostě jen skočit na zmrzlinu? Klidně tě pozvu taky, jestli chceš," usmála jsem se nervózně. Peter po dlouhé odmlce nakonec zmučeně přikývl. 

Spokojeně jsem seskočila do postranní uličky, abych přilákala co nejméně pozornosti a spokojeně jsem se rozešla ke krámku. Přirozeně, že jenom můj oblek samotný lákal dost pozornosti, ale v obchodě jsem si nadšeně objednala a vzala jsem jeden kelímek i Peterovi. Byl docela překvapená, když jsem u něj zase za minutu stála - elegantně jsem až na střechu vyběhla po požárním schodišti. 
Skoro to vypadalo, že to všechno bude v pohodě. Že se nic nezkazí. A docela se mi to líbilo - když v tom jsem zpomaleně sledovala, jak se Peterova zmrzlina řítí k zemi. Dost možná bych ji ještě chytila, ale místo toho jsem se nad tím překvapeně zasekla.

,,Ale ne." Pronesl Peter dosti dramaticky a já se s děsem podívala na to, jak se mu otevírá pusa. 
,,Já doopravdy nechtěl. Ukažte, já vám to vrátím. Na kolik vás ta zmrzlina přišla?" 

Chvíli jsem přemýšlela nad tím, o co tam vlastně zatraceně jde, ale pak jsem pochopila, že ten kluk doopravdy vyšiluje kvůli kousku plastu a přeslazené věci, co byla uvnitř. Aniž bych přemýšlela, jenom jsem mu podala svůj kelímek se zmrzlinou. 

,,Sedni si, vezmi si tu mojí a mlč, než tě shodím dolů." Vyřkla jsem tiše. Peter zase zastrčil těch svým pár babek za trenýrky a podíval se mi před masku do obličeje. 
,,Stejně by to nestačilo, jen mezi námi. Ta zmrzlina byla o dost dražší. Ale kluku, hlavně v klidu. Byla to jen zmrzlina. Kdyby šlo o život, tvářím se jinak." Řekla jsem ještě a opřela si kotník o roh střechy, zatímco jsem se dívala dolů. Kelímek se mi najednou zase objevil přímo před nosem. 

,,Jestli byla tak drahá, vezměte si jí nazpátek." Oznámil Peter sebevědomě. Opravdu jsme se tam na té střeše dohadovali o kelímku zmrzliny? Dělal si ze mě srandu anebo to myslel vážně? 

,,Jestli tu zmrzlinu nesníš, přísahám Bohu, že to do sebe hodím a pak ti celý ten kelímek narvu na hlavu. Dělala jsem si srandu, Parkere." Ohradila jsem se tím nejjemnějším hlasem, jakým jsem dokázala a zase se dala do zírání ze střechy. 

Byla to nudná hlídka - to nejvíc vzrušující, co se stalo, byla kočka na stromě. Peter se ji snažil dostat dolů, zatímco já na něj křičela taktické pokyny. A očividně jsme tím docela dost lidí pobavili, jelikož jsem viděla zhruba tři telefony, co si nás natáčely. 
A taky mi pak přišla SMS zpráva od Tonyho, která byla tak nesmyslná, že jsem si logicky odvodila, že naráží na naši záchrannou akci.