Seděl jsem na hlídačově židli. Při prohledávání jsem si všiml dvou tabletů. Jeden ukazoval různé kamery a druhý byl na opravu. Uchechtl jsem se, když jsem si všiml, že se může porouchat obraz. Vzpomněl jsem si, když jsem měl sám noční směnu, a tablet byl vybitý. Hned po tom, co jsem... je... zabil. . .
Povzdechl jsem si. Ty děti si nic z toho nezasloužily. Doufal jsem, že už jsou volné. Znova jsem se na sebe podíval. Kdybych se tak mohl podívat sám na sebe. Ne na tenhle kostým, ale na svoje vlastní tělo. Něco v koutku mého zorného pole se pohnulo. Na poslední chvíli jsem se zadržel a nedotočil jsem se. Něco na tom tmavém stínu mě znepokojovalo. Kdybych nevěděl, jaký je, myslel bych si, že se uchechtl. Když jsem ale mrkl, stín byl pryč. Rukou jsem si podepřel čelo. Kdybych si tak mohl vzpomenout, proč ten zvláštní stín znám... proč si jen nemůžu vzpomenout?!
Zůstal jsem sedět na židli, ale myšlenkami jsem byl někde úplně jinde. Pryč z téhle hororové atrakce, pryč z téhle doby, zpátky do chvíle, kdy se to stalo. Můj kostým už nebyl zelený a potrhaný, ale žlutý, téměř nový. Vedl jsem je do part and service...
Cítil jsem se strašně. To jsem udělal JÁ... Jaké mám právo na to, abych ukončil životy jiných lidí. Měly toho ještě tolik před sebou... ale ten pocit... ten zvláštní pocit. Nikdy jsem o tom nechtěl přemýšlet, protože jsem se bál, že omdlím. Ale teď, když jsem se na to díval zpátky... ten jiný, zvláštní hlas,... ten pocit... to, jak jsem se nesoustředil na nic jiného, jen na to, abych to už měl za sebou... KDO to ze mě mluvil?
ČTEŠ
FNAF 3 - Jsi to ty?
Fanfiction!!!POZOR!!! Obsahuje temné myšlenky, násilí Pokračování FNAF - Spíše povídka (Ne po špatném konci) Vincent se probírá na neznámém místě. Kde je? Co se dělo předtím, než se sem dostal? A proč je uvězněný v kostýmu nějakého králíka?
