We Met At The Bar

Když se naše oči střetli

Vítejte!
Nová fanfikce.
Nový příběh.
Nové lovestory?
Užívejte!
🖤

Seděla jsem zase na baru. Pořád se nemohu
dostat z toho hnusného rozchodu. Pořád na něj myslím. Jediná cesta k tomu, abych měla mysl bez jediné myšlenky na Jacoba je pomocí alkoholu. I když... Někdy se to nepovede.

Jmenuji se Heana. Jsem normální tmavovlasá bruneta. Přiznám to, že mám krásné modré oči. A to je tak vše, co na mě krásné je. Připadám si již stará. Je mi 30 let a v tomhle věku být bez muže či ženy? To bych musela mít sakra velké štěstí, aby se někdo našel a miloval takovou starou vochechuly jako jsem já.

Dnes je tady v baru nová tvář. Muž, kterého jsem tu ještě nespozorovala. Je formálně oblečený. Vysoký. Do tváře mu, ale nevidím. Baví se o něčem s barmanem. Evidentně o něčem důležitém. Pracuje pro FBI. Barmanovi ukázal průkaz. Jeho jméno jsem bohužel nepostřehla. Najednou jsem zaslechla povědomé jméno. "James Pole?" pomyslela jsem si. ,,James?" promluvila jsem. Oba dva muži se na mě otočili. Teď už vím, že ta nová tvář je krásná nebo spíš sexy. ,,Vy jste ho znala?" promluvil hrubým hlasem. A díval se mi zpříma do očí. ,,Ano. Co potřebujete vědět?" odpověděla jsem mu a neodvrátila zrak od jeho dokonalých zelených očí.

Ne! Nechceš mít znovu zlomené srdce. Takový muž, jako je on, má nejspíš ženu a třeba i děti. A nebo také může být děvkař. Ale již od prvního očního kontaktu mi nepřišel jako zlý muž. V očích měl samozřejmě spoustu bolesti, vinny, strachu a spoustu dalších nešťastných emocí, ale navenek se snažil být milý. A také se mu to dařilo.

Přisedl si ke mě. Usmál se (úsměv jsme mu oplatila). A začal se vyptávat na různé otázky. ,,Měl James nějaké nepřátelé?" řekl. ,,James?" zasmála jsem se. ,,Ten jich měl fůru." Muž se zarazil a chvíli přemýšlel. ,,A nevíte proč?" otázal se. Chvíli jsem pátrala v mysli, ale nemusela jsem nijak dlouho. ,,Opilec, hodně zadlužený, děvkař, mám pokračovat? Prostě špatný člověk." muž pouze přikývl. ,,Děkuji." řekl, ale najednou spustil úplně z jiného soudku.

,,A co vy tady na baru, takhle samotná?" řekl a nahodil velice přitažlivý úsměv. Neodolala jsem a usmála se také. ,,Ale... jen jsem měla špatný den." zalhala jsem a podívala se kousek od stolu, protože se mi slzy začaly drát do očí. Snad jsem se i začala modlit, aby si ničeho nevšiml. Ale bohužel se stal opak. ,,Nemusíte mi lhát em?" ,,Heana. Heana Black." odpověděla jsem. ,,Heana? To je překrásné jméno pro překrásnou ženu." pokoušel se flirtovat. A také mu to šlo, ale... já srdce mít zlomené již nebudu. Usmála jsem se ,,Děkuji..." Muž, kterého stále neznám jméno, stále neodvrátil ode mne zrak. ,,A vy jste?" otázala jsem se. Muž otřásl hlavou jakoby se ztratil ve svých myšlenkách a potřeboval se probrat. ,,Jensen Ackles. A prosím, tykejte mi." pousmál se. ,,Dobře, ale vy... ty mě také." Oba dva jsme se trochu zasmáli. A já už jen čekala až se zeptá co se stalo. A nemusela jsem čekat dlouho. ,,Tak mi pověz. Proč jsi tady a co se stalo." nahodil úplně jiný tón hlasu. Byl takový... soucitný. Prvně jsem mu chtěl zalhat. Zase. Ale něco mě donutilo říct pravdu. ,,Všechno to začalo před rokem... Potkala jsem muže jménem Jacob. Byl krásný, hodný prostě úžasný. Dali jsme se do řeči a po celkem krátké době jsme se dali dohromady."

O 10 měsíců později (v minulosti)

Konečně mám po práci. Dneska jsem skončila mnohem dřív! Alespoň překvapím Jaca! Vzala jsem klíče od auta a jela domů. Cestou poslouchala nádherné písničky.

Zaparkovala jsem před naším společným bytem. Vešla jsem dovnitř, podržela starší paní dveře, aby mohla projít a vstoupila do výtahu. Zmáčkla 4 patro a jela nahoru.

Z našeho bytu šla slyšet hlasitá hudba. Udivilo mě to, tak jsem trochu rychleji odemčela. Zůstala jsem potichu. Stejně by mě přes tu hudbu nemohl slyšet. Začala jsem ho hledat. Vešla jsem do ložnice a uviděla jsem to. Viděla jsem je. ,,Jacobe...?" zašeptala jsem a on mě ani neslyšel. Chvíli jsem tam pouze stala jako bych zkameněla, ale potom si mě všimla ta holka se, kterou byl. ,,Kdo to kurva je?!" zařvala. Jacob se z ní svalil a podíval se na mě. Ztuhl. Rychle vyběhl nahý z postele a já začala couvat. ,,Není to jak to vypadá zlato!"
Snažil se. Do očí se mi navalily slzy a já jim nechala volný průchod. Vzala jsem si svou bundu a vyběhla z bytu.

Nechala jsem tam všechny své věci. Potřebuji chvíli klid.

×Zpět k přítomnosti×

,,No a už jsou to asi tři měsíce po našem rozchodu, ale já to prostě nezvládám. Matka mě vyhodila z domu, protože jsem alkoholička, otce nemám. A sourozenci bydlí až moc daleko. Mám pouze jednu kamarádku. Jmenuje se Kateřina, ale já ji nechci zbytečně zatěžovat. Tady v baru mě zná každý." domluvila jsem a po tváři mi stekla ne jedna slza. Nebyla jsem schopná se mu podívat do očí. Třeba na mě teď změnil názor. Neměla jsem mu to říkat, ale... On... On mě obejmul? Po chvíli šoku jsem se uvolnila a obejmula ho také. Nechala jsem volný průchod svým slzám a nevnímala jsem nic okolo. Jen tento dotek tohoto muže. Tohle jsem necítila již dlouho. Cítila jsem se... šťastná? Po neskutečně dlouhé době jsem byla šťastná. A to jenom díky objetí od úplně cizího muže.

,,Byl to kretén. Kdo by si dovolil podvádět, tak úžasnou a krásnou ženu jako jsi ty?! Lituji ho. Přišel o to nejlepší co kdy měl. A ty? Ty buď raději šťastná, že jsi se ho zbavila. Chápu, že ho třeba stále miluješ, ale byl to kretén, který tě podváděl. Zasloužíš si mnohem lepšího." mluvil na mě, tak neskutečně uklidňujícím hlasem. Jakoby- jakoby již něco takového zažil...

,,Děkuji... Ale dost řečí o mě. Pověz mi něco o tobě." snažím se rádoby změnit téma. A také mě dost zajímá... on.
Trošku se pousmál a spustil. ,,Dobře, mé jméno již znáš. Je mi 31, pracuji pro FBI. Mám mladšího bratra jménem Jared a staršího jménem Misha. Nemáme rodiče. Oba dva zemřeli při požáru když mi bylo 17, Jaredovi 14 a Mishovi 19. Jsem nazadaný-" ,,Počkat ty?! Jak?!" skočila jsem mu do řeči a ani si to neuvědomila. Jensen se zasmál a podíval se mi hluboko do očí. ,,No ano, nikoho nemám. Ještě nedávno jsem měl přítelkyni. Teda... před 6-ti měsíci. No a vím, že již nikoho jako ji nechci." řekl a podíval se kousek vedle mě. ,,Co se stalo? Teda pouze pokud chceš o tom mluvit." řekla jsem a položila mu ruku na tu jeho. On se trochu začervenal. Již chtěl začít mluvit, ale přišel jiný muž, který nás vyrušil. ,,Agente?" řekl hrubým hlasem. Byl trochu podobný Jensenovi... Možná starší a mnohem vyšší. Jensen poskočil, protože se nejspíše lekl. ,,Ježíši! Jarede!" vykřikl Jensen. Počkat Jared? Jeho MLADŠÍ brácha? Oh... ,,Jensene. Doufám, že pracuješ. Tohle je důležité vyšetřovaní!" pokáral ho. ,,Samozřejmě, že pracuji! Že Heano!" řekl a mrkl na mě jedním okem. Já okamžitě kývnula a usmála se. Ten vyšší protočil očima a naznačil mu, že má jít za ním ven. Jensen vstal a již mě tu chtěl nechat, ale otočil se a podal mi papírek. Vzala jsem ho podívala se na něj a pak na papírek. ,,Zavolej mi!" řekl a mrkl na mě pravým okem. Začervenala jsem se a ihned si uložila číslo do telefonu.