Seděla s královnou, dělala křížkové stehy a vyšívala obrázek. Byl to růžový květ. Jakmile jí královna dala radu, ať udělá tento obrázek, došlo jí, že jí něco naznačuje. Služka jim před pár okamžiky donesla sušenky a lahodně sladkou šťávu. V místnosti hrála hudba, kterou vydávala harfa, která hrála sama od sebe v rohu místnosti.
"Moji synové o tobě hodně mluví," promluvila Frigga a natáhla červenou nit. Na tváři měla lehký úsměv, který Krystalynn hned uklidnil, že ani jeden neprozradil její tajemství. Oba věděli půlku. Nebo si to aspoň myslela. Vzhlédla. Frigga zabodla jehlu do bílé látky. "Thor přišel, než jsi přišla ty a řekl mi, co se stalo."
"Já..." hned něco chtěla namítnout, ale Frigga po ní hodila pohled, který jí jasně dával najevo, ať mlčí a poslouchá.
"Krystalynn, já vím, že je těžké ztratit někoho, koho miluješ. Ale někdy je lepší zapomenout, hlavně v tvém případě." Frigga odložila vyšívání a podívala se na Krystalynn očima, které měla podobné jako Thor. Krystalynn otevřela ústa, aby hned namítla, že na Lennarta nezapomene a pokud ano, rozhodně to nebude dobré. Ale Frigga pokračovala. "Ačkoliv tě Ódin někdy až nesnáší a jsi... Špinavá..." to slovo vyslovila velmi opatrně, "můj syn se do tebe zamiloval. Vidím mu to na očích. Promluvili jste spolu dvakrát, třikrát a on ti plně propadl."
Krystalynn na ní zírala a nebyla schopná už ničemu odporovat, vlastně byla schopna pouze toho nadechnout se a vydechnout. Frigga se smutně usmála.
"Thor vždy snadno propadal kouzlu žen, ale u tebe je to jiné. Cítím to. Vidím to. Když se na tebe podíval v zahradách, nestál přede mnou ten horkokrevný bojovník, ale zodpovědný dospělý muž, který bude jednoho dne vládnout všem devíti světům. Měníš ho, Krystalynn," dořekla tiše a vyčkávavě se na ní podívala. Chvilku jen seděla, pak se podívala na výšivku a vzpomněla si na ten krátký polibek. To, co cítila, bylo... jiné. Zvláštní.
"Je to uspěchané," vydechla nakonec a vytřásla všechny myšlenky na ten polibek. Milovala Lennarta. Bude ho milovat až do konce života. Musí ho milovat.
Frigga se nadechla, aby odporovala, ale nakonec jen pomalu vydechla a promluvila trochu chladně: "Doufám, že když k tobě bude hledat cestu, ukážeš mu směr."
"Najde si jinou," zavrtěla hlavou Krystalynn. Nechtěla urazit prince a obvinit ho ze záletnictví, ale podle těch pár měsíců, co tu byla, jí bylo jasné, že Thor nepatří mezi věrné muže. Žádný muž nebyl věrný. Až na Kirka. Její otec byl věrný její matce až do poslední chvíle. Vsadila by svůj vlastní život, že i v době, kdy bydlela u Lennarta, nehledal uspokojení u jiné ženy.
"Také v to doufám," ujistila jí hned Frigga a neurazila se. Krystalynn se smutně pousmála. Takže i jeho vlastní matka věděla o jeho záletné povaze. "Možná už je příliš pozdě na vyšívání. Měla by jsi si jít lehnout."
"Dobrá. Přeji dobrou noc, má královno," odložila vyšívání do košíčku mezi ostatní, bravurně se uklonila a opustila královniny komnaty. Šla téměř prázdnými chodbami, sem tam kolem ní prošel nějaký strážný, nebo služka, co spěchala domů do vesnice. Prošla kolem trůnního sálu a v ten okamžik se ozvalo její jméno.
"Meja," vydechl kdosi. Strnula na místě a otočila se. Z trůnního sálu vycházel úzký proužek světla a podle stínů míhající v něm bylo v místnosti několik osob.
"Není k nalezení," odvětil hluboký hlas.
"Přece se nemohla jen tak vypařit," rozčiloval se Loki. Takže i on hledal Meju? Proč? Krystalynn nemusela jít blíž, aby vše zřetelně slyšela, ale využila sloupu hned vedle dveří a skryla se za něj, aby jí připadný kolemjdoucí nepodezíral ze spěhování.
ČTEŠ
Am I bad? /CZ/
FanfictionKrystalynn zažívá peklo. Co se stalo v sídle Lennarta? Proč nikdo nepřežil, jen Krystalynn ano? A úplněk se blíží...