What Am I

Prolog

Utíkala jsem. Jako by mě někdo honil. Cítila jsem, jak se mi zrychlilo srdce. Vítr kolem mě tančil a hladil mě po vlasech. Byla jsem volná. V dálce se objevila nějaká postava. Čím blíž jsem byla, tím víc jsem tu osobu poznávala. Na tváři se mi vytvořil úsměv.

,,Chrisi!"

Krátké černé vlasy mu vlály, hnědé oči jiskřily a ten úsměv... který byl určen jen pro jednu osobu. Pro mě. Vyzařovalo z něho to, co se nedá koupit. To, co vídám v knížkách, ve filmech, v písničkách.

,,Tady jsi."

Pevně mě objal a já jen zavřela oči a poslouchala. Jeho srdce, jak buší. Listí, které padalo ze stromů. Vánek, který jedním pohybem roztančil barevné listy na zemi.

,,Lily, víš, proč mám rád podzim?"

,,Ne."

,,Protože podzim je důkazem toho, že se nikdy nemáš vzdávat.

Řeknu ti jeden citát.

If you feel like you're losing everything, remember that trees lose their leaves every year and they still stand tall and wait for better days to come."

,,Chrisi..." Nedokázala jsem nic říct.

,,Nikdy, nikdy se nevzdávej. Vždycky je tu naděje, Lily." zašeptal.

———

,,Co to k sakru bylo?!" Nevzbudila se v posteli, nýbrž na velmi studené podlaze. Promnula si čelo a zamyslela se.

,,Proč se mi jednou, proboha jednou, nemůže zdát něco normálního?!" Tyhle rána jsou vždycky nejlepší. Sny, kterým sotva rozumíte. Budík, který ne a ne držet zobák. Máma, která na vás křičí, že jste opět zaspali. A ano, mluví si sama pro  sebe. Myslete si, co chcete, ale pro ni to je už rutina a bez ní se neobejde. Jo, možná si říkáte, že je blázen, že by potřebovala nějaké léky. Ujišťuji vás, psychicky je na tom velmi dobře.

Nikdo nemá rád první den v novém školním roce. A představa, že ve vaší škole je o 5 tříd víc, je strašná. Nemluvě o tom, že jsou ve stejném ročníku jako vy. Docela se na tenhle rok těšila. Nový lidi, možná budu mít nějaké nové přátele. Ale zase co když mě budou všichni nenávidět?

,,Dej mi pokoj prosimtě. Hned ráno nepotřebuju takovýhle myšlenky. První školní den... no to bude sakra zajímavé."

A tak se šla připravit na nový začátek.

Kdyby tak moje tehdejší já vědělo, že 9. září se jí změní život. Že jí to přinese dny plné radosti, ale taky dny plné slz. Kdyby to věděla, udělala by to? Co by se stalo, pokud by to neudělala? Byl by její život lepší? Byl by můj život lepší? Tolik otázek a žádná odpověď.
———
Teď vám budu vyprávět příběh o dívce, která prožívala tolik problémů, ale i přesto se pokaždé zvedla a posunula se dál. Příběh o mě.

Jmenuji se Lily a je mi 19. Vezmu vás do doby, kdy mi bylo 15 a kdy to všechno začalo. Tak se připravte na pořádnou jízdu. Cesta do minulosti začíná právě teď.