The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

13. Kapitola

Jungkook došel po schodech na střechu školní budovy a rozhlédl se. Byla tma, žádné osvětlení kromě srpku Měsíce a pár hvězd, které stejně byly zakryty slabými mraky. 
Jungkook udělal krok a šlápl na nějakou látku. Podíval se na zem a viděl tam něčí mikinu. 
„Halo?" zavolal Jungkook do ticha, zvedl mikinu a oprášil ji. 

Udělal pár kroků a rozhlédl se, přičemž mu jemný vítr rozcuchal vlasy. „Je tu-" zarazil se, „někdo...?"
Jungkook se pomalým krokem dostal k osobě, sedící k němu zády. Podíval se blíže na Taehyunga a poprvé ho viděl bez mikiny. Měl na sobě bílé tričko, místy potrhané a špinavé... 
„Taehyungu?" oslovil ho tiše Jungkook a Taehyung ho nevnímal. Přisedl si k němu a podal mu mikinu. „Tohle ti asi... spadlo."

Taehyung si ji převzal, sklopil hlavu a díval se na mikinu, kterou držel v rukách. „Díky..." zašeptal svým hlubokým hlasem a nechal si slabým vánkem načechrat vlasy. 
„Tak," odkašlal si Jungkook a podíval se na výhled, „co tu děláš?"
Taehyung zakroutil hlavou a skousl si ret. „Sedím."
„Nekecej..." vydechl Jungkook nezaujatě a Taehyung pokrčil rameny. „Co tě to vůbec zajímá?"
„Jsi zajímavý Taehyungu..." odpověděl mu jednoduše Jungkook a zaklonil hlavu. „A chci ti pomoct..."
„Nejde mi pomoct, snažíš se zbytečně," odpověděl mu zase ostře Taehyung a postavil se. Jungkook se zamračil a postavil též. „Proč si to myslíš?"
„Protože mi to takhle bylo řečené. Nejde mi pomoct, mám být sám, tak i budu... nesnaž se o opak."

Jungkook sklopil hlavu a koukal na zem. Jenže, když viděl, jak Taehyung dělá krok dopředu, což bylo mimo střechu, tak se zděsil. Taehyung spadl dolů a Jungkook se sklonil.

Nakonec ho silně chytil za zápěstí a druhou rukou se chytil kraje střechy. „Idiote!" zakřičel Jungkook a Taehyung se chytil Jungkookova zápěstí. „Pust mě!"
Jungkookovi se začala potit ruka a v dalších vteřinách pouze cítil, jak mu sklouzává Taehyung ze sevření a potom nic...

Viděl tmu, slyšel nic a cítil prázdno... tedy dokud se neprobudil.

„TAEHYUNGU!" zakřičel Jungkook, když se probudil a chytil se za hlavu. Jeho ruce se třásly, byl celý zpocený a vyděšený. „Bože, co to bylo..."
„Jungkookie, všechno v pohodě?!" zavolala na něj mamka zespoda a Jungkook se chytil za hlavu. „Jo!"
„Teda... doufám," zamumlal si pro sebe a podíval se na čas. Bylo šest hodin ráno a tak se rozhodl si dát o něco delší sprchu než se půjde připravit do školy.