Stay with me...[One Direction]

4

Zbývalo ještě posledních 5 minut a už půjdu domů. Už jenom 5 minut. ,,Tak jsme se dohodli. Kdyžtak řekneme Benovi,protože tam jede taky. Ten tě může svézt autem." řekla moje černovlasá kamarádka. Začervenala jsem se. Pořád se mi vybavil jeho obličej plný dokonalosti.,,OK. Oni teď taky končí ne?" Zakývala mi hlavou na znamení souhlasu. Už 3 minuty,proč je to tak nekonečně dlouhý?
Konečně zazvonilo. Učitel si jen povzdechl.,, Ale nezapomeňte v pondělí přinést úkol." Však jsme ho všichni ignorovali a vrhali ke skříňkám, kde byl vždycky takový ten zmatek. Po převlečení mne Emily vzala za ruku a odtáhla ven ze školní budovy.

Povídaly jsme si jako správná holka s holkou. Najednou Emily vykřikla.,,Hale Ben. Pojď." A táhla mě za sebou.,,Ahoj Bene." Řekla mu nesměle. On musel přemístit zrak od svého mobilu k nám. ,,Ahoj." Usmál se a ve mě nastal pocit příjemnosti. ,,Bene? Ty půjdeš večer do baru,že?" Zakýval hlavou na souhlas. ,,Mohl by jsi vzít sebou i Cassie?" Zeptala se Emily a já se na ní zakřenila.,,Jasně mohl,ale nevím, kde přesně Cassandra bydlí." A podíval se na mne. V očích mu hrály šibalské pohledy. Ach jo.... Nakonec jsem mu adresu řekla. Celou dobu se na mne usmíval. ,,Fajn, tak já-" nestihl mi to říct, protože se objevila jeho holka a v objetí mu položila dlouhý a vášni. S Emily jsem naráz protočila oči, společně s ní se otočila a pomalu odcházela od páru. 

Dneska by mě měla matka přivést domů. ,,Tak Ahoj. Měj se." Obejmula mě Emily a rozešla se na jinou cestu domů. Já se rozběhla na parkoviště, ale naše auto tam nestálo, nebo aspoň jsem ho neviděla. Tak jsem zalovila v kase u tašky mobil a vytočila jsem mámino číslo. Po 5 pípnutí mi to máma vzala. ,,Cassie, holčičko. Děje se něco?" Zeptala se. ,,Mami,kde jsi?Čekám na tebe." Pak chvíli přemýšlela a nakonec se ozvalo. ,,Cassie,jsem v práci. Pro Michala přijel táta. Zkus mu zavolat." Mámě jsem naštvaně rozhovor típla. Pak jsem zkusila vytočit tátovo číslo. Otec to hned vzal. ,,Cassandro?" Zaťala jsem prsty a zaječela. ,,Kde jsi? Čekám před školou." On jen zamručel:,,Já nemůžu Cass,Michal je doma a já mám teď tady doma pracovní pohovor. Jsi velká,to zvládneš." Típla jsem mu to. Pak jsem se otočila a málem jsem vrazila do krasného hnědovlasého kluka. Jeho oči stále zůstaly na mých. Nikdo neuhnul pohlednem jinam. Nemohla jsem se odtrhnout,prostě ne a pomalu jsem se vpíjela do jeho hnědých očí. Pak jsem nakonec já přetrhla to trapný ticho. ,,Nevíš jestli ještě jezdí autobusy?" Zamračil se a poškrabal se na zátýlku. ,,Dneska zrovna v tuhle dobu nejezdí." A po téhle větě jsem se zamračila na něj taky. ,,Mám tu auto. Nechceš svézt?" Zeptal se. Nevěděla jsem co mu mám říct,měla jsem strach z toho co se stalo v mojí minulosti. ,,Ne,nechci tě obtěžovat." A teď už se zase usmíval. ,,Ty nikdy nezatežuješ." Řekl jemně. ,,Já-já...nemůžu.." řekla jsem s obavou v hlase a chtělo se mi brečet. ,,Rebelko? Cassie? Stalo se něco?" Řekl a objal mě. V objetí jsem přes slzy,které jsem držela v sobě, viděla Alici,která stála hodně daleko, takže si nás nemusela všimnout. ,,Tak povídej holka." Nechtěla jsem mu to říct,takže ze mne vypadlo jenom:,,Nemůžu, promiň."
A pak mi otevřel dveře od jeho černého nablýskaného auta. Opatrně jsem se posadila a zapla jsem si pás. Pak nastartoval auto a auto se rozjelo. Měla bych mu věřit, ale můj strach stále rostl. Pak jsem cítila jemný dotek na stehně. Byla to jeho ruka. Na jeho ruku jsem položila svou, nevím proč jsem to udělala ,ale vím, že to byl mega příjemný pocit. On si toho všimnul a usmál se. Awww! On je tak sladkej. Půlku cesty měl ruku položenou na stehně a v další půlce naše prsty propletl.

Po půl hodině cesty jsme dorazili do naší vesnice. Pak u našeho rozcestí zabočil mým směrem a zastavil u našeho domu. ,,Děkuju za svezení." Mrkla jsem na něj. Stále jsme měli propojené prsty. ,,Kdykoliv k vaším službám princezno." A zachvátil nás záchvat smíchu.,,Ty jsi dobrej vtipálek,víš  o tom?" Zasmála jsem se. ,,Ty máš hezký smích." Zašeptal. ,,Už musím. Tak děkuji. Uvidíme se večer. Mám tě ráda."
Při mé poslední větě se mu rozzářily oči. Ale pak jsem vystoupila a vešla do domů a šla do svého pokoje. Ve svém pokoji jsem se opřela o dveře a sjela jsem pomalu k zemi. Něco ve mne vyvolává zvláštní pocit,když jsem s ním. To něco je ale krásné.

-----------------------------------

Ahoj!
Nová kapitola je tu. Doufám,že se vám líbí.