Jungkook se ráno probudil s dobrou náladou, oblékl se a potom došel za svými rodiči na snídani.
„Dobré ráno," řekl s úsměvem Jungkook a zívl si. Jeho otec se zasmál a odsunul notebook, na kterém měl rozdělanou práci. „Dobré, nějak natěšený do školy, ne?" zeptal se se smíchem v hlase a Jungkook pokrčil rameny. Jeho máma mu už podávala něco ke snídani a on poděkoval.„Včera jsem se usmířil s někým," řekl Jungkook a začal snídat. Jeho táta a máma si vyměnili pohledy a potom se pousmáli. „Že by se ti někdo zalíbil?"
Jungkook na chvíli přestal jíst, jelikož... ano, Taehyung se mu líbil. Přeci jen... je pohledný, roztomilý a určitě má i zlatou povahu, kterou Jungkook moc nepoznal, ale určitě se dočká. Jenže nevěděl, jak by na to reagovali jeho rodiče.
„No... je to možné." Jungkookův hlas byl trošku nervózní, ale to jeho rodiče nepoznali. „Poznáme tu osobu?"
„To... je taky možné," zasmál se Jungkook a dojedl snídani. Vzal si něco k jídlu, batoh a začal se oblékat do něčeho teplého, jelikož prosinec není jeden z nejteplejších měsíců.
„Páni, přesně takhle si vypadal dřív, " zasmál se Jimin, když si všiml Jungkooka v autobusu a Jungkook se zasmál s ním. Přisedl si a spokojeně vydechl. „Nevím proč, prostě... mám dobrou náladu."
„Hmm, tak to jo."
„Proč vlastně nejedeš s Jinem autem?" zeptal se Jungkook a Jimin se na chvilku zamyslel a potom se plácl do čela. „Já ti to vlastně neřekl. Jin musel něco jet vyzvednout a potom ještě k doktorovi, takže vynechává školu."
„Aha... tak to jo."„Ahoj," pozdravil Hoseok, který na ně čekal na zastávce před školou s úsměvem jako každý den. Jimin ho slabě objal jako pozdrav. Jungkook se na ně jen s mírným úsměvem zamračil a mávl rukou. „Kde je Namjoon?"
„Prý musel někam zajet, nevím," pokrčil rameny Yoongi, který k nim akorát došel.
Jimin a Jungkook si vyměnili pohledy a potom se ušklíbli. „Takže je s Jinem," vydechli nastejno a rozesmáli se. Kluci si tam ještě chvilku povídali než Jungkook viděl někoho, na kom nechal viset svůj pohled několik dlouhých vteřin.Taehyung. Stál tam v zimní bundě, upnutých džínách a nervózně si kousal ret, při sledování svého telefonu.
„Jungkooku!" zakřičel na něj Hoseok, když už ho snad posté oslovoval. Jungkook sebou trhl a zakroutil hlavou. „Co-co?"
„Tyvole, co ti je?"„Nic, umm... u-už musím jít, tak na obědě!" řekl hlasitě Jungkook a mávl na ně. Rozeběhl se k Taehyungovi a s úsměvem ho pozdravil.
----
Pardon za menší aktivitu, co se týkalo posledních pár dní ><
Včera jsem chtěla napsat více kapitolek, ale něco mi do toho vlezlo, tak to vynahradím dnes... ^^
ČTEŠ
The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]
Fanfiction<Dokončeno> Lidé dovršení patnácti let zjistí svůj osud a nemohou se mu vyhnout. Kim Taehyung - věčně usměvavý chlapec. Jeho osud ho ale změnil. Co když se jeho osud, ze kterého vyplývá, že má být navždy sám, se protne s úplně opačným osudem...