Sweet little girl ♡ [Namjoon/FF/BTS/ONESHOT]

Specifické požadavky

Nechala jsem si ten telefonát projít několikrát hlavou a dospěla k závěru, že to zkusím. Vím, že je to nebezpečné, ale nemám co ztratit a navíc budu vybavená na všechny eventuality.  Takže se mi nemůže nic stát, ne?

Vzbudila jsem se ve středu brzo ráno abych se stihla nachystat, oblékla jsem se do košile, sukně a saka, abych splňovala jejich požadavky, lehký make-up a moje rozpuštěné vlnité vlasy po ramena. Podívala jsem se naposledy na sebe do zrcadla.

Y/N: Tak fajn, tohle zvládneš.

Musím uznat, že jsem byla zvláštně nervózní  a natěšená. Ten pocit neznáma mě zároveň děsil i vzrušoval. Nemohla jsem si pomoct,  vždy když jsem šla do situace, o které jsem moc nevěděla, tak mi adrenalin prodil tak rychle tělem, že to ani nebylo možné. Rychle jsem zhltla své kafe a vyjela na adresu, kterou mi řekli.

Za necelých 30min jsem byla místě. Byla to velká budova v centru Soulu. Vypadala moderně. Vešla jsem dovnitř a rovnou šla na recepci. Měla jsem ještě sice 15min čas, ale radši dřív než-li později.

Recepční: Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?

Ani nezvedla svou hlavu od počítače.

Y/N: Jmenuji se Jung Y/N a jsem tady kvůli pohovoru ohledně práce.

Ihned jak jsem to dořekla, tak zvedla svůj zrak a široce se usmála. Vypadala dost mladě a upraveně. Byla jako modelka, perfektní obličej, vlasy sčesané do drdolu a kostýmek.

Recepční: Ah, slečno Jung, už Vás čekají. Jsme velmi rádi, že jste dorazila. Tady jsou veškeré detaily, které budete potřebovat. Váš pohovor se koná  v příjmací kancláři v 8. patře budovi. Zavedu Vás tam.

Podala mi nějaké papíry, zvedla se ze židle, kde byla ihned vyměněna další recepční a šla mě doprovodit na pohovor. Nastoupili jsme do výtahu a jeli směrem nahoru.

Recepční: Jsem tak ráda, že Vás konečně poznávám. Doufám, že tu práci vezmete. No, co to vlastně plácám, je naprosto jasné, že ji přijmete. Jinak, nejsem si jistá, jestli se to hodí,a le jmenuji se Lalisa Manoban, ale vy mi prosím říkejte jen Lisa.

Doslova na mě všechno chrlila. Stála jsem tam skoro nehybně v koutě a jen na ni zírala. Ona pak na mě začala zírat taky, až po chvilce mi došlo, že čeká na moji reakci.

Y/N: Promiň, těší mě i když mě trochu děsí, že o mě víš a já tě ani neznám, vlastně to mě děsí tady na té práci nejvíc.

Lisa se ale na mě usmála.

Lisa: Nemusíte se bát. Všechno Vám vysvětlí. Kdyby jste cokoliv potřebovala, tak se na mě obraťte, budu Vám k dispozici. Hodně zdaru.

S tím mě nechala u dveří do kanceláře a odešla. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.