Sweet little girl ♡ [Namjoon/FF/BTS/ONESHOT]

Celý příběh

Namjoon: Dobrá tedy, vím, že si to nepamatuješ, poznal jsem to na tobě hned co jsme se viděli. Opravdu nebyla náhoda, že jsem si vybral zrovna tebe jako svou asistentku. Všechno to začalo už dávno. Nevím jak moc si vzpomínáš na své rodiče a bratra Y/N, ale před jejich nehodou jsme se znali. Vlastně nejen to, ale dokonce jsme se znali důvěrně. Byla jsi jediný člověk, kterému jsem kdy věřil. Moje matka ti šla za kmotru a tvoji rodiče se o mě starali od té doby, kdy umřela. Ty a tvůj bratr jste mi byli nejbližší rodinou, dokud mě neadoptovali strýc s tetou a já začal žít s nimi tady v Soulu. Nechtěl jsem vás opustit, ale neměl jsem na výběr. Pamatuju si jak jsem se s tebou loučil, bylo ti zrovna 7 let a plakala si tak moc, že mi to rvalo srdce. Tehdy jsem ti slíbil, že až vyrosteš, tak se spolu zase shledáme a já už tě nikdy neopustím, ale pak se stalo to s tvou rodinou a ty jsi zmizela. Hledal jsem tě všude, ale nidke nic, bylo to jako bys zmizela z povrchu zemského. Byl jsem zoufalý. Nechal jsem vybudovat tuhle společnost z ničeho, studoval jsem jen proto, abys mě našla aspoň ty, ale to jsem netušil, že jsi na vše zapomněla. Pak najednou před 4 lety ses oběvila a začala jsi pracovat pro společnost mého strýce. Sledoval jsem tě, tvou práci, tvé pokroky, vše. Vypadala jsi šťastně a tak jsem nechtěl stupovat do tvého života. Aspoň né hned. Když mělo dojít k tomu, že Jin převezme rodinný podnik, tak se ke mě donesla informace, že máš být povýšena. Měl jsem radost, zasloužila by sis to, dřela si tvrdě. V den tvého povýšení si tě Yoongi pozval k sobě a udělal pravý opak. Ten hajzl by tě povýšil jen za cenu toho, kdyby ses s ním vyspala. Viděl jsem to, vše, na záznamech z kamer. Měl jsem chuť mu něco udělat a tak jsem nechal Irene ať ti zavolá a nabídne ti práci tady. Nedokázal jsem snést jen pomyšlení na to, že bys pracovala někde, kde by mohl být někdo jako Yoongi. Když jsem tě ale to ráno potkal v té kavárně, tak mi došlo, že si mě opravdu nepamatuješ. Musel jsem tedy vše přehodnotit a tohle vše odložit až na dobu, kdy ke mně získáš důvěru, ale to by se do toho zase nesměl zamíchat Yoongi. Neudržel jsem se. Nemohl jsem jinak. omlouvám se. Nehtěl jsem tě tak brzy zaplavit vším. Vím, že je toho teď na tebe moc, ale zasloužíš si vysvětlení.

Byla jsem v šoku. Pravda byla, že z důvodu způsoeného traumatu mi můj mozek vymazal vzpomínky na vše před tou nehodou. Sotva jsem si pamatovala jak rodiče a bratr vypadali, vlastně jsem si to pamatovala jen proto, že jsem měla jejich fotky. Nebyla jsem schopná slova. Nevěděla jsem jak reagovat. Namjoon se na mě neustále díval a čekal na mou reakci.

Y/N: Já... já... nevím... nic nevím. Nic si nepamatuju a jsem zmatená a opravdu teď chci jít domů, prosím. Mohl by mě Lui zavézt domů... prosím.

Zase mi tekly slzy po tváři. Namjoon s ena mě díval bezradně, ale sám dobře věděl, že potřebuju být sama a tak jen přikývl a zavolal Luiho. Od té doby jsem byla zticha, myšlenky mi běhaly všemi různými směry. Začala mě bolet hlava. Doma jsem se převlékla a lehla do postele. Neustále jsem brečela. Nedokázala jsem to vstřebat. Namjoon dneska vytáhl všechny pocity, které jsem měla hluboko pohřbené v sobě. Cítila jsem nesmírnou bolest, tak velkou, že jsem ji nemohla zvládnout, nešlo to. Všechny ty zapomenuté zpomínky se ke mně začaly vracet. Křičela jsem, volala o pomoc, drásalo mě to zevnitř. Vzpomínky na nehodu, na rodiče, na Hoseoka, na Namjoona, vše bylo zpět. Po nějaké chvíli jsem usnula, nejsem si jistá jestli vyčerpáním a nebo tou nesmírnou bolestí v hrudi. Ráno jsem bloudila bytem jako omámená, Irene mi  napsala, že mi Namjoon dal volno. Byla jsem mu vděčná za víc, než by sám řekl. Začala jsem si to uvědomovat, začala jsem si uvědomovat vše, co mi řekl. On mě chránil celou tu dobu. On mě hledal a byl tady pro mě neustále. Měla bych se mu mluvit za svou reakci. Po 4 dnech, kdy jsem byla doma jsem se rozhodla s Namjoonem sejít. Ráno jsem přišla do práce a šla rovnou do jeho pracovny. Vešla jsem tama viděla ho sedět za stolem. Podíval se na mě překvapeně.

Namjoon: Y/N?

Rozběhla jsem se k němu a i když to bylo to nejmíň přístojné gesto, tak jsem ho objala co nejpevněji to šlo.

Y/N: Promiň, promiň mi za vše.

Namjoon mě objal nazpět.

Namjoon: Y/N, ššš, nic se neděje. Ty za nic nemůžeš.

Podívala  jsem se mu do očí.

Y/N: Já si vzpomněla, na vše.

Namjoon mě pohladil po tváři na rtech mu pohrával úsměv.

Namjoon: Cože?

Usmála jsem se nazpět.

Y/N: Ano, vzpomněla jsem si. Pamatuju si na tebe, na rodiče, na Hobiho, na všechno a všechny.

Namjoon mě chytil za tvář a políbil. Zůstala jsem v šoku a jen nehybně stála. Až po chvilce mi došlo co se děje a oplatila mu to.  Nevím proč, ale v ten moment mi to přišlo jako to nejsprávnější, co jsem kdy udělala.....

BloodyB: Samozřejmě by se tohle mohlo považovat za konec, ale co bych to byla za spisovatelku, kdybych vám neprozradila, jak to s nimi bylo dál😁❤.... i když všichni moc dobře víme, jak tohle mohlo dopadnout, ne?😉

Love ya sweeties💜💜