Sweet little girl ♡ [Namjoon/FF/BTS/ONESHOT]

Každý z nás má Happy end..po svém

 Každý chceme šťastný konec, tak to v životě chodí. Někdy ale šťastný konec není to, co bychom čekali. Dřív jsem si byla jistá, že se vdám po třicítce, že budu mít vysněnou práci a že budu šťastná. To, jak se věci mění, ale nikdo z nás nečeká.  Sama jsem nečekala, že někdy potkám Namjoona, že se do někoho dokážu bezhlavě zamilovat a nebo že tady budu stát, v 28 letech, celá v bílém, čekající na to, až se rozezní hudba a já budu moct jít k oltáři za tím nejdůležitějším člověkem mého života. Těšil jsem se a zároveň byla hrozně nervózní. Uprostřed mých myšlenek se rozezněla hudba a otevřely se dveře, v ten moment ze mě opadlo vše. Podívala jsem se do jeho očí a vše kolem mě zmizelo, lehce jsem do rytmu vykročila a nedokázala jsem se ubránit a do široka se smála. Beru si toho nejúžasnějšího muže, po 3 letech ve vztahu,a le taky si beru svého šéfa. Trochu jsem se uchechtla nad tou myšlenkou. Jakmile jsem došla k němu, tak mě chytil za ruku a spolu jsme se otočili ke knězi. Ani nevím, co se vlastně během obředu stalo, jen si pamatuju, jak jsme si řekli své ano. Nikdy jsem nebyla šťastnější, s Namjoonem se cítím úplná. 

O rok později

V práci - Namjoonova kancelář

Y/N: Joonie?

Namjoon: Ano zlato?

Y/N: No, mám pro tebe novinku.

Začala jsem se chychotat a viděla jeho zmatený obličej.

Namjoon: Ano? Poslouchám.

Podala jsem mu malou krabičku.

Namjoon: Co to je?

Y/N: Rozbal to.

Namjoon to vzal tedy do rukoua otevřel.

Namjoon: Modrý cupcake?

Y/N: No jó.

Celou dobu na to hleděl

Namjoon: Co to znamená?

Zeptal se zmateně, až když jsem neodpovídala tak zvedl hlavu a uviděl mě, jak se držím za břicho s úsměvem od ucha k uchu. Namjoonovi to začlo docházet a jeho výraz byl nezaplacení. Vystřelil ze své židle, div ji nerozbil, a rozběhl se ke mě a objal mě tak evně, že jsem nemohla skoro dýchat. Doslova mě zvedl ze země a obkroužil se mnou celou místnost.

Y/N: Joonie, Joonie prosím, umačkáš mě.

Hned si to uvědomil a položil mě zpět na zem. V obličeji měl lehký stud, přišlo mi to roztomilé. Pohladila jsem ho po tváři. On se na mě podíval.

Namjoon: My vážně čekámě dítě?

Přikývla jsem a on mě ihned políbil.

Namjoon: Já mám takovou radost Y/N... tak moc. Jak ho pojmenujeme, v kolikátém už jsi měsíci? Musíme se nchystat. Musíme pořídit věci a oblečení a zařídit pokoj. Čeká nás hromada práce. Měla by sis vzít taky volno, nebudeš pracovat, když čekáš dítě.

Začala jsem se smát. Tohle byl typický Namjoon, starostí až nad hlavu a řeší tunu věcí, které by nemusel a taky mu pusa jede rychleji, než by kdokoliv čekal.

Y/N: Zlato, klid, jsem teprve ve druhém měsíci, na vše bude čas, teď to ale pojďme oslavit, co ty na to?

Namjoon se zastavil ve svém monologu a usmál se.

Namjoon: Asi máš pravdu. Zajdeme do té tvojí oblíbené palačinkárny, co ty na to?

Y/N: Ano, ano... prosím

Usmála jsem se. Namjoon mě objal kolem ramen a vyrazili jsme směrem ke dveřím, do kterých ale vtrhla Irene.

Irene: Pane Kime?

Zarazila se.

Irene: Oh, paní Kimová, omlouvám se za vyrušení.

Y/N: Nic se neděje Irene.

Namjoon: Irene, prosím, s ženou odcházíme na 2 hodiny pryč, jdeme slavit a tak prosím přesuňte dnešní schůzky na jindy.

Irene: Dobře pane a jestli smím být tak troufalá, co konkrétně slavíte? Firemní úspěch?

Namjoon: Nikoliv Irene, ale brzy budu otcem.

Irene zalapala po dechu a pak se široce usmála.

Irene: O můj Bože,  přijměte mé velké gratulace.

Oběma nám potřásla rukou.

Irene: To je úžasná novina a už víte, co to bude?

Y/N: Kluk.

Namjoon a Irene: Kluk?!

Y/N: Ano.

Nemohla jsem se neusmát nad jejich výrazy, tak očividně Namjoonovi vše nedošlo tím cupcakem.

Irene: Tak v tom případě už vás nebudu rušit. S tím odešla a m také vyrazili.

O 5 let později

Dům Kimových

Namjoon: Y/N, kde je Suyeon a Jonseok?

Y/N: Jsou s Irene, Lis a Jennie venku, chtěla jsem nám totiž dát dům na chvilku pro sebe.

Namjoon: Opravdu? ale proč?

Přišla jsem k němu blíž, až tak blízko, že jsem cítila jeho dech na svém krku, když jsem se nahla k jeho uchu.

Y/N: No, poslední dobou jsme na sebe něměli moc čas a já bych vážně chtěla ještě 3 mimčo.

Namjoonovi se rozšířily zorničky, ale hned na to se zlomyslně ušklíbl.

Namjoon: Opravdu? Ale paní Kim, vy jste ale nestyda.

Y/M: Hmm...

Zvedl mě zničeho nic ze země a přehodil si mě přes rameno.

Y/N: Joonie, já umím chodit sama.

Namjoon mě pleskl přes zadek.

Namjoon: Nejsem Joonie, dnes ne moje sladká malá holčičko.

Y/N: Tak dobrá taťko.

Začala jsem se smát a schytala tak další pleskanec přes zadek.

Byla jsem šťastná, celý život s ním. Naše tři děti rostly jako z vody a my s Namjoonem stárli, ale stárli jsme spolu. Víte, někdy lidi říkají, že láska časem vyprchá a že už pak žijete s tím druhým jen ze zvyku, jenže to není pravda. Pravá láska se vyvíjí, proměňuje, ale vždy sílí. Pravá láska nás nikdy neopouští, pravá láska překoná i smrt.

The END.....💜

BloodyB: Tohle je poslední díl mého speociálu s Namjoonem. Jsem ráda, že i když to není tak dlouhé jako jiné moje FF, tak že se vám to líbí. Díky za  vás, za všechny. Díky klukům z BTS jsem ta, která jsem a díky vám dělám to, co dělám. 💜💜

Vaše BloodyB.... always and forever saranghaeyo💜💜💜