Pomoz mi [Gejmr ]

Jiříku to jsem byla já!

Ležela jsem v posteli hledíc do stropu.. Myslela jsem na to, jak se se mnou Jirka na utuberingu bavil. Mohl poznat, že to jsem já Amare? Pokud ano, nesnažila jsem se moc změnit můj hlas tak, aby mě nepoznal. Užíral mě ten pocit, že by Jirka zjistil sám od sebe zjistil, kdo doopravdy jsem, i když bych mu to neřekla..... Byla jsem z toho akorát vynervená. Chci aby to zjistil ode mě.. Napadl mě jeden nápad, ale byl dosti blbý a ani pořádně nevím, jestli to udělat nebo ne. Chci se Jirkovi odhalit, jelikož kdybych to neudělala a pak by jsme se někde zase viděli, tak by to mohlo taky dopadnout špatně, třeba by mě mohl pozvat na rande co? Toto hlavně nechci, protože Jirka není můj typ a na nějaké rande bych s ním nešla. Taky bych mu chtěla ujasnit to, ať se o mě nesnaží, že to je zbytečné. Vzala jsem mobil a napsala Jirkovi...

Já: Ahoj Jirko, musím s tebou mluvit....

Jirka: Ahoj Amare, o čem pak? :)

Já: Říká se mi to těžko, tak mi slib, že to co ti řeknu budeš držet v tajemství, dobře?
Jirka: Pro tebe udržím všechno v tajemství.

Já: Jak jsi básnil o té dívce na streamu, že jsi ji potkal ve škole, pak i na utuberingu...

Jirka: Ano?

Já: No tak....... Tak to jsem já.....

Po mé zprávě nic Jirka nepsal a já si říkala, jestli to bylo správně mu to napsat.... Jestli to nebyla chyba...

Jirka: Počkej......děláš si srandu?

Já: Ne? Proč bych měla?

Já: Víš ty co, sejdeme se za 10 minut v Zetku a já ti to dokážu

Vyskočila jsem z postele, rychle se převlékla do nějakého normálního oblečení, vzala si důležité věci a vyrazila do Zetka.. Netrvalo mi to dlouho tam dorazit, jelikož mě aspoň cestou nezastavovali fanoušci. Heh výhoda být neodhalená.. Vyjela jsem eskalátory do třetího patra a naskytl se mi pohled na velký nápis Zetko. Vešla jsem tedy tam, byli tam nějaký děcka s rodiči a rozhlížela jsem se, zda bude Jirka někde venku nebo je klasicky zalezlý u sebe ve studiu. Naneštěstí byl u baru a kecal s holkami. Pomalým krokem jsem mířila k nim a doufala, že si mě všimne dřív, než tam dojdu. To se však nestalo. Stála jsem od něj tak metr a slabě si zakašlala, tak si vysloužila jeho pozornost. Nervozně se usmál a já se musela nad tím zasmát. „Tak to potom dořešíme holky" oznámil holkám za barem Jirka a mě pokynul, ať ho následuji. S pár pohledy ostatních děcek, jsme zalezli do studia, kde byl Štefan. „Už mi konečně věříš, že to jsem já?!" rozhodila jsem pobaveně rukama.. „No popravdě teď jo, když slyším tvůj hlas, který dobře znám" zasmál se Jirka. „Jinak ahoj Štefane" pozdravila jsem Štefana, který nás zaujatě pozoroval, hlavně mě. „Eh ahoj" nejistě mě pozdravil, probodával mě při tom pohledem. „A Jirko prosím tě, už o mě nebásni na streamech, už mě to nebavilo, jak si mluvil pořád o mě" podotkla jsem a všimla si, jak se Jirka trochu začervenal. „Promiň mi za to.. Cítím se teď trapně za to" prohrábl si své blonďaté vlasy, mávla jsem nad tím rukou. „Počkat, ty jsi Amare?" promluvil Štefan. „Jo je Štefi!" začal se smát Jirka, jen jsem se usmívala... „Hlavně si moji identitu nechejte pro sebe" oba dva přikývli na souhlas. Pak jsme si pokecali a já povídala, jaké to bylo, potkat Gejmřeje... Potom jsem Jirkovi vysvětlila to, ať na mě nic nezkouší, že to je zbytečné, naštěstí to pochopil a bral to v pohodě.. Nicméně jsem ráda, že Jirka ví, jak vypadám....

Tak tady je nová kapitola. Omlouvám se, že je taková krátká ale neměla jsem na tuto kapitolu moc nápady :D