Star Wars: Odkaz moci

Neznámý nepřítel

„Znáš mě, Anakine Skywalkere. Již jsme se setkali.“ řekla postava zmutovaným a temným hlasem. Cítil jsem takovou temnou sílu a bolest že jsem mě co dělat abych se mohl pohnout. Postava spojila meče v jednu tyč. Pomalu, velmi pomalu se rozešla ke mě. „Kdo jsi?“ optal jsem maskované postavy a namířil svou čepel proti její masce. Postava se nepříjemně zasmála. „Možná to zjistíš.“ řekla a rozmáchla se po mně v širokém oblouku. Vykryl jsem její meč a provedl výpad. Postava jej bez obtíží vykryla. A opět přešla do útoku. Tentokrát šel výpad spodem. Byl prudký a rychlý. Nestihl bych jej vykrýt a tak jsme uskočil stranou k východu. Síla mě však zadržela a hodila na druhý konec místnosti. Přímo do místa odkud vyšla. Koutkem oka jsem si všiml podivné kostky a svíček kolem. Neměl jsem však čas si je prohlédnout protože to už jsem musel opět uskočit před zlatou čepelí. "Ten bojový styl. Někde jsem jej již viděl!" uvědomil jsem si a odrazil sadu útoků shora a na závěr z boku. "Ale kde?" pokračoval jsem v přemýšlení a sám zaútočil. Postava si zřejmě přečetla mé myšlenky jelikož se nachvíly zarazila. Jedním ostrým bodnutím jsem jí donutil uskočit. „Není správné se rozptylovat, a hlavně pak v boji.“ pronesl jsem a protočil meč v ruce. Postava se lehce skrčila a hodila tyč proti mě. Skočil jsem k zemi a nechal meč proletět nad mímy zády. Než jsem však stačil zareagovat mě jeden rychlý a přesný kopanec do obličeje donutil upustit meč. Pocítil jsem křupnutí a lehkou migrénu. Pokusil jsem se vstát ale ta postava byla rychlejší. Použila sílu a opět se mnou mrštila, tentokrát od druhou stěnu. Hekl jsem z vyraženého dechu a rozjašlal se. Padl jsem na všechny čtyři a snažil se rozdýchat. Zaslechl jsem zapraskání, plíce rázem začali reagovat a já uskočil kotoulem před salvou blesků. Neznámá my nedala ani chvilku odpočinku a blesky proletěli vzduchem znovu. Rychle jsem zvedl ruku a plně se soustředil na vnímání síly. Blesky se začali vstřebávat a ačkoliv to bolelo jsem to přečkal. Ruka mě brněla ale nestěžoval jsem si. "To bylo o fous. Další salvu už bych nedal." uvědomil jsem si a rychle si přivolal meč, leží kousek ode mě. Právě včas, zlatá záře opět rozzářila prostor a skřížila se se zelenou. Zadržel jsem její čepel jen pár centimetrů od mé hrudi. Napěl jsem všechny svaly a donutil jí ode mě odskočit. Postavil jsem se na nohy a zaujal obraný postoj. "Nemohu nad ní vyhrát, musím počkat než dorazí Ben s Ashokou.“ pomyslel jsem si. „Máš pravdu. Nemůžeš mě porazit, Skywalkere. Jsi slabí.“ řekla postava a i přes masku si šlo domyslet že se kření. Ignoroval jsem její narážku. „Jsi slabí, světlá strana je slabá. Jediové jsou slabí, pouze sith jako tvůj děda by dokázal mě porazit. Že, Bene Solo?“ řekla postava a nachvíly pohládla ke vchodu.

U vchodu stál Ben, v ruce držel rozzářený meč. Nezdálo se však že by chtěl jakkoliv odpovědět. "Jak dlouho tam sakra stál, ani jsem si ho nevšiml!“ pomyslel jsem si když jsem si ho též všiml. „Neposlouchej jí Bene! Je to sith, zajdi pro Ashoku, zatím jí zdržím!“ zavolal jsem na Bena. Ten na mě jen neutrálně pohlédl, zdálo se že hodně uvažuje. „Ano, poslechni ho. Ukaž mu jak jsi slabí, slabší než jedi. Chce tě pouze využít! Tvůj děda by se o to postaral sám.“ řekla postava povýšeně na Bena. Musel jsem jednat. Rychle jsem provedl pár rychlých úderů. Pak jsem se vší silou rozmáchl a tlačil jí přímo na masku. Postava zřejmě nepočítala s takovým útokem a okrok ustoupila. „Neposlouchej jí Bene a běž pro...!“ než jsem to dořekl byl Ben u nás a rozmáchl se po postavě. Pocítil jsem náhlou změnu v síle a postava, jakoby omdlela. Ben si toho zřejmě nevšiml ale temnota náhle zmizela. „Bene!“ vykřikl jsem a zachytil jeho ruku, zatímco postava se svalila bezvládně na zem.

Tak ahojky lidičky :-) naše knížka se pomalu blíží ke konci. A mě by zajímalo, jak pak se vám vlastně líbila a jak jste si ji zatím užili? A zdá by vás zaujala druhá, navazující knížka? Jinak všem, děkuji že jste to dočetli až sem. „Ať vás provází síla“ >.<