We Met At The Bar

Křičící žena v uličce

Ahojky!
Dneska jsem se trošičku rozepsala 😅
Krásné čtení!
🖤

Ještě chvíli jsem seděla v baru, popíjela své pivo a hned psala Kátě.

Heana: Neuvěříš co se mi dnes stalo! ❤️

Káťa: Ahojky! Povídej! 😁

Heana: Někoho jsem potkala 🤯

Káťa: Počkaaat! Jako ❤️❤️❤️???

Heana: Dá se to tak říct 😉

Káťa: Kde jsi?!

Heana: Jako vždy: můj nejoblíbenější bar 🤐

Káťa: Sakra já ti říkala ať tam už nechodíš... 😠 Ale už jsem na cestě! ❤️

Proč jsem tak šťastná? Vždyť Jensena ani neznám! Něco se děje.

Ani jsem nemusela čekat dlouho a Káťa již seděla vedle mě. ,,Mluv!" řekla když se posadila. Já se zasmála a spustila ,,Je krásný! Má práci. Je nezadaný! O rok starší než já. Ma dva bratry. Jo a mám jeho číslo!" řekla jsem radostně. Káťa vydala pištivý zvuk a objala mě. ,,Konečně! Snad to nebude nějakej kretén! A co dělá?" řekla a odtáhla se ode mne. ,,FBI!" vykřikla jsem nadšeně. ,,Wow!" řekla udiveně. ,,Ale nijak ho nemiluji. Jen byl na mě milý. Ani ho neznám! Takže chill!" řekla jsem. Nemůžu přece milovat muže, kterého znám sotva den.

Chvíli jsme seděly v baru a povídaly si. ,,Já už půjdu domů zlati!" řekla Káťa a usmála se. Já se postavila, abych ji mohla obejmout. Objaly jsme se a Káťa šla zaplatit svůj účet.

Jakmile jsem dopila zbytek svého piva, tak jsem zaplatila a vyšla jsem domů.

Šla jsem černo černými ulicemi. Cestu domů mám přes jednu delší uličku, kde se nenachází lampy.

Mám menší pocit, že mě někdo sleduje, ale takhle paranoidní jsem často. Všechno bylo v pohodě do té doby než jsem uslyšela hlasitý ženský křik.

Běžím co nejrychleji mohu. A snažím se najít místo, kde se křičící žena nachází.

Doleva, doprava, rovně a zase doleva. Vidím ženu, která má bílé šatny pokryté krví. Nehýbe se pouze křičí. Přiběhla jsem k ní a klekla si. ,,Co se stalo? Kde máte poranění? Hned zavolám záchranku nebojte!" vykřikla jsem. Žena se na mě s únavou v očích podívala a usmála se. Již nekřičela. Pozorovala mě s tím divným úsměvem. Vzala jsem do rukou telefon a vytočila čisto záchranky, ale když jsem to udělala žena mi vytrhla mobil z rukou a zahodila ho. Chytila mě silně za ruku a začala se smát. ,,Nechejte mě napokoji!" vykřikla jsem. Žena mě nepustila a najednou jsem viděla pouze tmu. Někdo mi dal na hlavu pytel. Usnula jsem.

,,Ta ženská se snad nikdy neprobudí!" uslyšela jsem naštvaný mužský hlas. Ještě jsem neotevírala oči abych mohla zjistit, zda-li je zde pouze ten muž a nebo i někdo jiný. ,,Nevim pane." promluvila žena. Dobře jsou tu dva lidé. Muž a žena a nejspíše mě chtějí zabít! Úžasné to vám povím. Nemohli přijít dřív?

Po deseti minutách ticha jsem již začala pomalu otevírat oči. ,,Růženka se nám probudila!" řekl muž hrubým hlasem. Podívala jsem se na něj. Muž okolo 40-ti, hnědé vlasy měl roužku a byl oblečený jako doktor. Samozřejmě měl oblečení zakrvácené. Sedím na dřevěné židli ruce i nohy mám svázané jednoduchými uzly. Ptáte se proč jsem takhle v klidu? Dříve jsem pracovala jako policistka a teď je mi slušně jedno, zda-li zemřu či ne.  Musíš hrát, že jsi zmatená a bojíš se! Dělej! ,,Co-co se děje? Kdo jste?! Kde to jsem?!" křičela jsem nervózně. Kroužek dramaťáku že základní školy se hodí. Muž se mi smál. ,,Ale neboj se holčičko!" promluvila žena. Prohlédla jsem si ji. Mladá blondýna okolo 25-ti a má na sobě bílé šaty od krve. ,,Co mi chcete udělat?! A proč to děláte?" křičela jsem strachy. Slzy mi tekly z očí jako Niagarské vodopády. Funguje to!
,,Jen tě rozřežeme a pak uvaříme!" řekla žena. Fuj tak tohle je hnus. S tímhle jsem se jste nesetkala. Kanibalismus. Byla jsem již potichu a plakala.

Seděla jsem tam a oni vařili vodu. Mezitím co byli ke mě otočení zády, tak jsem sponou, kterou mám vždy u sebe se snažila vyprostit z provazů.

Ha! Provazy na rukou už nejsou. Chtěla jsem se přemístit na rozvázání provazů z nohou, ale ten chlap se otočil a šel ke mě. Stoupl si přede mne a ukazoval mi nablýskaný nůž. ,,Prvně chci zjistit jak chutná tvá krev!" řekl úchylné pomalu. Já se snažila na něj nedívat. Muž mě pomalu a hluboko řízl do ramene. Vydala jsem bolestivý zvuk a slzy mi tekly po tváři. Ten psychopat mi do té rány strčil prst a provrtal se hlouběji do mého svalu.
,,Nechejte toho!" vykřikla jsem bolestí. Tomu kanibalovy se evidentně líbilo vidět jak někdo trpí.

Přišla ke mě ta ženská a silně a velice hluboko mě pořezala na druhém rameni. Snad ještě víc než ten chlap. Již se mi začala motat hlava z toho jak jsem ztratila mnoho krve a stále ztrácím.

Najednou jsem viděla jak tři muži vběhli dovnitř. Ti dva psychopatové se na ně vrhli s nožemi, ale tu tři muži byli mnohem rychlejší a stihli je svalit na zem. Byl to on. ,,Heano!" vykřikl a to bylo poslední co jsem slyšela.

Probudila jsem se s neskutečnou bolestí jak hlavy, tak rukou. Snažila jsem se zaostřit a zjistit, kde to vlastně vůbec jsem. První co jsem zpozorovala byl on. ,,Jensene?" vydechla jsem. On okamžitě zpozoroval a chytil mě za ruku. ,,Ahoj..." řekl. Usmála jsem se na něj a i on na mě. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku. Buď na sebe opatrnější! Tyhle nechutní uchylové jsou fakt magoři." řekl se strachem v hlase. Je tak ustaraný. Je tak roztomilý... Sakra! Ne. Ani na to nemysly!

Najednou do pokoje vrazila udýchaná Káťa. ,,Sakra! Jsi v pořádku zlato? A kdo je tohle?!" Já jsem se začala hystericky smát. Můj smích nakazil i ostatní.

,,Káti tohle je Jensen!" řekla jsem a mrkla na ni. Hned pochopila o koho se jedná. ,,Ráda vás poznávám!" řekla a podala mu ruku. Jens ji okamžitě přijal. ,,Já vás také!" řekl s úsměvem.