,,Vrať mi to!" zaječela jsem na svého bratra. ,,Nevrátím, nevrátím.'' poškleboval se mi. ,,Jak myslíš.'' odvětila jsem mu a už se napřahovala k facce. Jenže než jsem to udělala, chytil mě můj nevlastní otec za pas a hodil mě na gauč. ,,Nebudeš mlátit svého bratra!" zařval na mě. ,,Za prvé je nevlastní a za druhé si čte můj deník a pak všude rozhlašuje moje tajemství!''
,,Ty nepotřebuješ tajemství. Pavle, podej mi ten její deník.'' obrátil se na bratra.
Než jsem se nadála, držel můj deník v ruce a četl si vše, co jsem tam napsala, včetně toho, co jsem napsala o něm. A hezké věci to opravdu nebyly. Vyletěla jsem teda nahoru do svého pokoje a začala jsem si vybírat svoje nejdůležitější a hlavně nejmilejší věci. Naházela jsem to do kufru a do baťohu jsem si dala svoje osobní věci. Za necelou hodinu jsem slezla do předsíně a začala se obouvat a dooblíkat se. Jakmile jsem však otevřela vchodové dveře, stál za mnou otec.
