We Met At The Bar

Co tady sakra děláš?!

Dojeli jsme kousek za město do nečekaně luxusní restaurace, která byla poloplná. ,,Dobrý den!" přivítal nás číšník. ,,Dobrý den." odpověděli jsme mu nazpět. ,,Stůl pro dva prosím!" požádal Jensen s úsměvem. Číšník se pousmál. ,,Tudy prosím." a naznačil nám, aby jsme ho následovali.

Jakmile jsme došli ke stolu Jensen mi okamžitě, jako správný gentleman, odtáhl židli a rukou mi něžně poukázal, že se mám posadit. Pousmála jsem se a posadila. Trochu jsem se nadzvedla a pomohla mu přisunout židli zpět ke stolu. Posadil se přede mě. Oba jsme se usmáli a dali se do řeči. ,,Tak na co máš chuť?" zeptal se mě. ,,Já vlastně ani nevím." uvědomila jsem si. Jensen chvíli zapřemýšlel. ,,Tak možná něco z kuřecího masa?" řekla jsem. Jensen kývnul. ,,Já si dám nejspíš nějaký steak."

Číšník k nám přistoupil a podal nám jídelníček. ,,Co si dáte k pití?" otázal se mile. Já se podívala na Jensena a on na mne. ,,Jaké máte vína?" po této otázce nám tam začal dělat neskutečně dlouhou přednášku ohledně vín. A náš to teda absolutně nebavilo. Teda alespoň mě ne. ,,Dobře, dobře! Já si dám bílé!" zastavil číšníka Jensen. A já měla co dělat, abych nevybouchla smíchy. ,,Já také prosím." Číšník kývnul a odešel. Když to udělal začala jsem se neskutečně smát a to nakazilo i Jensena. Celá restaurace se na nás dívala, ale to prostě nešlo se nezasmát.

Po nějaké době jsme se uklidnili a začali vybírat jídlo. Já jsem se začala okamžitě dívat do sekty "kuřecí maso" a zaujal mě jeden kousek. ,,Grilované kuřecí maso s kroketami!" řekla jsem radostně. ,,Ty si nedáš polévku?" otázal se mě Jens. Zavrtěla jsem hlavou, aby jsem mu naznačila "ne". ,,Dobře. Já si dám hovězí steak!" řekl a vítězně se zasmál.

Číšník opět přistoupil k našemu stolu, ale tentokrát i s víny. Oboum nám nalil. ,,Máte vybráno?" otázal se. ,,Ano! Tady slečna si dá? Chceš to grilované kuře?" já jsem kývnula a pousmála se. ,,Grilované kuřecí maso s kroketami!" řekla jsem radostně. Číšník si to zapsal. ,,A vy pane?" otočil se na Jensena. ,,Hovězí steak s brambory prosím!" řekl a číšníkovi podal jídelníčky. Ten s úsměvem odešel.

,,Nazdraví!" vzala jsem do ruky skleničku vína a podívala se na něj. Pousmál se, vzal ji také a cinkl si se mnou. ,,Nazdraví." oba jsme trošičku upili vína.

Čas rychle utíkal, jídlo jsme již měli snězené a již jsme jen popíjeli další a další sklenice bílého vína. Den byl krásný a ani jsme si nevšimli, že se již začalo stmívat.

Vše bylo v pohodě dokud jsem nezahlédla známou tvář. ,,Sakra." řekla jsem. Jensen byl velice zmatený. ,,Co se děje?" otázal se. Pomalu jsem se podívala ke vchodovým dveřím. ,,Kdo to je?" otázal se znovu. ,,Jacob" šeptla jsem. Jens byl ještě ve větším šoku. ,,Počkat tohle? Ty jsi byla s tímhle?" ptal se. Kývnula jsem. ,,Sakra nesmí mě vidět. Jinak nastane divadlo!" šeptla jsem. Jensen byl evidentně zvědaví, ale nepoutal na nás nějak pozornost.

Chvíli to již vypadalo, že si nás Jacob nevšiml. Ale jen chvíli. ,,Jde sem!" šeptl Jensen. ,,Sakra... hlavně v klidu!" šeptla jsem nazpět. ,,Heano? Jsi to ty?" ozvalo se. Nechtěla jsem se otáčet. A také jsem se netočila. Najednou stál vedle mě. ,,Heano?" už jsem se na něj otočila. ,,Jacobe." řekla jsem a podívala jsem se na Jensena. "3...2...1..." odpočítávala jsem. ,,Moc se ti omlouvám! Já jsem to nechtěl udělat! Vezmi mě zpět prosím... Měli jsme spolu takový krásný čas! Prosím Heano!" křičel na mě se slzami v očích a v pokleku na kolenou. ,,Správně. Měli." řekla jsem s nezájmem. ,,Prosím!" křikl znovu. ,,A dost! Nechej ji napokoji! Nechce tě zpět!" vstal Jensen od stolu s křikem. Jacob se postavil také. ,,Kdo to vůbec je?!" zase vykřikl a podíval se na mě. Praskne mi z něj hlava.

Podívala jsem se na Jensena. ,,Tohle je Jensen. Můj-" vstala jsem a přešla k němu. ,,Můj přítel! Že zlato!" řekla jsem a objala ho. Jensen se v celku rychle vžil do své pár minutové role. ,,Ano!" řekl s úsměvem a dal ruku kolem mého pasu. ,,Nevěřím vám!" řekl závistivě. Protočila jsem očima ,,A jak to chceš jako dokázat?" otázala jsem se. Ten chvíli přemýšlel. ,,Polib ho." řekl vystresovaně. S těmito slovy jsem zkameněla. ,,D-dobře!" a podívala jsem se na Jensena. Chytila ho za tváře, usmála se a přitáhla si jeho vlhké rty na ty mé. A dlouze jsem ho políbila. Měla jsem pocit, jakoby jsem se vznášela vysoko v oblacích. Mé tváře se začaly zbarvovat na červeno.

Pomalu jsem se od něj odtáhla a ještě pomaleji otevřela své modré oči. Podívala jsem se na muže, kterého jsem právě políbila.

Nevědomky jsem se pousmála. Podívala jsem se zpět a viděla jsem asi ten nejvíce vtipný výraz. Jacob měl pootevřené ústa a vykulené oči. Jeho závist, vztek i smutek z něj vyřazoval. Otočil se. ,,Dobrý..." vydechla jsem. Jensen se zasmál. A já též.

Mysleli jsme si, že je již vše v pohodě, ale ten parchant se rozhodl udělat neskutečnou kravinu. Uviděla jsem židli, která se najednou objevila mezi mnou a Jensenem. To si snad už dělá prdel! A můžete hádat kdo si tam sedl. Samozřejmě, že Jacob. ,,To si snad už děláte prdel?!" vykřikl Jensen. Jacob se pouze usmál a svůj zrak zase obrátil na mě. ,,Jacobe vypadni." řekla jsem naštvaně. A to je evidentně to co chtěl. Už jsem chtěla vstát a třeba ho i z té židle odtáhnout, ale Jensen to udělal dříve. ,,Vypadni." řekl zatím klidně. Jacob se též postavil. ,,Nikam nejdu." Ještě než si Jacob stihl zase sednout Jens ho již tahal za tu jeho nechutnou bundu ven.  A já měla co dělat, aby jsem se zase nezačala smát.

,,Tady tenhle muž nás vyrušuje." křikl, aby ho slyšela celá restaurace. Otevřel dveře a vyhodil ho ven. Ale nešel zpět. Šel za ním. Sakra co má v plánu dělat? Pomyslela jsem si.

Když se nějakou dobu ani jeden nevrátil, rozhodla jsem se jít za nimi. Vstala jsem od stolu, nechala tam kabelku a šla ven. ,,Za chvíli jsem zpět." řekla jsem na zmateného číšníka. Otevřela jsme dveře.

Najednou jakoby mým tělem prošla smrt. Klid opustil tělo a strach převzal sílu.

Na zemi, na těle, na rukou. Krev je všude. Na jedné tváři zloba a na druhé strach. Strach z něj vyřazoval, tak moc, že by to i malé dítě poznalo. ,,Sakra co jsi to provedl?!" vykřikla jsem zděšeně a vystrašeně. Muž se na mě podíval polekaným pohledem.