First kiss

#1-Všechno nové ✨

Ahoj! Já jsem Adisson a je mi šestnáct let. Tady máte můj příběh:

,,Vstávej lenochu!" Křičel mi do ucha mladší bratr. ,,Co chceš?" Šeptla jsem unaveně. ,,Rodiče chtějí s tebou mluvit." Odfrkl si bratr a uraženě utekl pryč. Pomalu jsem si prokřupla prsty a vyrazila do kuchyně. ,,Ano?" Usmála jsem se na rodiče. Vypadali velmi vážně. ,,Zlatíčko posaď se." Vydechla máma. Začala jsem se klepat. ,,Co se děje? Udělala jsem něco?" Těžce jsem polkla. ,,Ne,nic si neudělala." Odpověděl táta s vážným hlasem. To už jsem věděla že něco je špatně. ,,Co je to?" Zeptala jsem se s trochu zkleslým hlasem. ,,Budeme se stěhovat." Vydechla máma. ,,Kam?" Vykřikla jsem překvapená. ,,Do Londýna." Řekli rodiče oba najednou. ,,To nemyslíte vážně?!" Začala jsem křičet. ,,Klid." Snažila se mě máma uklidnit. Těžce jsem vydechla a podívala se do tváří mých rodičů. ,, Mrzí nás to." Objala mě máma a já začala brečet. ,,Co moje škola? Přátelé? Rodina?.." Brečela jsem mamce do ramena. ,,Za rodinou budeme jezdit na nějaké svátky. Třeba Vánoce,Silvestr a někdy Velikonoce." Usmála se máma. ,,Fajn." Uklidnila jsem se. ,,Ale co přátelé?" Odtáhla jsem se z mámy objetí a začala si kousat nehty (dělám to většinou ve stresu). Máma mi odtrhla prsty od pusy. Nemá ráda když tohle dělám. ,,Promiň." Zašeptala jsem že mě nejspíš neslyšela. ,,Kamarády uvidíš také na svátky. Ale jen někdy. Musíš se více věnovat rodině. Rodina je důležitější." Řekla máma a já ztuhla. ,,Oni jsou také moje rodina!" Křikla jsem naštvaně a běžela do svého pokoje. ,, Tak jsem to nemyslela." Křikla za mnou máma. Táta objal mámu kolem pasu a snažil se ji uklidnit. V pokoji jsem se zamkla. Lehla jsem si do své postele. Přimáčkla jsem si polštář ke svému obličeji a vybrečela se do něj. Za pár minut jsem byla uklidněná. Napsala jsem své BFF Melanie.
A: Melanie potřebuju tě 💔
M: Co se děje zlato?
A: Prosím přijď za pět minut do parku.
M: Pro tebe vše ily ❤️
A: Díky moc ❤️
M: Pa✨💞

Vzala jsem si svou černou mikinu a běžela ke dveřím. ,,Jdu do parku." Křikla jsem na rodiče a odešla jsem.
,,Ilyyy!" Uslyšela jsem za sebou hlas mé lásky. ,,Melanie!" Objala jsem ji. Pevné mě stiskla a vůbec mě nechtěla pustit. ,,Zlato co se děje?" Zeptala se mě se starostí v očích. Jsme jako sestry... ,,Budeme se stěhovat do Londýna." Vyhrkla jsem abych to měla za sebou. ,,Počkat.." Zadívala se na mě. ,,Tohle je zase nějakej stupidní prank?!!" Šeptla a slzy se jí hrnuly do očí. ,,Ne...Kéž by byl." Vydechla jsem. Obou nám začali téct slzy. Hned mě objala a nechtěla mě už nikdy pustit. Já ji taky ne.. ,, Neopouštěj mě!" Brečela. Vydechla jsem. ,,Uvidíme se prý jen někdy na svátky. Slibuju že si budeme volat každý večer." Usmála jsem se na ní. Melanie se pousmála a zase začala brečet. ,,Pojď jsem." Přitáhla si mě do velkého objetí. ,,Jasně že si budeme pořád volat a psát." Zasmála se smutně. Bylo mi to hodně líto. ,,Počkej. Napíšu holkám." Vyndala jsem z kapsy svůj telefon.
A: Holky setkáme se v kavárně. Hned!!
,, Řekla jsem že se setkáme v kavárně." Oznámila jsem. ,,Fajn. Tak to abysme šli." Vzala mě za ruku a odtáhla mě až ke kavárně. Vevnitř jsme si objednali kafe a posadili se. Za pár minut přišli moje další dvě kamarádky. Byli to Jessica a Tay. A proč má Tay divné jméno? Je z Japonska ale ve svých pěti letech se odstěhovala jsem k nám do Ameriky. ,,Holky!" Hned jsem objala své kámošky. Melanie byla vždycky trochu žárlila, takže se dívala podrážděně. Jen jsem se tomu zasmála jako vždy. Ona ví že je má nejlepší kamarádka! ,,Chyběli jste my." Usmála jsem se. ,,Pojďte se posadit. Máte tam od nás kafe." Poukázala jsem na stůl. ,,Děkujeme." Řekli najednou. Byli rády. Ale bála jsem se, že mou informací jim zkazím náladu. ,,Mám pro vás velmi špatnou zprávu." Nadechla jsem se. Byla jsem velmi nervózní. ,,Dobrá." Začala jsem. ,,Budu se stěhovat do Londýna." Holky jen nechápavě koukali. ,,Blbost." Zasmáli se. ,,Je to bohužel pravda." Smutně jsem se zasmála. ,,F-Fakt..?" Zamumlala Jessica. ,,Jo." Rozbrečela jsem se a holky mě stiskly v objetí. ,,Budete mi chybět."