The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

84. Kapitola

„Co to říkáš, Jungkookie..." vydechl Taehyung a políbil Jungkooka na tvář. Jungkook zadržel slzy a zakroutil hlavou. „S-sehun říkal, že k-kdybych byl snazší terč, tak ž-že nepůjdou po tobě..."
Jungkook se ale stejně rozplakal.

Přitiskl se k Taehyungovi, který mu na tvář vtiskl dalších pár polibků na uklidnění. „Nikdy bych nechtěl, aby se ti něco stalo... A už vůbec ne kvůli mně." 
Jungkook chtěl něco říct, ale Taehyung ho nenechal. „Prosím... nic neříkej," zašeptal Taehyung a přitiskl se k mladšímu. Oba dva zavřeli oči a poslouchali to ticho...

„Nikdy bych nechtěl, aby se ti něco stalo... nikdy. Ale stejně se ti něco stalo a já se o tebe můžu jen bát."

„Jungkookie..." zašeptal Taehyung a Jungkook pomalu otevřel oči. Strašně ho třeštila hlava, bolelo ho za očima a špatně se mu dýchalo. „Tae..." vydechl tiše Jungkook a Taehyung vykulil oči. Ihned mu podal čaj, který nebyl ani horký, ale ani studený. Jungkook se párkrát napil a poté si ho odložil na stolek.

„Kolik je?" zeptal se tiše Jungkook a Taehyung se zasmál. „Spal jsi jako zabitý, i když... nedivím se. Jsou dvě odpoledne."
„Cože?" vyjekl Jungkook a chtěl se posadit, ale Taehyung ho zatlačil zpátky do postele. „Klidně lež, nesmíš se moc namáhat, bože..."

„Cože? Proč?" zeptal se Jungkook a Taehyung se zamračil. „Nepamatuješ si to...?" 
Jungkook nechápavě zakroutil hlavou a Taehyung si povzdechl.

„Včera... Potkal si Sehuna, který ti něco řekl a tys potom běžel za mnou. Byli u mě ti jeho kamarádi a snažili se... no. Dostat se mi do kalhot, ale jelikož jsem zničehonic ucítil štiplavou bolest na hlavě a potom extrémně divný pocit, tak jsem jim stihl utéct... Běžel jsem za tebou a nakonec jsem tě našel v bezvědomí na zemi, jelikož jsi běžel ve strašné zimě a neřešil si vůbec to, že ti bylo špatně."

----

Tak prý ty kapitoly dneska nedoženu :<

Ale tak... klasický týden.:')