Stay with me...[One Direction]

7

Probudila jsem se. Podle bouchnoutí dveří jsem tipla,že rodina je doma. Neeee! Ještě ne. To bude zase máma křičet,že jsem přišla dlouho. Zamuchlala jsem se do deky a zavřela víčka. Za chvíli jsem uslyšela kroky. Kroky se přibližovaly. A najednou se otevřely dveře. ,,Cassandro? Ty spíš?" Uslyšela jsem hlas mé matky za sebou. Neodpověděla jsem. ,,Víš. Měla jsem o tebe strach." Zabořila jsem hlavu více do polštáře. ,,To jako proč?" Vydechla jsem slova do polštáře.,,Cassandro? To nemyslíš vážně? Ty si nepamatuješ svoji minulost?" Pamatuju a dobře mami.,,Jsem už velká mami. " odpověděla jsem. ,,Dcero? Ty? Ty jsi tak nemožná. " zvýšila hlas. ,,Mami. Já se o sebe dokážu postarat. A na mou minulost zapomeň. Je to tak lepší." ,,Cože Cassandro?" Už na mne řvala. ,,Mami. Běž pryč z mého pokoje please." ,,Je to můj dům Cassie." Už jsem byla rozčilená i já. ,,Víš co? Už tě nikam nepustím. Budu tě mít na dozoru pod kontrolou.'' ,,To snad nemyslíš vážně?" A odešla. S brekem jsem zabořila hlavu zase do polštáře.
Přišla mi zpráva. Od Millie

Millie:,, Ahoj.Jak je?"

Cassandra:,,Ahoj. No dobrý. Ty?"

Millie:,,Dobře. Nechceš se někdy sejít?"

Cassandra:,,Určitě."

Pak jsem mobil odložila a zase jsem se zpátky zatáhla do říše snů.
Probudila jsem se v....cože v 23:07 hodin? Měla jsem hlad. Tak jsem se šla podívat do ledničky v kuchyni. Otevřela jsem ledničku...A hele jogurt. Vzala jsem jogurt a snědla ho. Pak nevím proč,jsem šla k botníku a vzala jsem si svoje černé boty na nohy. A na svou milovanou koženou bundu jsem taky nezapomněla. A vyšla jsem ven. Šla jsem venku po cestě a kopala do kamínků,které mi přišly pod nohy. Šla jsem až k rozcestí, kde jsem se vlastně ,,seznámila" s Benem. Pár metrů vedle jsem uviděla houpačku a sedla jsem si na ni a dívala se na stříbrně zářící měsíc a na malé hvězdy.
Měsíční světlo miluju. Já být někdy zvířetem, tak chci být vlk. ,,Co tady děláš?" Uslyšela jsem hlas,který poznám. ,,Dívám se do nebe. Co ty?" ,,Nemůžu usnout." Odpověděl Ben. ,,Pokud máma zjistí,že tu sem,tak mě nejspíš zabije. Už budu muset." Řekla jsem s úsměvem. ,,Cassie. Zůstaň chviličku.  To je tvoje máma taková?" ,,Jo je. Už mne nikdy nikam nepustí. Ale já uteču. Budu žít svůj život." Zasmál se. ,,To si piš Rebelko moje." A spojil naše prsty. Naklonila jsem se k němu a pošeptala mu do ucha slova:,, Děkuju." Zachichotal se a upřeně se mi díval do očí.
Ten moment, kdy jsem se topila v jeho očích, nás vyrušil zvuk mého mobilu. Přišla mi zpráva...takhle v noci? A byla to Sára.

Sára:,,Tak poslouchej. Mám pod svou mocí Millie,Pokud nechceš,aby se jí něco stalo. Tak přijď v zítra do kavárny Besos. Pa ty děvko."

Četla jsem si text stále do kola.
,,Rebelko v pohodě?" Vdechnul mi slova do vlasů. ,,J-Jasně. Vše je OK." Řekla jsem mu. ,,Nevypadá to." ,,Ale je to v pořádku. Vážně." Řekla jsem slova,při kterých jsem se málem rozbrečela. Pak jsem se otočila a jedna nepatrná slza mi stekla. Nevím proč,ale ty Sářiny připomínky jsem už nedokázala unést. Hnědovlasý kluk přešel přede mne a vzal mi hlavu do jeho dlaní. Zakývala jsem slzy co nejvíc jak jsem mohla. ,,Cassie." A objal mne. S jeho objetím se cítím tak bezpečně. ,,Děkuju." Zašeptala jsem mu do hrudi.

---------------------------------------

Autobusem jsem vyrazila do kavárny BESOS. Teď autobus zastavuje a já se vydávám směrem ke kavárně. Jakmile kavárnu najdu,otevřu vchodové dveře. Je tu cítit vůně kávy a dortíků a vanilky. Pak jsem se vydala k poslednímu stolu,kde na mne čekala naše Sára. Ale já se jí nebojím, už ne. Sára má úplně jiný styl než já. Já jsem spíše hip hopový a rockerský (s černou barvou) a ona ten princeznovský,nadýchaný ( s růžovou třpytivou)- tím nechci urazit vás, Co máte rádi růžovou.  ,,Ahoj Cassandro. Dlouho jsme se neviděli." Řekla škodolibě.,,Ahoj Sáro." Řekla jsem ironicky a nabručeně. ,,Ale Cassie. Hah chyběla jsi mi." ,,Ale notak Sáro. Nech toho. Nechoď okolo horký kaše. Co chceš?" Vystoupila jsem svým horkým hlasem. ,,Ne tak rychle Cassie. Chci tě potrápit. Chci ti říct,že mám pod mocí Millie,to znamená,že jí nemá kdo chránit. Chci,aby jsi trpěla." Teď už jsem přecedila skrz zuby. ,,Já Millie vždycky ochráním. Ty jí neublížíš, NIKDY." Blondýna se jenom zasmála. ,,Vždycky jsem obdivovala to, že se mě nebojíš, to,že se mi postavíš. Nikdo se mi nepostavil,jen ty. Vedeme spolu rivalitu už dlouho." ,,Já vím. Ale nebaví mě tvoje chovani. Prostě,Co chceš?" ,,Uvidíš, až přijde čas. Vezmu ti to nejdražší co máš." Vykřikla. ,,A proč mi to říkáš?" Zeptala jsem se. ,,Chci jen,aby jsi trpěla." Zakřenila se. Nevydržela jsem to a plyvla jí do čaje.  Už jsem vstávala a mířila l východu, když blondýna na mne zezadu zařvala. ,,Cassandro. Nezapomeň, Já vyhraju vždycky. " Ale už jsem to ignorovala a odešla. Zuřivost se ve mne mísila a já už myslela,že vybuchnu jako sopka.
Setkání se Sárou jsem přemítala pořád dokola a pak jsem se zarazila nad otázkou:Co je pro mne nejdražší?

---------------------------

Čauky!
Doufám, že se vám nová kapitola líbí. Ano,znovu je kratší, tak doufám, že vám to nevadí. Mějte se hezky a Ahoj!