Vyvolená

10. Kde jsi?

Přítomnost:
Pusťte si ji.

Rozhodla jsem se tu zůstat, jen na dobu po kterou to bude nesmírně nutné. Pak se nastěhuji zpět do mého bytu spolu s Char. A přesně tohle jsem včera ráno řekla Xavierovi. On se jen usmál a začal mě líbat.

No a jak už to tak bývá, skončili jsme v posteli a milovali se celé ráno. Jemně, drsně, rychle ale i pomalu - spousta krát .
Pak ale Xavier musel odejít a nechal mě samotnou a stále roztouženou v posteli.

Teď je další den a já zrovna sedím u večeře s dalšími lidmi, které neznám. Samozřejmě je tu i Char.

Představilo se mi tu pár lidí už včera a dnes než jsme usedli ke stolu také, ale lidi se tu tak střídají, že si nestíhám pamatovat jména.

Zrovna teď nás u stolu sedí osm. Tři z každé strany a z rohů stolu dva muži, jinak je to tu promíchané.

Všichni si povídají mezi sebou o různých tématech, ale já neposlouchám a jen se vrtám ve svém jídle, které je sice vynikající, ale dnes jsem Xaviera vůbec neviděla a to mě znervózňovalo.

Čekala jsem, že se potkáme alespoň u jídla. Netušila jsem jestli je v pracovně nebo v terénu, jak říkají jeho lidé ulicím za branami, protože mi neodepisoval a žádní lidé okolo, kromě Char a pár dívek, se se mnou nehodlali bavit.

Většina dělala svoji práci a nenechala mě se do ní ani na minutu plést nebo je rušit.
'To samé teď dělal i Xavier,' pomyslela jsem si.

*****

Dojedla jsem večeři a odešla v tichosti sama do své ložnice, protože mě stále Xavier nevzal do své a teď bych se tam sama stejně cítila osaměle. Svlékla z šedivých džínů a černé volné mikiny, kterou jsem našla v šatně, osprchovala se a oblékla do svého pyžama.

Lehla jsem si do postele a snažila jsem se ohřát, protože mi byla po sprše dost zima, přesto, že se v celém domě topí.

Vzala jsem si knihu, dole z knihovny ve které jsem byla většinu dne, začala číst a tím se i ukonejšila ke spánku.

Ale bez Xaviera jsem v tomhle domě spala špatně a kdykoliv něco bouchlo vyletěla jsem do sedu. A takhle to bylo celou noc až do 3 ráno, kdy jedny ze dveří bouchly tak moc, že se snad otřásla každá zeď této vily.

Otevřela jsem potichu dveře od svého pokoje a jen v teniskách a pyžamu jsem došla ke schodům od kterých šlo vidět ke vstupním dveřím.

V nich stalo asi 5 můžu a 2 ženy. Jeden z můžu něco říkal ostatním a byli všichni rozmístění po celé hale. Poznala jsem 3 z nich, protože dnes drželi hlídku u vstupních dveří, takže ti asi nebyli s Xavierem.

Z ničeho nic vyletěl můj přítel z místnosti hned vedle vstupu do garáží.
Došlo mi, že to bude ošetřovna, protože šlo vidět kousek dovnitř a vypadalo to jako typická ordinace/operační sál. Místnost blízko dveřím i garáži, chytré.

Xavier z těch dveří vyšel. Měl obvázané zápěstí a zašité obočí, ale jinak vypadal v pořádku.
Stejně jsem se neudržela a seběhla schody po dvou, abych se ujistila, že je opravdu v pořádku.

Přiběhla jsem k němu a chytla ho se starostí za obě dvě tváře, abych se ujistila, že je v pořádku. Byl, ale taky na mě koukal dost udiveně a snad i podrážděně. Taky tak zněl, když promluvil. "Hvězdo, teď ne. Za chvíli budu nahoře." Pohladil mě po boku a pak ze mě sundal ruce a mávl na ostatní v hale, ať ho následují do jeho pracovny.

Já jsem se udiveně dívala na jeho mizející záda - ano, i záda v zašpiněném tričku má naprosto úžasná svalnatá a široká a prostě božská.
No a už jsem byla zase vzrušená.

*****

Šla jsem pomalu zpátky do svého pokoje a vzala si knihu z druhé půlky postele, protože jsem najednou neměla na spánek ani pomyšlení, tak jsem se snažila číst do doby než přišel Xavier. Ještě méně příjemný.

"Nemůžeš tohle dělat." Řekl přísně.

Odkašlala jsem si a odložila knihu na stolek. "Co dělat?"

On si přetáhl šedivé tričko přes hlavu a já měla problém se soustředit na to, co říká. Tentokrát to ale nebylo jenom kvůli jeho božském tělu, ale kvůli modřinám, které se mu proplétaly od břišních svalů až na záda. Velké, malé, nevypadaly dobře.

Slyšela jsem jen něco "bla bla jsem boss mafie, bla bla přísný a tvrdý, bla bla" a přiběhla už podruhé k němu.
Objala jsem ho a snažila se ujistit jestli se mi nerozpadne v náručí, ale on syknul bolestí, tak jsem ho pustila ale nechala své ruce okolo jeho pasu.

"Tolik jsem se bála. Nevěděla jsem kdy se vrátíš a jestli vůbec. Ach bože, nejhorší je, že ty teď vypadáš takhle a já ti nemůžu nijak pomoct. To mě ubíjí a já.." přerušil mě prstem na mých ústech. Voněl jako dezinfekce. Šlo vidět, že se v ni snad i vykoupal, protože kromě ran vypadal normálně upraveně. Teda až na to, že normálně nosí košile a málo kdy trička.

"Moje práce je za těmihle dveřmi," ukázal za sebe na dveře od mého pokoje. Vypadalo to, že jeho podráždění je ta tam. "Teď mám chvilku na to být se svojí dívkou, tak mě nech ji využít." Zašeptal a začal mě líbat od krku až k ústům, roztála jsem úplně když mě kousl do ušního lalůčku, a on to věděl. Zatáhl mě na postel, kde ze mě doslova strhl moje drahé pyžamo a pak ze sebe kalhoty.
"Chyběla si mi," bylo poslední, co mi řekl než do mě vnikl a pak už šly slyšet jen vzdychy.