The Thursdays

Čtvrtek 17.10. 14:45

Právě končila další tři čtvrtě hodina našeho pravidelného kroužku, kterého se k překvapení všech zúčastnil i Aaron. A když říkám všech, myslím to vážně. I on sám chvíli přemítal, co tady vlastně dělá, ale potom usoudil, že je zbytečné odcházet, když už se tu po takové dlouhé době ukázal a nechtěl Gabrielovi kazit tu chvilkovou radost. Protože poté, co se dozví, co má Aaron dnes v plánu ho to nadšení hodně rychle přejde. 

Sbalila jsem si učebnici a sešit, ze kterého jsem se dneska učila na zítřejší test a čekala, až se pobalí i ostatní členové. To netrvalo dlouho a všichni jsme společně vykráčeli z budovy školy. Aaron, který šel úplně vepředu, se najednou otočil, zastrčil si ruce do kapes u mikiny a zastavil se. To donutilo zastavit i zbytek naší malé skupinky a s tázavými pohledy jsme čekali, co se bude dít dál. 

„Máte u sebe peníze?“ promluvil najednou. Překvapeně jsem nadzvedla obočí. Nejdřív mě napadlo, že chce zase zajít na pizzu, na které jsme poměrně dlouho nebyli, ale to mi nesedělo. Aaron měl totiž u sebe vždycky dostatek peněz, a to nejen na pizzu. 

„Já jo“ odpověděl Gabriel a přemístil na něj své kávově hnědé oči. Já a Taylor jsme také odpověděli kladně a Aaronovy rty se roztáhly do šibalského úsměvu. Co se mu proboha zase honí hlavou? 

„Kolik?“ optal se znovu a všechny nás rychle přejel pohledem. 

„Dost“ řekla Taylor a nejistě se zasmála. Zřejmě ani jeden z nás netušil, co se bude dít dál a proč se nás kamarád na takové otázky ptá. 

„Výborně, tak pojďte se mnou“ Aaronův úsměv se ještě rozšířil a vydal se směrem nalevo od školy. Zbytek naší party si jen vyměnil zmatené pohledy a se zvědavostí se vydal rychlým krokem za ním. 

Všechno nám pomalu docvaklo, až když se Aaron konečně zastavil před tetovacím salonem. Gabriel hrůzou zbledl a ztuhl na místě. Taylor si budovu se zájmem prohlížela a já jen pohledem těkala z jednoho na druhého a pořádně ani nevěděla, jak na to reagovat. O tetování jsem už přemýšlela, jen jsem ještě neměla představu, co by to mělo být. 

„Jdeme“ zavelel Aaron a zmizel ve dveřích onoho malého salonu. Taylor nadšeně popadla Gabriela za rukáv jeho černobílé flanelové košile a rozeběhla se s ním dovnitř. Nakonec jsem se odvážila vejít i já a okamžitě se začala rozhlížet kolem sebe. Aaron už tam na nás všechny čekal ledabyle opřený o zeď a zvědavě si nás prohlížel. Všichni jsme kolem sebe jen koukali a prohlíželi si nejrůznější návrhy na tetovaní a plakáty na stěnách. Zdálo se, že Aaron tu už někdy předtím byl, protože si místnost ani jednou neprošel. Celou dobu zůstal jen u zdi, o kterou se po celou dobu opíral a čekal, až si všechno pořádně prohlédneme. Když se tak stalo, vrátili jsme zpátky k němu.

„Co si necháš vytetovat?“ zeptala se se zájmem Taylor a pohlédla Aaronovi do očí. 

„Co si my necháme vytetovat“ opravil ji okamžitě Aaron a vytáhl z kapsy kus přeloženého papíru. Přišla jsem k němu o něco blíž, abych viděla, co na něm je. Aaron mi papír podal a já ho pomalu rozložila, přičemž jsem na sobě cítila pohledy všech v místnosti, včetně majitele tetovacího salonu, kterého jsem si při vstupu ani nevšimla a tak mu teď jen stydlivě kývla hlavou na pozdrav. Když mi kývnutí s úsměvem oplatil, vrátila jsem svůj pohled zpátky na papír a podívala se na miniaturní trojúhelníček pizzy, který byl na papíře natisknutý. 

„Chceš si vytetovat pizzu?“ zeptal se zmateně Gabriel a pochybovačně koukl na Aarona. Ten jen protočil očima.

„My všichni si vytetujeme pizzu, poznali jsme se v pizzerii, ale pochybuju, že zrovna tu si chce někdo z vás tetovat na tělo, takže jsem zvolil o dost lepší a chutnější variantu“ objasnil hned Aaron a trpělivě čekal na naše reakce. 

„To je super! Pizza je dokonalé jídlo, takže mi rozhodně nebude vadit ji na sobě nosit“ rozzářila se Taylor a s úsměvem začala vybírat místo, kam tetování dá. 

„No se mnou nepočítejte, já takové věci nechci“ prohlásil rozhodně Gabriel a zvedl ruce v obraném gestu.

„Přesně tohle jsem čekal“ usmál se Aaron a sáhl do kapsy u kalhot, ze které vytáhl černý fix.

„Chyťte ho někdo“ řekl a s otevřenou fixou se vydal směrem ke Gabrielovi. Taylor se zasmála a chytla Gabriela za ruku. Ten se pokoušel vytrhnout, ale to už jsem se se smíchem přiřítila i já a chytla ho za druhou ruku, která byla ještě před chvílí volná. Gabriel sebou divoce zmítal, ale nebylo mu to nic platné, protože mu za chvíli na pravé straně krku přistál hrot fixu, kterým mu začal Aaron se širokým úsměvem na tváři kreslit po kůži.

„Já vás fakt nesnáším“ vykřikl poraženě Gabriel, když si v zrcadle prohlížel Aaronovo umělecké dílo, které se pizze nepodobalo ani okrajově.

„Vole uklidni se, je to jen fixa, máš to za pár dní dole“ pokroutil hlavou Aaron a lehl si na lůžko, které bylo určeno k tetování. Taylor ho nadšeně napodobila a já se po chvíli nejistém rozhodování položila taky. Odhrnula jsem si vlasy z pravé strany krku a čekala, až se bzučící jehla dotkne mé kůže. 

Po několika minutách jsme vycházeli všichni 4 ze salonu, z čehož 3 z nás o několik stovek lehčí.  Pořád tak nějak nevěřím tomu, že jsem to udělala, ale přijde mi jako dobrý nápad si udělat takovou vzpomínku. Je mi jasné, že se nemusíme bavit navždy, ale aspoň mi to vždycky připomene časy na střední a to, jaké jsem měla kamarády. Ve finále jsem byla jednoduše s dnešním dnem nadmíru spokojená a podle úsměvů na tvářích všech, kromě Gabriela předpokládám, že jsem nebyla jediná. Aaron se chvíli s Gabrielem tak kamarádsky hádal, protože si jako jediný z nás nenechal zaznamenat vzpomínku z jeho života na tělo, ale nakonec pochopil, že nemá smysl do něj hučet. Ne každý takový krok chce v životě podniknout a to musel respektovat i Aaron. A to i přesto, že ten nerespektuje snad nic.

Možná, že to bylo klišé, ale po této události jsem se cítila se svými přáteli o něco více svázaná. Jakoby čtvrtka pizzy na krku každého z nás tak nějak zapadala do sebe a tvořila jedno velké kolo, ze kterého si nikdo nesměl vzít ani kousek, jinak by pizza byla neúplná. 

A tak jsem se ztracená ve svých myšlenkách se svými přáteli rozloučila a vydala se pomalu směrem k autobusovému nádraží.