Cesta Primů//Transformers fanfiction//

Smích

Když Kerry otevřela oči, zaútočily na ni paprsky žlutého světla. Vydala podivné zasyčení a znovu je zavřela. Když je znovu otevřela, světlo bylo zhasnuté. Otočila hlavu doprava. Pohled jí padl na bílou zeď s několika prasklinkami. Přetočila tedy hlavu doleva. Na židli vedle ní seděl vysoký štíhlý muž v zeleném neforemném oblečení, přes které měl nasazený bílý lékařský plášť. Zahlédla na něm několik žlutých až hnědých skvrn. Ke stěně naproti ní byl přiražen stůl hnědé barvy, u kterého stály dvě židle.

Otevřela ústa v otázce, avšak vyšlo z nich jen zachrčení. "Nesnažte se mluvit, jinak si poškodíte hlasivky," řekl onen muž a pokusil se  o milý úsměv. "Jsem doktor Lohan. Po dobu Vašeho pobytu zde ve vojenské nemocnici budu Vaším ošetřujícím lékařem. Pravděpodobně máte hodně otázek. Na ty dostanete odpověď za týden, až se dostanete z nejvážnějších zranění. Nyní pokud dovolíte, provedu kontrolu životních funkcí a vyměním obvazy." Kerry kývla. Představa, že by se jí dotýkal neznámý muž se jí nelíbila, avšak věděla, že nemá moc na výběr. Navíc se jí už pravděpodobně dotýkal, takže co by se mohlo stát, co se již nestalo.

Doktor Lohan si k posteli přitáhl pojízdný kovový stoleček. Kerry na něm rozeznala nůžky, obvazy, misku. Dále tam bylo pár věcí, které jen odhadla, jako třeba věc připomínající pistoli s krátkou širokou hlavní se spouští připomínající knoflík, tu odhadla na teploměr. Lékař jí odhrnul peřinu a vyhrnul bílou nepohodlnou nemocniční košili. 

Odstranil obvazy a uložil je do misky. Následně sundal odhalené vatové čtverečky, které byly nasáklé krví. Zatnula zuby, když jí na rány nastříkal desinfekci. On si toho nevšímal a otřel zbytky tekutiny. Následně zašitou tkáň zakryl sterilními vatovými polštářky a obmotal čistým obvazem. Po celou dobu ho pozorně sledovala, připravena zakročit, kdyby jeho ruce sjely o trochu níž.

Z kovového háku nad Kerryinou hlavou sundal prázdný plastový pytlík. Opatrně ho vyměnil za nový, jehož obsah začal téměř okamžitě odkapávat pomocí hadičky do jejího těla. Následně provedl měření teploty, zkontroloval zornici a poslechl si činnost jejího srdce. 

Nakonec vzal ze stolku stříkačku s čirou tekutinou. Vysvětlil jí, že se jedná o léky proti bolesti a píchl jí je do žíly. Kerry sebou ani necukla. Bolest, která provázela vstříknutí byla zanedbatelná, zvlášť po událostech v Bishopově sklepě. Lékař odložil jehlu na chladný kov, posbíral zbytek věcí, které odložil na postel, a opustil lékařský pokoj. 

Kerry osaměla. Čekala, že se jí uleví. Místo toho na ní však dopadl tlak. Měla pocit, že se stěny přibližují, že se ve stínu vrhaného kovovou skříní skrývá Bishop a směje se její ubohé snaze ho zastavit. Doléhalo k ní tiché kapání vody. Zavřela oči a pokusila se myslet na králíčky, duhu, motýlky a na další roztomilé věci. Trochu to zabralo a ona se uvolnila. Přeběhl jí mráz po zádech, když její mysl naplnil  ledový krutý smích.