Stála jsem na Staroměstském náměstí. Dívala jsem se na tu krásnou vánoční výzdobu. Všude blikaly světýlka a cítila jsem vůni Vánoc, která se nesla celým náměstím. Procházela jsem mezi uličkami v kterých bylo mnoho stánku. V některých bylo občerstvení v jiných zase maličkosti pro radost. Hledala jsem poslední dárky pro své rodiče a taky sourozence. Absolutně mě vůbec nic nenapadalo. Myslela jsem si, že právě tady bych mohla najít to, co hledám. Pátrala jsem po všem možném a hledala něco opravdu speciálního pro svoji maminku. Byla jsem si jistá,že se nemůže nic stát a tak jsem si užívala vůni a vzhled Staroměstského náměstí. Zavolala jsem mamince, že jsem v pořádku a jsem na cestě domů.
V dáli jsem spatřila muže v černé bundě,díval se všude po okolí a byl nervózní. V duchu jsem si říkala proč by měl být někdo nervózní když jsou Vánoce. A najednou jsem viděla jak vytáhl z vnitřní kapsy bundy zbraň. Nikdo jiný si ho nevšiml. Dívala jsem se upřeně na něj. Snažila jsem se zjistit na koho tou zbraní bude mířit. Opodál stála matka s 2 dětmi. Muž, který držel v ruce zbraň začal mířit na všechny okolo. A najednou jsem uslyšela výstřely a a viděla bezvládná těla, která padají na zem. Viděla jsem jak míří na matku s dětmi ,neváhala jsem a mezi útočníka a děti jsem se postavila. Kulka mě zasáhla do levé části břicha. Cítila jsem jak mé bezvládné tělo padá na dlážděnou podlahu. A z kaluže krve se kolem mě utvořil kruh. Slyšela jsem jen lidské hlasy co říkají ,,zavolejte někdo záchranku'' .
