Yelloween~Síla Magie

Komplikace

Nekonečně dlouhé minuty přidávaly na stresu a obavách Kiry. Nemohla se soustředit, byla zpocená, tep měla zrychlený.
Z úzkostí se zvedla z postele a opřela se o zeď. Sklouzla po ní do sedu. Zeď byla příjemně chladivá. Alespoň na chvíli mohla zapomenout na dožíravé horko. Hlava ji z únavy spadla na hruď. Cítila se naprosto bezmocná. Jak si to můžou jenom dovolit, ona taková mocná a silná nakonec sedí v cele v okovech a masce. To opravdu vypadá nebezpečně? Má snad zapotřebí tu někomu ubližovat? Jenom sobě.
Hlavou bouchala do zdi. Chvílemi se ji vracel vztek a bouchání hlavy bylo tvrdší. Mlátila s hlavou dokud ji nezačínalo být divně. Byla najednou tak unavená, hlava se jí motala. Zářivé světlo jejím pohledem pobliklo. Oční víčka padala, jakoby měla na sobě závaží. Oči zaklaply a Kira se zhroutila do lehu. Jakmile zavřela oči, světla na chvíli zhasla.

Na chodbě stál Steve Rogers s Natashou.
"Myslíš, že by se nám hodila do týmu?"ptala se Natasha.
"Děti nepatří do takových akcí...a určitě by to nechtěla. Představ si, čím si prošla a trocha normálního obyčejného života by ji prospěla."
"Shodneme se na tom, že obyčejný život opravdu nezažije..."podotkla Nat, když za nimi přišel Ross.
"Tak co na ni říkáte?"
"Mohli bychom si ji ještě vypůjčit a vyslechnout?" ptal se opatrně Steve.
"No myslím si, že to asi ničemu nevadí.
Beta 13 ať dojde do místnosti 42 a přivede mi objekt 084."zopakoval do vysílačky Ross.
"Beta 13 rozumí" řekl do vysílačky voják.

Tři vojáci došli k železným dveřím. Naťukali bezpečnostní kód a dveře se otevřely. Vojáci vstoupili dovnitř. Rozhlédli se po místnosti, dokud neuviděli tělo u zdi. Rozběhli se naproti ní a začali se ujišťovat o jejím zdravotním stavu. Na žádné hlasové projevy nereagovala. Všimli si krve stékající na temeni hlavy.
"Beta 13 volá agenta Rosse. Došlo ke komplikacím objektu 084, objekt je zraněn a nereaguje. Potřebuje zdravotníky co nejdříve."
Ross se zasekl v hovoru s Rogersem. Jakmile se ozvala vysílačka, stuhl a úsměv zmizel z obličeje.
"Omlouvám se, ale tohle je naléhavé.." Ross se otočil a běžel naproti místnosti 42.

Na samotku už dorazili zdravotníci. Vojáci ji sundali železná pouta. Od pout byla otlačená. Zdravotníci ji posvítili baterkou do oka, zda-li reaguje. Černá zornička se jí zmenšila, což byla dobrá zpráva. Žádný smysl nebyl poškozen.
Naložili ji na vozítko. Byla pro všechny překvapivě lehoučká. Nebylo divu, když byla jako kost a kůže.
Ross doběhl k samotce, když vyjížděli zdravotníci s vozítkem. Kira na něm ležela s krví na hlavě.
"Co se jí stalo?"vyjekl zděšeně Ross.
"To ještě nevíme jistě, ale nejspíše došlo k záchvatu úzkosti."řekl zdravotník.

Vozítko projíždělo chodbami a pracovníci se museli s údivem uhýbat. Vozítko projelo i kolem kapitána. Rogers zapojil svůj instinkt pomoci a šel vedle vozítka.
"Záchvat úzkosti nejspíše." řekl Ross na Rogerse než se zeptal.
Rogers se zastavil a nechal zdravotníky dělat jejich práci. Díval se do dáli na mizející skupinu zdravotníků obstarající vozítko s děvčetem.
"Co se stalo?" přiběhla Natasha.
"Ross řekl něco jako záchvat úzkosti..."
"To bude dobrý, dostane se z toho... hlavně ji musíme dostat odsud..."