Deníky Tribrida - Chapter |. (8/50)

Pohled Dominika

,,Princezno, podívej se na mě... cos to provedla?" Opatrně jsem klepal s nehybným tělem.
,,Potřebuju tě! Vstávej!" Opatrně jsem jej přetočil na záda.
,,Tak dělej... sakra..." nadával jsem si v duchu.
Uklidnil jsem smysly. Nebyl jsem schopný se na nic soustředit.
Musím ji vzít pryč, než si někdo všimne.
Opatrně jsem ji vzal pod koleny a rameny a soustředil se na další zvláštní schopnost a to nadlidskou rychlost.
Potřeboval jsem jen pár vteřin, abych se dostal k penzionu Salvatorovců.
Má rodina tenhle penzion vlastní už po staletí.
Vyběhl jsem schody a zamířil do jednoho z pokojů.
Půvabnou dívku jsem uložil na vzorně ustlanou postel.
Vzal jsem ji za ruku a prsty se dotkl prstenu.
,,Už ti nic nehrozí." Pousmál jsem se. Můj pohled nyní zaměstnala knihovna proti mě. Deníky mých předků. Otce, strýce. Bylo tu všechno. Byli mezi nimi i spisy o mě a dokonce i ty mé.
,,Už to nebude trvat dlouho." Zašeptal jsem a prsty si pohrával na hřbetu dívčí ruky.
Za pár dalších vteřin mě ale někdo chytil za zápěstí. A dalších pár vteřin potřeboval Paul na to, aby mě chytil pod krkem a zády opřel o knihovnu.
Některé deníky se neudrželi na svých místech a vypadnuly na zem.
,,Je to tvoje vina!" Zakřičel.
,,Myslíš, že bych na to bez tebe nepřišel?" Odseknul jsem a chytil jeho ruku, která stále svírala můj krk, za zápěstí.
Dvakrát se hluboce nadechl, ale když se ani po té neuklidnil, schytal jsem první pěstí.
Z úst se mi dostal trošek krve.
,,Uklidni se. Vím, že je to moje vina. Ale já jí krev nedal." Otřel jsem těch pár kapek krve ze svých rtů.
,,Jak jako nedal?! Ani já ji jí nedal!" Pokračoval v nesmyslném ječení a vyhrožoval mi pohledem.
,,Byl jsem tu první. Chránil jsem ji. A ty jsi všechno obrátil naruby. Vůbec nevíš, co jsi způsobil! Proč bych jí já asi dával krev?!" Řval na mě. Vztekal se, jako malé dítě.

Ze všech sil jsem se snažil ukrýt i ty nejmladší emoce. Tehdy mi bylo do breku. Spínač, který by mě mohl toho pocitu zbavit odmítl přepnout. Tehdy Paul sevření na mém krku povolil.
,,Sbal se a vypadni!" Zatínal pěsti a snažil se mě znovu neuhodit.
,,Jo.." dostal jsem ze sebe jen. V tohle chvíli jsem nemel žádný praštěný komentář, který by Paula ještě více naštval.
Vrátil jsem se k posteli a prsty se dotkl její tváře.
'Vždyť já si tě zase najdu Princezno' pomyslel jsem si a cítil za sebou Paulův rostoucí hněv.
Otočil jsem se tudíž na patě a zamířil do vlastního pokoje. Vlastně jsem sebral peněženku a klíče od auta. Co víc potřebuju?
Neměl jsem ale plán, kam teď jet.
Posadil jsem se tudíž do svého sportovního auta, strčil klíčky do zapalování a chvilku zůstal jen zírat.
Za nedlouho tudy projížděla pravidelná autobusová linka, pověsil jsem se tudíž na ně a jel bůh ví kam.