Vrah z Tokia

2. Kapitola

Levi

Ani nevíte jak neskutečně mě těší když si můžu jen tak chodit ulicema a ostatní nemají nejmenší tušení, že kolem nich chodí vrah,kvůli kterýmu je tady tolik povyku.

Ulice jsou klidné, sem tam potkáte nějakou rvačku nebo jak někoho nahání policie.

Člověk by ani pomalu neřekl, že zrovna tady bude díky mně skoro největší kriminalita v celým Japonsku. Ale tak co už. Kdybych k tomu neměl důvod tak to nedělám. Jenže když jste měli takovej všivej život jako já už od mala, nic jinýho vám nezbývá.

Zašel jsem do svýho oblíbenýho baru, kde to pro mě bylo pomalu zvykem tam chodit. Je dobře zařízenej a kolikrát se tu naskytne i skvělá zábava, která spočívá v tom, že si pár ožralců na vzájem rozbije hubu.

Zasedl jsem k pultu a u barmana objednal drink. Sice piju alkohol, ale zatím jsem se nikdy neožral a ani to nemám v plánu. Dávám si majzla abych byl vždycky při smyslech. Nikdy nevíte co se tady může stát. Navíc kdybych byl při konání svých krvavých veledíl opilej tak bych si to tolik neužíval. Nejlepší je když má člověk pojem o tom co dělá a vychutnává si tu chvíli doprovázenou marnými pokusy o útěk a křikem obětí. Jakej skvělej pocit to je..jěstě aby se ze mně kvůli tomu stal psychouš. To určitě. Do toho mám ještě daleko a nikdy se to stejně nestane.

Po chvíli si ke mně vedle na stoličku přisedla nějaká ženská. Nevypadala špatně. Vysoká, černý rozpuštěný vlasy, modrý oči, tmavá motorkářská bunda a černý kalhoty. Dokonce si shodou okolností objednala i stejný pití. A ten její přiblblej úsměv...myslím, že mám oběť pro dnešní noc.

Samozřejmě nevázla konverzace. Ani balicí hlášky z její strany nechyběly. Alespoň že to není blondýna. Nechci nic říkat, ale můj typ byly vždycky brunety. A né namyšlený černovlasý coury. Na druhou stranu je tak naivní až mě samotnýho to překvapilo. A můj šarm jak se zdá taky dělá svoje. O to jednodušší to pak je.
,, Platím aji tady za dámu." Zavolal jsem na barmana a ten jen přikývl. Usmál jsem se na zmiňovanou ženu, vzal ji za ruku a tu jsem následně políbil. Poté jsme spolu ruku v ruce vyšli ven.

Mohlo být okolo půlnoci když se na ní začalo podepisovat to, co vypila.
Byla opilá a šlo to víc než jasně najevo, když mě zatáhla do jedný vedlejší uličky, kde naštěstí nikdo nebyl. Tam mě přitlačila ke stěně. Na to, že je to celkem drobná ženská má pevnej stisk.

,,Miluju těěě." Smála se jak blbá a já si v jednu chvíli říkal, že by měla jít do cvokhauzu. Ale nemá ani tušení jak blbá ve skutečnosti je. Udělala osudovou chybu.

Už už se mi chystala dát pusu, když jsem se na poslední chvíli mrknutím oka dostal za ní, chytl jí za vlasy,z kapsy vytáhl nůž a podřízl jí hrdlo. To všechno dřív než se stihla vzpamatovat co se vlastně děje. Nána hloupá.

Byla by škoda jí tam tak nechat. Vcelku,bez žádných končetin odříznutých od těla. Ale tím jsem se dneska už nezabýval. Po tom co jsem tam u ní ještě strávil pár chvil jsem odešel domů.

Jsem zvědavej co policie řekne na to, až tam zítra ráno najde mrtvolu bez prstů,s podříznutým krkem a vypreparovanýma vnitřnostma..

Jojo, jaká zábava to je..