Hawkeye/fanfiction

Shield?!

Ach bože to byla ale noc. Jo moje první myšlenky po probuzení vypadají přesně takhle. Asi bych se vám mohla představit. Jmenuji se Terry a jsem nájemnou vražedkyní v NewYorku.

Jsem menší brunetka (163cm) mám heterochromii očí to znamená, že jedno oko je úplně odlišné od druhého.Rodinu nemám, protože zemřela při útoku Ultrona či co dozvěděla jsem se to hned po návratu z mise z Londýna.

Byl to pro mě šok, že nikdo už z mé rodiny nežije. Tak jsem si vyhledávala vše o tom útoku a prý všechny zachránila nějaká skupina zvaná Avengers "No všechny asi ne že Terry?" Ale buď zticha vědomí.

Nad tou myšlenkou jsem se musela ušklíbnout. No nenašla jsem nic zajímavého každý je svým způsobem kvítko.

Třeba takový -Anthony Edward Stark- Vyráběl a prodával zbraně tak přišel na své jmění. Další byla Natalia Alianovna "Natasha" Romanoff též známa jako Black Widow (černá vdova pro nevzdělance).

Byla vycvičena Rudou komnatou kde získala své dovednosti v boji. Na ní byl nasazen nejlepší agent Shieldu. Clinton Francis Barton též známí jako "Hawkeye", který ji naverboval do Shieldu.

Zaklapla jsem svůj notebook a vydala se na střechu svého malého bytečku. Právě vycházelo sluníčko a tak nastal další obyčejný den do mého života. Chtěla jsem se rozejít zpátky dolů, ale zaujali mě dole ti šašci zvaní Avengers. 𝙲𝚘 𝚊𝚜𝚒 𝚍𝚎̌𝚕𝚊𝚓 𝚝𝚊𝚍𝚢? Pomyslela jsem si.

Přikrčila jsem se a schovala se za střehu. Chtěla jsem je zaslechnout o čem mluví, ale pak mi došlo o čem mluví nebo spíš o kom že Terry? Ou fuck!? Rychle jsem si ze zadu střechy vzala svůj náhradní  batoh  se zbraněmi a  oblečením pořád přemýšlela jak mě mohli tady najít.

Moc času mi nezbývalo než se sem dostanou a tak jsem musela jednat rychle. Moc jsem u toho, ale nepřemýšlela a tak jsem se rozeběhla a skočila na další střechu do parakotoulu. Slyšela jsem dusot nohou, takže jsem věděla že už mi nezbývá moc času. 

Chtěla jsem se znovu rozběhnout když mi najednou proletěl šíp kolem hlavy.  Polkla jsem v sobě výkřik, a otočila se o 180 stupňů a uviděla postavu celou v černém. Když jsem se zadívala pořádně všimla jsem si, že je to muž kolem třiceti s jasně modro-stříbrnýma očima. A je velmi vysportované postavy.

"To je ale maso co, Tery?" Ježíš sklapni svědomí teď ne. No dobře...Děkuji jednou v životě si mě poslechlo. Mezitím co jsem zápasila se svým svědomím tak ke mně pomalu přicházela Katniss s nataženým lukem.

Už byl ode mě tak na dotek ruky když, jsem mu podkoplala nohy a odstrčila luk. To už se ale vzpamatoval on  a přetočil si mě pod sebe. Chtěla jsem mu dát pěstí do obličeje ale vykryl to ještě mi ji zkroutil za zády. Fuck co budu dělat teď?! Jestli on hraje špinavou hru tak já taky. Dala jsem hlavu k zemi a prudce ji zvedla.

!Bingo! Trefila jsem ho do hlavy, takže jeho stisk povolil a já se mohla vyškubnout a stoupnout. Oba dva jsme věděli, že to bude boj jistě na dlouho, ale ani jeden z nás neotálel. Chtěl mi podkopnout nohy jako já jemu předtím jenže jsem vyskočila a kopla ho do ramene. Tím jsem se, ale dostala zase na zem takže on využil šance a zasedl mě.

"Tak půjdeš doprovolně nebo ne?" "Pane bože on má tak hluboký hlas. Chtěla bych mu něco říct jenže pak by mě Shield mohl poznat". Tak jsem zakroutila hlavou na náznak že ne. Těžce si povzdychl a........ počkat on ze mě slezl!? Nevypadal že by chtěl zaůtočit jen si šel pro svůj luk. "Máš kam jít?". Zeptal se mně a odpověz prosím pravdu. Těžce jsem si povzdechla. Ne nemám zašeptala jsem a sklonila hlavu. "Hele Fury nám zadal tě dovést na základnu bližší informace nám nedal".

"Nemyslím si že budeš nějaké zlatíčko vzhledem k tvým bojovým schopnostem, a určitě bohatou minulostí, ale mám pro tebe nabídku." Jestli nikam nemáš jít běž na tuhle adresu řekl a podal mi malý papírek, který jsem  skepticky sledovala a nakonec si ho vzala a skovala ho do kapsy u kalhot. Proč to děláte nemáte důvod mi pomáhat a budete z toho mít určitě problém jestli se to někdo dozví.

To teď neřeš hlavně se dostaň na tu adresu řekl a začal pomalu odcházet. "Počkejte" pomalu se otočil. Děkuji vám. Zatím mi neděkuj a už běž než tě najdou. Pomalu jsem se rozběhla k okraji střechy a přehoupla se do otevřeného okna.

Ještěže je tento apartmán vyklizený, jinak by jeho majitelé určitě nebyli šťastní. Pomalu jsem seběhla schody a vyšla nouzovým východem, ale to jsem ještě nevěděla že to bude velká chyba.

Stála jsem v tváří tvář naproti všem Avengerům. Rychle jsem dveře zabouchla a s cílem se dostat zpět na střechu se rozeběhla pryč, jenže jsem narazila do něčí hrudi. Zvedla jsem hlavu a uviděla ty krásné světle šedomodré oči... Počkat!! ty hajzle jeden. Než  jsem  si to uvědomila  tak jsem nestihla uhnout a už mi zarazil uspávací šíp do ramena. Promiň zamumlal.

Chtěla jsem začít protestovat  a utéct když mi došlo, že to byla jen léčka na mé chycení jenže uspavací šíp fungoval velmi efektivně. Začalo se mi zatemňovat před očima a tak jsem se chtěla opřít o stěnu za mnou, ale on byl rychlejší a asi mu došla moje úvaha takže mě vzal  rychle do náruče jako princeznu abych se ještě nebouchla do hlavy.

I se mnou se vydal směr ke dveřím a když je otevřel střetli se  na nás všechny pohledy zbývajících šesti členů. Ještě jsem se podívala na toho hajzla a zamračila se a to bylo to poslední co jsem viděla.

~Ciao~
Tohle je moje úplně první kniha a taky kapitola! Budu ráda za všechny rady ohledně psaní jak už gramatické, co všechno vylepšit nebo
čemu se naopak vyhnout, postavy atd. Hlavně doufám že se vám příběh bude líbit a dáte popřípadě hvězdičku.😁 Zatím se s vámi loučím a vidíme se u další kapitoly!

! ! Ještě malá poznámka nevím jak rychle kapitoly budu stíhat vydávat kvůli škole a přijímačkám no snad to zvládnu...

- Terry