Vrah z Tokia

5. Kapitola

Hanji

Pořád myslím na ten včerejšek. Přišlo mi to takový zvláštní. Nevím proč. Jen tak ze dne na den nepotkáte člověka, co má pořád zahalenou tvář kapucí i uvnitř budov. Nemůžu to dostat z hlavy. Což mi připomíná, už bych měla jít do práce. Nechci přijít pozdě obzvlášť když..mám potkat a seznámit se se svým novým spolupracovníkem.

Oblíkla jsem se,popadla klíče od bytu a vyrazila.

Před vchodem do budovy už mě netrpělivě vyhlížela Tara. Bafla jsem na ní zezadu až leknutím nadskočila.
,,Hanji! Sakryš to už mi nikdy nedělej! Málem jsem teď z tebe dostala infarkt!"
,,Promiň. Nechtěla jsem tě vy-le-kat." Řekla jsem provokativním hlasem a nasadila svůj obvyklej nevinnej úsměv. ,,Jasně jasně to ti tak věřím! Víš co? Radši jdeme Akamaru čeká."
,, To je ten můj novej kolega jestli se nepletu?" ,,Jo přesně."

Vešly jsme dovnitř a výtahem jely do 3. patra kde se měl Akamaru údajně nacházet. ,, Tak jsme tu." Řekla a zastavila před jednima dveřma. ,,Zkus udělat dobrej první dojem." ,,Neboj seznamování mám v krvi už od narození!" Vychrlila jsem ze sebe a otevřela dveře. U stolku tak seděl černovlasý kluk, no možná chlap. To se těžko popisuje! V černým saku, s brýlemi na nose a tetováním na krku. Hned jak jsem vlítla do dveří, ke mně otočil překvapeně hlavu.
,,To je ona Taro?" Zeptal se a zkoumal mě pohledem. ,,Jop! Tvoje nová spolupracovnice Hanji!" Odpověděla mu Tara a šoupla mojí osobu nebezpečně blíž k němu. ,, Jsem Akamaru. Těší mě Hanji. Řekl a potřásl si se mnou k seznámení rukou. ,,T-taky mě těší Akamaru! Doufám že spolu budeme vycházet!" ,,To já taky. Když mne omluvíte, budu dál pracovat. Ve 4 se máme jít podívat na tu vraždu co se stala nedaleko baru. Budu čekat." Působí trochu temným dojmem...ehe..
,,Jistě! Budu tam!" Rychle jsem vyřkla odpověd a vystřelila zpátky ze dveří na rušnou chodbu. Tara hned za mnou. ,, Tak co?" ,,Co by? Vypadá jak smrtka." Zasmála se. ,,To se ti jen zdá. Vypadá tak, ale ve skutečnosti je to milej kluk." Včera jsem potkala taky jednoho milýho chlapa a rozhodně na mě působil příjemnějším dojmem než Akamaru!

,,Hele nechceš pak až prověříte tu vraždu zajít na kafe? Zvu tě." To nezní tak špatně. Alespoň se odreaguju. ,,Dobře. Ráda půjdu." Ještě jsme chvíli pokecaly a pak si každá šla po svém. Já k vraždě u baru, ona zpět do své kanceláře

,,Jsem tady! A včas!" Vypravila jsem ze sebe když jsem dorazila na místo,kde už všichni ostatní čekali seřazení u mrtvoly. ,, Konečně. To to trvalo." Samožřejmě si neodpustil poznámku Akamaru. ,,Jsem tady ne? To je hlavní." Jen obrátil oči v sloup. ,,Tak se na to radši pojď podívat." Dořekl než přešel k oběti. Tam pak začal svůj projev. ,,Mladá žena okolo 24 let,černovlasá a střední postavy. Vrah jí nejspíš zabil až tady jelikož kdyby to udělal přímo v baru nebo na hlavní ulici tak by to byla pěkná blbost." Jasně že jo. Ty jsi normálně génius!
,,Hádám že stopy ani nic jinýho se tady nenašlo. Jako vždy." ,,Ne ovšem že ne. Jinak už bych byl dávno s důkazy zpět na ústředí." Je pěkně protivnej. ,,Promiň tak nemám třeba rovnou odejít abych ti nepřekážela v práci? Pokud vím máme spolupracovat Akamaru."

,,Toho jsem si vědom jenže to moc nejde když mi v pořádném vyšetřování brání někdo jako ty." Co tím sakra myslel někdo jako já?! ,, Jak to jako myslíš?! Mě sem speciálně zavolali jako pomoc při těch vraždách! U nás jsem byla nejlepší!"
,,Tak to asi zavolali na špatný číslo ne? Prober se. Tady jsi v Tokiu děvenko."
,,Víš ty co?! Vyšetřuj si sám nemám na tebe náladu!"

S těmihle slovy jsem se otočila a zamířila na náměstí, kde jsem zavolala Taře. Domluvili jsme sraz a když se po chvíli dostavila, šli jsme do kavárny, kam jsem byla pozvaná.

,,Neřeš ho. Tak má holt špatnej den." Snažila se mě ukonejšit.
,,Špatnej den?? Ani si nenechal pomoct! Poslala jsem ho do háje. Ať si tu vraždu vyšetřuje sám." Lezl mi krkem. Protivnějšího člověka jsem ještě neviděla. Připomíná mi Shikiho. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát a Tara to samozřejmě hned spozorovala. Začala mě zasypávat nejrůznějšími otázkami. ,,Shiki jo? Je hezkej? Jak vypadá?? Kdy jste se potkali?? Jaký to bylo??" To je moc otázek najednou. ,,Co je to prosimtě za otázky jestli je hezkej?" Uchechtla jsem se. ,, No co prostě mě to zajímá."
Fajn fajn. Prokecnu se ti. ,, No ze začátku mu nebylo vidět do tváře takže jsem neměla moc na co koukat. Ale pak když začala ta pranice a jemu spadla kapuce...aahh.." Koukla jsem zasněně z okna. ,,Hoj hoj Hanjiii! Přiznej si to! Líbí se ti! Až moc!" L-líbí?! Too..se těžko říká, ale Tara je neodbytná. ,,, Fajn fajn! Tak se mi zalíbil no a?" ,,Však to je super Hanji! Pozvi ho na rande! Určitě vám to klapne!" Taro..asi nemáš moc zkušeností ze vztahů co? ,,Prosimtě mlč. Líbí se mi ale já na chlapy nikdy moc nebyla. Jsme jen kamarádi!" Ta naproti se jen smála až málem rozlila kafe, který bylo na stolku. ,, Dávej bacha kruci, málem jsi to na mě vylila!" ,,P-promiň!" Říkala mi mezitím, co se nepřestávala smát.

,,Tak ahoj bylo to super! Někdy to zopakujem! Měj se!" A vesele si odhopkala pryč. Já se taky vydala domů. Ale na koho jsem po cestě nenarazila? Ano! Hádáte správně! Byl to Shiki! Chtěla jsem jít za ním a překvapit ho, ale zastavila jsem. Šel s nějakou holkou. Nemůžu říct, že jsem nežárlila. Ach jo Hanji! Přestaň!

Moment...zatáhl ji do jedný z vedlejších uliček. Shiki? Co to děláš?
Šla jsem potají za nima aby si mně nevšimli. Ale to co jsem viděla...

,,Příště si už rozmyslíš jestli mi budeš nadávat!" Kopl do ní až ztratila rovnováhu a spadla na zem. Nemohla křičet. Měla nějaký šátek přes pusu.
,,Teďka už si nedovolíš co? Oh promiň. Já vlastně zapomněl. Pro tebe žádný příště nebude." Jen na něj vyděšeně vytřeštila oči. Chtěla jsem něco udělat..notak Hanji! Chce jí zabít! Udělej něco! Ale byla jsem v takovém šoku, že jediný co jsem byla schopná dělat bylo stát na místě jak přikovaná. A o pár sekund později...byl jen slyšet tlumený výkřik přes šátek...Shiki se rychle zdejchnul. Zase bez jediné stopy. Až na jednu...

Neměl nejmenší tušení, že jsem ho viděla..