Vrah z Tokia

6. Kapitola

Levi

Sice mi ta poslední vražda nic moc nepřinesla, ale zprávy toho byly plný. Skoro o ničem jiným se teď nemluví. Když už je řeč o těch vraždách...chtěl jsem se zbavit i Hanji. Dala mi svoje telefonní číslo takže v tom nevidím extra problém. Jen stačí aby to bylo večer, kdy ven nechodí moc lidí, nenechat po sobě žádný stopy ani důkazy a zmizet jako pára nad hrncem.

,,Těš se na dnešní večer Hanji.." Vzal jsem mobil, naťukal tam její číslo a zavolal jí. Zněla šťastně, ale to nevěděla, že dnešní večer bude její poslední. Domluvil jsem si s ní schůzku v 8 večer na náměstí. To mi dává celkem ještě dost času na promyšlení a přípravu..ale co vždyť je to jen o-by-čej-ná ženská. Zas tak složitý to nebude a alespoň bude o jednoho vyšetřovatele míň.

V 8 jsem dorazil na náměstí. Nikdo tady kupodivu nebyl, ale tím líp pro mě. Nebudou žádný svědci. O pár minut dorazila i ona celá udýchaná, jako by právě doběhla Maraton. ,,Eh..eh..promiň že..jdu krapet pozdě..to víš. Když ti na přechodu nikdo nechce zastavit trvá to dýl." Jen jsem nad tím protočil očima. ,, Jo. Bylo mi to hned jasný." Jen se nad tím zasmála. ,, S tebou je vážně sranda Shiki." Jo..hrozná. Jen škoda, že pto tebe ta sranda dneškem končí.

Nikde nikdo není. Žádný svědci. Teď mám šanci! ,,Děje se něco Shiki?"
,,Ne ne v pohodě jen.." Nechápavě naklonila hlavu na stranu,ale to už jsem se proti ní vrhl s nožem v ruce. ,,Přišel čas na to abys chcípla!" Ovšem nečekal jsem jednu věc. A to tu, že mi ruku s nožem chytla a flákla se mnou o zem. ,,Říkala jsem si, že ses někdy choval divně. A teď se mi to potvrdilo. Na sériovýho vraha dost dobrá kamufláž." Sakra proč musí bejt tak všímavá?! Vážně mi leze na nervy a je první kdo mě prokoukl! Už aby chcípla...Znova jsem se na ní vrhl s domněním, že tentokrát to vyjde, ale pro změnu se vyhýbala nebo vracela protiútoky.

Po pár minutách jsem skončil já na zemi s rukama za zády( ležel na břiše ) a ona vítězně nademnou s poutama v rukách. ,,Tohle se ti trošku nepovedlo. Máš štěstí, že my vyšetřovatelé máme soucit takže tě nejdřív čeká výslech a až pak odsouzení buď k smrti nebo doživotí. V tvým případě netuším co by pro tebe bylo lepší, ale nejsem soudce. Tak pojď jdeme. Máš štěstí, že jsem nedaleko zaparkovala služební auto takže nebudeš muset jít až na ústředí pěšky."

Nasadila mi pouta a se škubnutím mě postavila zpátky na nohy. Pak jsme se rozešli, pokud se tomu teda dá říkat chůze s mým neustálým zapíráním a odporem, k autu.

Tam mě strčila na zadní sedadlo a následně i rovnou připoutala, jelikož jak bych to asi když mám spoutaný ruce udělal že?

Ale neudělala to, co by normální další vyšetřovatel udělal. Jinej by s prásknutím zavřel dveře,sedl za volant a rozjel se rovnou bez dalšího lelkování na ústředí. Ale ona ne. Koukala na mě..lítostivě? Stála tam s rukou položenou na dveřích auta u mého sedadla a nezpouštěla ze mě oči. Nikdo nic neříkal do tý doby, než po pár minutách jako první promluvila ona. Jestli mám bejt upřímnej, řekla větu která mě dost zarazila. Jednu chvíli jsem si říkal, jestli se náhodou nepraštila do hlavy a nepřišla o rozum.

,,Tohle nejde.." Řekla a odpoutala mě. ,,Vylez." Vyjeveně jsem na ní koukal, ale udělal jsem co řekla. Co když má v plánu něco jinýho? Třeba mi tady a teď dát znova přes hubu a rovnou se mne zbavit? Ale to by mi nesměla sundat ty její zatracený, těsný pouta z mých rukou. ,,Seš volnej."

Moment. To myslí jako vážně? Jen tak mě pustit? Z ničeho nic?

,, Jako vážně?" Promnul jsem si bolavý ruce od pout. Odmítal jsem tomu pořád věřit, protože tohle se nevidí každej den. ,, Myslím to vážně. Jdi." Vyšetřovatelka, která je vyškolená k tomu aby hledala vrahouny jako jsem já, se nade mnou slitovala? Nebo je v tom snad něco jinýho? Každopádně jsem na nic nečekal a dal se rychle na útěk. Kdo ví co by se stalo, kdybych tam jestě jenom na chvíli zůstal. Cítil jsem její pohled na mých zádech, než jsem jí zmizel z dohledu.

Je si vážně jistá tím, co právě udělala a že pustila vraha na svobodu, když už ho měla v hrsti?