Nový řád síly

Nový světelný meč

(Ben)

Přišel jsem domů a zamířil přímo do ložnice rodičů. Našel jsem tu kasičku a vybral peníze. "U síly! To jsou minimálně 2 miliony kreditů! Díky mami!" Křičel jsem radostí. Uložil ty nemalé peníze do otcovy brašny, kterou jsem vzal z věšáku a vydal jsem se pořídit si nové oblečení.

Narazil jsem na nenápadné krejčovství. "Zde by mohli mít dobrý výběr látek." Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se kolem sebe. "Dobrý den. Mohu vám s něčím pomoci?" Zeptal se mě krejčí. ""Ano jistě. Potřeboval bych něco na sebe." Odpověděl jsem mu. "A co byste si představoval?" Přišel ke mě a začal mi brát míry. "Představoval bych si něco, jako tuniku rytířů Jedi." Podíval se na mě a zamyslel se. "Vy jste Jedi?" Zeptal se. "Dalo bi se to tak říct." Odpověděl jsem. "Vadilo by vám, kdyby vaše tunika měla černou barvu?" Zeptal se a šel dozadu. "Vadit mi to nebude." Jen co jsem to dořekl, tak už se vracel s černou látkou v ruce. "Naštěstí tady mám přesně to co požadujete. Už nějakou dobu mi to tu leží a naštěstí to je i vaše velikost." Řekl dal mi to do rukou a ukázal mi převlékárnu. Převlékl jsem se a přišel zpět. Seděl mi jako ulitý. "Vypadáte skvěle pane. Bude to 1 900 kreditů." Dal jsem mu peníze i se spropitným a odešel.

Sehnal jsem si ještě boty a vydal se koupit si nějakou loď. Přišel jsem na okraj města a uviděl dvůr s loděmi. Vešel jsem dovnitř dvora. Hned mě zaujala loď kterou jsem znal. Byla to moje loď. Co jsem přešel na temnou stranu, už jsem o ní neslyšel. "Haló! Kolik stojí tahle loď?" Zeptal jsem se obchodníka. Ten ke mě okamžitě přišel. "Jste první, kdo se o tuhle loď zajímá. Stojí 250 000 kreditů." Vytáhl jsem z brašny požadovanou částku a vešel dovnitř. Zašel jsem do kokpitu a uviděl svého starého droida. "GG-205 jsi to ty?" Zeptal jsem se ho a přišel k němu blíž. "Pane Solo, rád vás po tak dlouhé době zase vidím. Kam máte namířeno?" Zeptal se mě. "Ze všeho nejdřív poletíme na Dantooine." řekl jsem mu a sedl jsem si do křesla pilota. Jakmile se loď dostala na orbitu zadal jsem kurz na Dantooine.

Než začnu s hledáním Rey, chci si nejdřív postavit nový světelný meč.

Bez meče se cítím, jako bych byl nahý.

Přistál jsem na povrchu a vydal se do nedaleké jeskyně, u sebe jsem měl součástky na nový meč.

Jeskyně byla temná, plná spletitých chodeb. Byl to labyrint ve kterém se vyznali jen uživatelé síly. Ušel jsem asi 10 km a náhle jsem byl v části, která mírně svítila, takže už tam bylo vidět. Bylo tam plno krystalů kyber.

Najednou se jeden z krystalů rozsvítil. Tenkle si mě vybral. Pomocí síly jsem ho vyjmul ze skály a vzal si ho do ruky. Sedl jsem si na zem a dal nohy křížem. Před sebe jsem vyskládal součástky a začal meditovat. Musel jsem splynout s krystalem v jedno. Najednou mi krystal ukázal vizy, ta byla nutná pro navázání spojení.

"Bene ty žiješ? Jak je to možné?" Ptala se mě Rey. Byli jsme na nějaké louce, najednou jsme byli jinde. "Jsi jen odporný hajzl! Lhář! Už nikdy je neuvidíš!" Křičela na mě Rey. Nevěděl jsem co mám dělat.

"Co to?" Zeptal jsem se sám sebe. V mém náručí byl chlapec a vedle mě seděla usmívající se Rey.

Probral jsem se a sestavil meč, měl podobný design jako meč Kylo Rena, ze stejných bezpečnostních důvodů, krystal byl prasklý, takže jsem to musel udělat, aby mi po spuštění neexplodoval v ruce, měl roztřepenou čepel jako meč Kylo Rena s jedním rozdílem, že moje čepel byla žlutá.

Vím, že tyhle krystalové vize ukazují možnou budoucnost, ale i to z čeho má dotyčný největší strach.

Nejvíce se bojím, že se s Rey nepohodnu a ona mě opustí.

To se nesmí stát!

A taky nestane.

O to se postarám.

Vyšel jsem z jeskyně. Bylo už pozdě, tak jsem se rozhodl, že se půjdu vyspat a na cestu vyrazím až ráno.