Vrah z Tokia

7. Kapitola

Hanji

Po tom incidentu na náměstí jsem bez menšího otálení odjela zpátky domů. Nemůžu uvěřit co jsem to udělala. Vždyť jsem pustila vraha! Sériovýho vraha, kterej tady jen tak vraždí lidi! Hanji ty seš fakt pitomá..proč jsi to udělala?! Asi protože mi ho bylo líto...nemohla jsem se na něj v tom autě tak koukat..jako na někoho bezmocnýho koho čeká jen popraviště...ach jo.

V práci jsem se vychle vypařila do laborky a nechala sejmout otisky prstů z nože,kterým se po mně vrhal. Nechal ho tam pak jen ležet takže plus pro Hanji. Z otisků nic moc zajímavýho nevzešlo až na pár věcí.

Levi Ackerman

Výška: 160 cm
Datum narození: 25.12. 1983
Bydliště: Shigarova 15
Příbuzní: žádní

Jo je to on. Takže Levi jo? Schválně mi nakecal falešný jméno. Ale žádná rodina? To má jak já..ne ne ne to je jedno. Hlavně se nikdo nesmí dozvědět, že jsem s ním včera byla na náměstí a pustila ho.

Teď mě tak napadá..on mi už vlastně i volal. Můžu si jeho číslo uložit. Jak jsem si usmyslela, tak jsem i udělala. Že bych mu zavolala? Ne..blbej nápad. Myslím si, že je momentálně ve stejným šoku jako já.

Přešla jsem do svojí kanceláře a nebyla schopná myslet na nic jinýho než jen na ten včerejší večer na náměstí. Když si vezmu, že to on byl celou dobu tu vrah. A já s ním byla v baru a pak jestě po cestě domů. Celou dobu jsem byla na blízku vrahovi. VRAHOVI.

Ale proč to dělá..? Vždyť je to takovej sympatickej chlap, ikdyž trochu nevrlej. Chtěla bych se o něm dozvědět něco víc a popřípadě mu i pomoct.. Třeba je na tom psychicky špatně. Nemít rodinu to člověka přece jen hodně zasáhne..

Hanji zase plácáš nesmysly..
Ach jo! Musí to být tak těžký?!

,,Hanji?"
,,Co je?! Jej..promiň Taro..trochu jsem se zapřemýšlela."
,,Jo viděla jsem. To nic." Usmála se. Ještě že je tak chápavá. Možná bxch se jí později mohla svěřit..
,,Chce tě vidět šéf." Sakra..to nedopadne dobře. ,,Jo. Jasně. Hned tam budu." Pak odešla. Teď se můžu opravdu jenom modlit k tomu,že mě včera nikdo neviděl.

Po chvíli jsem došla do šéfovy kanceláře, kde byl kupodivu aji Akamaru. ,,Volal jste mne pane?" Zeptala jsem se trochu nervózním hlasem. ,,Jistě že ano Hanji. Posaďte se." Poslechla jsem.
,,Jak jde vyšetřování? Přišli jste už na něco?" Otázal se šéf Erwin. Chtěla jsem mu odpovědět, ale Akamaru mi skočil do řeči. ,,Nic pane. Žádné stopy. Na místě byla jen oběť, kterou je mladá žena. Ubodaná."
Erwin vypadal poněkud znepokojeně. No..nedivím se mu.
,, Tys na nic nepřišla Hanji?" Obrátil se s otázkou na mě.
,,Ne pane. Bohužel." Ale hned jak jsem to řekla, tak se mi znovu vybavil ten včerejší večer. To asi jen tak z hlavy nedostanu.
,,Snažte se víc. Potřebujeme ho už co nejdřív chytit a zbavit se ho. Nehodlám se dál koukat na to, jak Tokio žije ve strachu. Ach jo. Běžte.."

Já i Akamaru jsme se beze slova zvedli a odešli. Tohle bude vážně běh na dlouhou trať. Obzvlášť když jsi toho vraha pustila Hanji.

Štve mě, že o tom nemůžu nikomu říct. Radši ani Taře. Alespoň pro zatím...

Když jsem dorazila domů byly 4 odpoledne. Pořád jsem se překecávala k tomu abych zvedla ten telefon a zavolala mu. Jenže by toho na druhou stranu mohl využít a pokusit se mě znova zabít. Ikdyž to si moc nemyslím po tom co jsem ho pustila na svobodu a ušetřila vězení.

Počasí nakonec rozhodlo za mě. Začalo pršet jako z konve. Takže ven se nepůjde..

Ach jo Levi.