Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

2

Zbýval den do odjezdu. Ty dva týdny nebyly o ničem jiném, než o přinášení přihlášek a peněz.

Já už měl asi tak týden sbaleno. Jako, balil bych si třeba až dneska, jenže ona mi půlku věcí sbalila matka. Já tam v podstatě seděl na posteli a jenom přihlížel, jak mi vše skládá do kufru. Stejně, když odešla, jsem si to přeskládal. Ze dvou obřích kufrů se stal jenom jeden obří kufr, který obsahoval oblečení, hygienu, knihy a nějaké to učení. Jak jste poznaly, nehodlal jsem lyžovat. Peníze s sebou na půjčení lyží mám, ale já raději zůstanu v teple chaty.

Zazvonilo. Všichni se usadily do lavic a čekali na učitele. Seděl jsem ve své lavici a čekal. Na Seungmina. On se nikdy neopozdil.
Vešel učitel a všichni se postavili. ,,Dobré ráno. Posaďte se," třídou se ozval hluk šoupajících se židlí.

Všichni si vytáhly sešity a čekaly, co začne učitel diktovat. ,,Takže, dnes si-" ozvalo se zaťukání na dveře, které se hned potom otevřely. A tam stál Seungmin. S nohou v sádře a berlemi v rukou. Myslel jsem, že se mi to zdá.

,,No pojďte dál," pokynul na něj učitel a Seungmin odskákal na své místo, které se nacházelo vedle mě.

Když dosedl, podíval se na mě omluvným pohledem. A já na něj koukal jako na zjevení.

,,Co to má znamenat?" špitl jsem mu naštvaně do ucha.

,, Promiň. Řeknu ti to o přestávce," nic víc neřekl.

Zazvonilo. Všichni si začaly balit věci z téhle hodiny a připravovat si na další hodinu.

Já si také připravil a pak se podíval na Seungmina.

Koukal se do sešitu a dělal, že se učí.

,,Jak se ti to stalo?" zeptal jsem se.

,,Uklouzl jsem na ledě," odpověděl. Odfrkl jsem si. Moje víra věřila v to, že se mu to stalo při něčem opravdu vážném, ne že uklouzl na ledě.

,,J-Já, promiň. Já vím, že zítra se odjíždí na ten lyžák a slíbil jsem ti, že tam s tebou budu, jenže já prostě nemůžu jet," díval se na mě s omluvným výrazem.

Chápal jsem to. A bylo mi ho líto. Ale zároveň já byl pěkně v háji. Co tam budu dělat?

,,Hele, to je v pohodě. Nijak to neřeš, jo? Nikdo nemohl vědět, že se to stane. Zkusím se zeptat mamky, jestli bych nemohl zůstat doma. Tady s tebou," nadhodil jsem.

,,Ne. To nejde. Pojedeš tam beze mě. Máš tam bratra a třeba se seznámíš s někým dalším. Lyžák je k tomu skvělá příležitost. Takže jeď a na mě teď nemysli. Jasné?" čekal na mou odpověď.

,,Hele. Víš moc dobře, že o tohle nestojím. Nechci potkávat nové lidi. Čím víc přátel, tím víc problémů. Já jich mám už stejně dost," ještě chtěl něco říct, avšak v tu chvíli zazvonilo a mi se začali věnovat učiteli.

Škola uběhla jako voda a já už si to štrádoval po silnici domů. Která byla trochu namrzlá, takže se to smekalo. Nejmíň dvakrát jsem skončil na zadku.

Zima je sice krásná, ale není to pro mě. Já raději teplo. Když nemusím nosit pomalu dvě zimní bundy, čepice, rukavice a tak dále.

A ke všemu v létě se dá lépeji pohybovat. Můžu jezdit na skatu, kole a nebo si prostě jít, aniž bych u toho musel tančit freestyle.

Jak se dnes máte? ❤

Ich liebe dich 💕