Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola XV. - o měsíc později

Blížil se konec července. Marek stál u otevřeného kufru a házel do něj své věci.
,,Spěchej, za chvilku jsou tady stěhováci a my ještě nemáme půlku věcí sbalenou," vyrušovala ho každou chvíli Klára.
,,Však já už to skoro mám, hlavně mě teď neruš, ať tady něco nenechám," odpověděl nerudně.
Přemýšlel, jestli opravdu udělal správnou věc. Věděl, že pro něho samotného neznamenala výpověď v práci nic dobrého, ale věřil, že se zachoval nejlépe, jak mohl. Doufal, že pro něho i pro Markétu skutečně bude platit rčení ,sejde z očí, sejde z mysli'. Teď bude bydlet o několik měst dál, takže nebude žádná šance, že by se někde potkali. Zároveň tím rozhodnutím potěšil i svou ženu. Klára ho k přestěhování za jejími rodiči přemlouvala už několik let. Chtěla, aby měly děti babičku a dědečka blízko. Dokonce mu tam sehnala místo učitele na základní škole.
Na druhou stranu si Marek uvědomoval, že Markétu nejspíš už nikdy neuvidí, což mu rvalo srdce.
Neměl na ni už ani telefonní číslo. Bál se, že by si své rozhodnutí rozmyslel buď on nebo ona, takže hned první týden prázdnin hodil svůj mobil do řeky. Manželce řekl, že si koupil nový, protože ten starý ztratil.
Teď už pro něho byla Markéta opravdu jen minulost, dal přednost svým dětem.

Markéta seděla na zemi ve svém pokoji. Opět koukala do blba a brečela, když se ozvalo zaklepání. Do dveří vletěla Adéla s Emou.
,,Hele, slíbila jsem, že budu držet hubu a podobný sračky, ale musela jsem to Emě říct. A vzala to úplně na pohodu, tak na mě prosím nebuď nasraná. Chtěla ti taky pomoct a nevěděla, co se děje," vysypala ze sebe Adéla hned na začátku.
Ema si sedla k Markétě na zem a obejmula ji: ,,Mohla jsi mi to říct, nenaštvala bych se. Jasně, neměla bych z toho radost, protože to je špatný, ale jsi moje nejlepší kamarádka. Neztratila bys mě jenom kvůli tomu, že jsi udělala chybu. Všichni děláme chyby. "
Markéta se odtáhla a začala na Emu křičet: ,,Jo? Tohle si myslíš? Že je to špatný? Tak já ti něco povím. Tohle byla ta nejopravdovější a nejkrásnější věc v mým životě a ty mi na to řekneš, že to je špatný? Já ho milovala sakra, chápeš to? Neberu ho jako chybu, ale jako dar. A ty?" Otočila se na Adélu: ,,Ty si říkáš kamarádka? Člověk ti svěří tajemství a do měsíce už to není tajemství."
,,Uklidni se. Promiň, neměla jsem to Emě říkat, ale obě jsme se o tebe bály," omluvila se zmateně Adéla.
,,Taky jsem to tak nemyslela, promiň. Jestli ho nepovažuješ za chybu, tak já taky ne. A jsme tady, protože nechceme, abys na to byla sama. Pomůžeme ti se s tím vyrovnat," pokračovala Ema.
Markéta se nadechla a obě kamarádky obejmula.
,,To je právě ten největší průser, chápete? Nebudu už nikdy sama," znovu se nadechla a nešťastně dodala: ,,Jsem těhotná."