Neodcházej, můj drahý [V OPRAVĚ]

Viktoria Melanie

Mé jméno je Viktoria.
Viktoria Melanie Swan. Začíná léto, já dostudovala druhý ročník vyšší společenské školy a zanedlouho oslavím své sedmnácté narozeniny. Zaprvé dostanu lepší místo na brigádě, a za druhé? V tento věk se dívky začínají ohlížet po chlapcích vzhledem k tomu, aby se v osmnácti mohly vdát. Některé mají dokonce už dávno jasno.
Díky škole jsem ve Čtvrté kastě ze všech sedmi, které v naší Zemi United Walkers Kingdom jsou. První kasta je královská rodina a její nejbližší. V mém případě jsou to král Scott Thomas Walker III., královna Agnes Sophia Walker II. a jejich následovník trůnu - princ Matthew Connor Walker. Mají o dceru - Jane Sophii Lee, ale ta už je provdaná za krále v sousední Zemi a stala se součástí královské rodiny tam, jako nová královna.
Matthew? Ten je o 2 roky starší než já a účinkuje již ve třetí selekci své budoucí partnerky, neboť si zatím nevybral. Lidé si mezi sebou říkají, že král už je vytočený a dal mu poslední šanci, takže vztahy v rodině nejsou nejlepší. Kdo ví, jestli je to opravdu tak.
Co je vůbec vyšší společenská škola? No, v takové škole se učím především formálnímu chování a vybírám si 2 semináře. Já mám konkrétně chovatele a ošetřovatele zvířat, ale máme tam třeba kuchaře, kosmetiky, švadleny, švece, nebo i rytíře či zbrojnictví a mnoho dalších. Po této škole můžeme pracovat v paláci, případně odjet i do jiné Země.
,,Viktorie?" ozvalo se za otevírajícími se dveřmi. ,,Je čas, máš vše drahá?"
To je Mary, je to nejlepší osoba, jakou znám, je pro mě jako vlastní matka, vždy se o mě starala a teď má za úkol mě doprovodit na moji první akademii do paláce. Já svoje rodiče neznám, vyrůstala jsem odmala u ní a mám i její příjmení. ,,Jistě, můžeme vyrazit." Byla jsem strašně nervózní. Mary mě chytla za ruce: ,,Jsi silná, zvládneš to, uvidíš, že se ti tam bude líbit.". Pevně jsem ji obejmula: ,,Děkuju Mary. Děkuju za všechno. Brzy přijedeš, viď že jo?". Mary přikývla. ,,Tak pojď." Nasedly jsme do sedla již připravených koní. ,,Box pro Nathana už máš zařízený, neboj se." řekla a pobídla.
Nathan je můj kůň. Jeho celé jméno je Heaven night, ale říkám mu Nathan. ,,Moje malá Mel jede pro princovo srdce." řekla s úsměvem Mary. ,,Nech toho, víš moc dobře, proč tam jedu." zasmála jsem se.
Uběhly 2 hodiny a dorazily jsme do paláce. Hned k nám přišel jakýsi dvorní pán, který zdvořile Mary podal ruku pro pomoc ze sedla. Nešlo si nepovšimnout, jak se Mary usmála.
,,Dámy, zdravím, mé jméno je Ed, je mi potěšením Vás poznat a přivítat Vás v našem paláci.". Udělala jsem zdvořilé pukrle, Mary kývla hlavou a hned se rozloučila, mezitím mi nějací kluci hned vzali koně a odvedli je do stáje. ,,Měj se krásně drahoušku, hlavně mi piš!" ,,M..Mary, bude se mi tak stýskat." už jsem opět začala skoro vzlykat. ,,Neplakej, brzy se uvidíme... Sbohem Viktorie Melanie." Nasedla a zmizela hned v první zatáčce. ,,Pojďte, provedu vás. Vy musíte být Viktoria, že ano?" zeptal se onen zdvořilý muž, když mi podával rámě. ,,Děkuji, ano, to jsem já." ,,Začneme tedy hned zahradou a dvorem, to zabere 5 minut. Potom vás provedu palácem a nakonec dovedu k Vašemu koni a ukážu vám Váš pokoj, slečno Swan." ,,Děkuji, vy zde pracujete jako..?" ,,Něco jako provozní. Přivádím právě nové tváře a starám se o vás a základní chod paláce." ,,Jistě, chápu." ,,Tak tedy pojďme." zakončil konverzaci a začal mi popisovat okolí.

,,Zde je jedna Vaše komorná. Bude vám pomáhat hlavně v prvních několika dnech a dále s dress cody, připravit se na všechny společenské i soukromé události, zkrátka komorná." řekl, když jsme konečně došli k mému pokoji. ,,Teď mne omluvte, prosím. Uvidíme se na večeři. Přeju vám krásný zbytek dne, Viktorie. Jo a na večeři bych doporučoval lepší šaty. Komorná, obstarejte to.". Uklonil se a odešel. Přehrála jsem si celý průvod palácem v hlavě. Ed, ten muž mi řekl vše, vo jsem vlastně už věděla, ale do teď jsem nechápala, proč se mi tu všichni uklání. Slíbený jsem měla jen box pro Natha, skromný útulný pokoj a nějaký příspěvek na jídlo. Místo toho mám i komornou, stráže blízko u pokoje a další luxus, o kterém se mi ledatak zdálo. Ed mi nepřipadal až tak sympatický, jak se zdál, tak už jsem se radši na nic neodvážila ptát.
,,Slečno Swan, mé jméno je Emma Bridge, ráda vás poznávám." vyrušila mě moje komorná a uklonila se. ,,Viktoria.. Viktoria Melanie. I mě těší." odpověděla jsem a přiklonila hlavu nazpátek. Začala jsem se porozhlížet po komnatě. Byla tu krásná postel, velký šatník, balkon, rozsáhlá pracovní plocha a nádherná koupelna s toaletou. Když jsem se podívala na tu širokou vanu s tryskami, doteklo mi, že bych se měla jít po cestě vysprchovat. ,,Omluvte mne, nebude vám vadit, když se půjdu vysprchovat?" ,,Jistěže ne, mezitím vám připravím nějaké šaty." odpověděla v klidu Emma.
,,Šaty? Oh, no jo vlastně.. šaty. Na tohle nejsem zvyklá, dejte mu prosím čas." omluvila jsem se.
,,Nemáte důvod se omlouvat, slečno Swan, toto je normální. Já vás obdivuji a vážím si vás za takovou samostatnost. Jiné dívky si z nás komorných dělají poskoka již od prvních 5 minut.". Taková věta mě trochu zaskočila, ale nepřekvapila mě natolik, že bych ji musela rozvíjet dál.
,,Tak já jdu. Jo a.. Mohly bychom se prosím nazývat jménem a ne příjmením? Já jsem Viktoria. Nebo Melanie. Můžete si vybrat." usmála jsem se a natáhla ruku. Komorná se usmála. ,,Emma." podala mi ruku. Odešla jsem do koupelny.
Za necelých 15 minut jsem byla hotová včetně vlasů. ,,Viktorie, tady! Jak se vám líbí?" ukázala Emma na šaty, které byly připravené na stojanu. ,,Páni, jsou nádherné, ale nejsou na mě moc výrazné?" Byly opravdu překrásné, ale bála jsem se, že budu až moc vynikat. ,,Ne, naopak, tyto jsou dost nevýrazné." překvapila mě Emma znovu. ,,Aha, dobrá, ráda si je dnes večer vezmu."
,,Teď se posaďte Viktorie, namaluji vás a udělám vám účes." vysunula komorná židli a dala mi pobídku k posazení. Na stole měla snad všechno. Cítila jsem se jako princezna. Je snad možné si zvykat na blaho? Protože já zvyklá určitě nejsem, nejradši bych vše dělala sama.
Těším se, až svoji komornou více poznám. Třeba bude něco jako Mary. I když tu nic nenahradí. Ale budu ráda, když k sobě budeme mít s Emmou blízko. Teď ale přemýšlím hlavně nad setkáním s královskou rodinou. Dnes se totiž koná uvítací večeře pro mě a mé vrstevníky, kteří přišli pracovat do paláce.
,,Tak, hotovo! Vypadáte úžasně Viktorie." radovala se Emma. Odtrhla jsem se od myšlenek a podívala se do zrcadla. Měla pravdu. Opravdu se nikdy nechválím kvůli mému vzhledu, ale tohle? ,,To je hlavně vaše úžasná práce, děkuji vám, Emmo." Služebná se začervenala a usmála. Podívala jsem se na hodiny. ,,Je čas jít, uvidíme se později." nebo jsem v to aspoň doufala. Komorná mi otevřela dveře a uklonila se. Porozhlédla jsem se znovu po chodbách, po strážích, po oknech. Vše tu bylo.. dokonalé? Vydala jsem se dlouhou cestou směrem ke schodišti. V tom klapání mých podpatků vyrušil jakýsi chlapský hlas.
,,Viktorie?"