Jak svůdná lvice, k jedovaté zmiji přišla

Zabte toho blonďáka

Jakkoli se zdál, první týden ve škole mírumilovně klidný. Ten druhý, už takový nebyl. Hermiona měla čím dál tím více práce s prváky, kteří se zdáli neškodný ale jak se jednou otrkaly, ukázalo se že jsou jako valící se, několikanásobné tsunami.

George s Fredem jí taky těmi svými záškoláckými pamlsky, nijak moc práci neusnadnily. Spíš právě naopak, byla moc ráda že měla skoro vše, naučené tak na měsíc dopředu, jinak by se z toho všeho zbláznila.
Naposledy zkontrolovala třetí patro, a spokojeně zamířila do knihovny. Najít trochu klidu, po tak dlouhém týdnu.
Tiše se pozdravila se starší knihovnicí, paní Pinceovou, která si na její přítomnost za ta léta už zvykla.
Sundala si sako které přehodila přes židli. Povolila si červeno zlatou vázanku, a klidně se posadila. Pro dnešek má padla, zítra je sobota takže nemusí spěchat spát, díky bohu!
Rukou si podepřela hlavu, a líně se začetla do svého rozečteného lechtivého románu.
To, že usnula jí došlo až ve chvíli, kdy jí něčí ruka sáhla na rameno, a jemně s ní zatřásla. Defakto vyskočila ze židle jak se lekla, a praštila onu osobu knihou přes obličej.

"Do prdele Grangerová! Zbláznila jsi se? Nepotřebuju mít kvůli tobě, zase zlomený nos." Zavrčel nenávistně Malfoy, a dlaní si třel špičku nosu. Zamračeně jí sledoval.

"Tak na mě nemáš sahat!" Zamračila se taky, a knihu položila na stůl. Druhou rukou si uhladil své, dokonalé blond vlasy. Na rtech se mu usadil nevyzpytatelný úsměv.
"Promiň, ale chrápala jsi jako prase. Nemohl jsem si v klidu číst. Připadal jsem si, jako když vedle mě chrápe druhý Crabbe." Teď už se otevřeně smál, když viděl její nasupený výraz.
"Tak pro tvojí informaci, já nechrápu. A za druhé, co tady vůbec děláš?!" Založila si ruce na hrudi, ve snaze vypadat děsivě. Jedna z věcí, co jí prostě nikdy nešla. Ale pokaždé, to musela alespoň vyzkoušet.
Jeho zrak sklouzl po její košili, až do jejího výstřihu. Zamračila se ještě víc, luskla mu prsty před obličejem.

"Hej! moje oči jsou tady." Ukázala na ně, né že by jí to k něčemu bylo. Chytl jí za ruku, kterou před ním luskla, a zakryl jí s ní ústa.
"Pššt Grangerová, teď mám lepší věci na práci, a ve výhledu." Zazubil se na ní, překvapeně se kousla do rtu. Co to proboha zase, ten blonďatý idiot zkouší.
"Tak si je užij." Otočila se k němu zády, sebrala své sako i s knihou. Akorát se stihla otočit, když se objevil přímo před ní.
"Zničíš všechnu dobrou zábavu." Zakoulel očima vyčítavě, a sebral jí knihu z ruky. Začal s ní lehce listovat, zamračila se. Natáhla se aby nu knihu sebrala, ale nenechal se. Zvedl jí vysoko do vzduchu. Hermiona byla oproti němu menší, a drobnější.
"Jo já vím, to už známe. Teď mi dej tu knihu, chci jít spát." Zamračila se na něho, neměla náladu na jeho pitomé hry. Vší silou mu dupla na nohu, zaječel jako zvíře kterému šlápnete na ocas.

"Bože můj, Grangerová. Musíš být pořád tak agresivní! Skládám ti tady poklonu, a ty mě ještě zmrzačíš." Přestal poskakovat na jedné noze. Upravil si černé sako se zeleným hadem, hodil po ní vyčítavým pohledem.
Ale nemračil se, tvářil se tak jako tenkrát. Znala ten jeho pohled, dala si prst na pusu. A snažila se zakrýt, že se ve skutečnosti usmívá.
"Děláš jakoby to byla nějaká škoda." Uculila se drze, v jeho očích se nebezpečně zalesklo.
"Mohu tě ujistit, že nebyla Malfoy." Pokrčila rameny, natáhl ruku a začal jí uvazovat kravatu. Jakoby se právě vůbec nic nestalo, pro jistotu se ani nepohnula.

"Jsi neskutečně drzá, nikdy jsem si toho nevšiml." Přivřel oči, sledovala jeho zkušené prsty. Snažila se na něho moc otevřeně nezírat. Vždycky ho považovala za velice přitažlivého kluka, bohužel tu přitažlivost kazil jeho jazyk. A neskutečně nechutný, arogantní chování.
"To bude tím, že nemáš moc velké vnímání." Další škleb se mihl přes jeho tvář, pustil její znovu upravenou kravatu.
"Pořád asi zapomínáš s kým mluvíš princezno." Založil si ruce na prsou. Zády se opírala o stůl za sebou, neměla kam utéct, dokonale jí držel v šachu. A to jí poněkud znervózňovalo.

"Jak bych mohla zapomenout? Jsi jako mýdlo, pěkně kluzký, který se musí pořádně vymydlit." Drze pozvedla bradu, a sjela ho pohledem od hlavy až k patě.
"Tvoje přirovnání je velice zábavný Grangerová." Zatleskal jí skoro až lenivě, a jí to nesmírně vytočilo.
"Tak jako tvůj ksicht Malfoy." Zasmála se hlasitě. "Co je? Ty jsi si začal." Pokrčila rameny, když sledovala jeho rudý obličej.
"Tohle slovo používají malý děti, dospěj Grangerová." Zakoulel očima, nesnášela když jí někdo říkal, že je jak malá. Byla více než jen to, a i on si toho musel všimnout.

"Už mě přestáváš bavit, uhni tím svým blonďatým egem!" Strčila do něho, nepohnul se ani o kousek. Jakoby byl snad z kamene, musel zřejmě posilovat. Zkusila to znova, on však jednou svojí rukou, zajmul ty její. Nedržel jí pevně, zase jí nechtěl rozdrtit.
"Až mě poprosíš." Uculil se jemně, natáhl volnou ruku, a pramen jejích upravených vlasů jí dal za ucho. Zachvěla se, když se prstem dotkl jejího lalůčku. Tělem jí projelo vzrušení, které se usadilo hluboko v jejím klíně.
Jeho dotyk úplně stejný, jako před dvěma lety. Na ní zapůsobil snad s ještě větší silnou, než tenkrát po plese.

Zkroušeně seděla na schodech, slzy jí už přestali téct. Pomalu vstala, uhladila si své krásné šaty které jí poslala maminka.
Ples skončil, kolem nebylo nikoho vidět ani slyšet. Netušila jak dlouho, tam jen tak seděla a plakala. Tak hrozně moc jí to bylo líto, chtěla si tento ples užít pamatovat si ho. A jen Ronald díky své žárlivosti, to všechno zkazil.
"Ale no tak Grangerová, neměla by jsi brečet. Ta zrzavá tupá hlava Weasley, za to nestojí." Vzhlédla, celá překvapená že na ní právě promluvil Draco Malfoy. Jeho společenský hábit mu dokonale padl, vypadal že je z nejdražší látky. A nesl hodně náznak Zmijozelských barev.
Poprvé v životě, jí věnoval upřímný nádherný úsměv. Pramen který se jí uvolnil z jejího, dokonalého účesu jí dal za ucho. Prstem jí přejel po ušním lalůčku, sjel po její tváři až na bradu. Donutil jí zvednou bradu, oči měla červené, a nateklé od pláče.
Jeho výraz byl soustředěný, sledoval každý kousek její tváře než jí zase pustil.
"Dneska ti to velice slušelo Grangerová." Vysmekl jí poklonu, elegantně se otočil na podpadku, a bez jiných slov odešel. Sebrala svoje lodičky ze země, a s upřímným úsměvem na tváři šla zpět do dívčí ložnice.

Kousla se do rtu, zadívala se do jeho tváře. Bylo to, jako kdyby si oba dva vzpomněli na to samé. Povzdychla si ztrápeně.
"Prosím Draco, jsem unavená." Výraz v jeho tváři změkl, uhnul na stranu aby mohla projít.
Přeci jenom se nechal obměkčit, sledoval jí až ke dveřím.

"Přeji ti hezkou dobrou noc." Zamumlala tiše, aniž by se na něho znovu podívala.
"Příjemná bude, až budeš ležet v mojí posteli." Zamumlal tiše, a i přesto že si zakázala na tuhle poznámku nějak reagovat. Stejně jí to nedalo.
"Leda ve tvým snu Malfoy." Zapěla vesele, a zmizela z knihovny snad nad lidským tempem.
Chvíli po ní odtamtud vyšel, i Zmijozelský princ. V ruce nesl odcizený román, a s pobaveným úsměvem se vrátil zpět do své koleje.

Dnešní večer pro něho byl produktivnější než si myslel, nasadil svůj typický arogantní povýšený úšklebek. Jen pro jistotou kdyby na někoho narazil, nesmí si zkazit svoji reputaci zlého kluka. To jen ta zatracená Grangerová, s ním dělala divy aniž by to sama věděla.

"Zatracená holka." Zamumlal pro sebe, s úsměvem.