Vrah z Tokia

10. Kapitola

Hanji

,,To je mi líto. Nevěděla jsem, že jsi měl tak těžké dětství..." Řekla jsem a položila mu ruku na rameno. Vypadal vážně zničeně. Upřímně, nedivím se mu. Kdyby se mi stalo to co jemu a nikdo při mně nestál jako opora, asi bych se psychicky zhroutila. Po celkem dlouhé odmlce a zírání před sebe do země, Levi promluvil.

,,Nemusí. Už je to minulost a já se přes to dostal. Ikdyž mě některý z těch událostí poznamenaly do konce života." Řekl a vyhrnul si rukáv od mikiny, čímž se mi naskytl pohled na jeho pravačku, po které se táhla dlouhá, hluboká jizva od zápěstí až dál po paži pod mikinu. ,,Navíc jak se říká ,,Neohlížej se na minulost, kterou nezměníš, ale hleď na budoucnost, která ještě změnit jde. " Pousmál se a stáhnul si rukáv zpátky. ,,Jo to máš pravdu. Měla bych se tím začít řídit." Usmála jsem se nad svým vtípkem.

Něco mokrého mi přistálo na nose. Pak kousek přede mě. Koukla jsem na oblohu. Byla pěkně zamračená a viditelný to bylo ikdyž už dávno nastal večer. Začínalo pršet. Levi to zřejmě taky zaregistroval. ,,Možná bychom mohli jít než zmoknem." Navrhl. A to bych samozřejmě nebyla já, kdybych mu to hned neodsouhlasila. Tak jsme vyrazili pryč z parku.

Jenže se rozpršelo o dost víc než bylo v plánu. Tím pádem nás déšť donutil se po chvíli schovat pod jednou menší stříškou. ,,Pěknej slejvák." Konstatoval můj společník po chvíli. ,,To teda jo. A přitom bylo odpoledne tak hezky.." Zažertovala jsem a víc se zachumlala do kabátu. Byla pěkná zima. Ale..přišlo mi to tak zvláštní, když jsem si uvědomila, že právě stojím vedle vraha, kterýho chce celá společnost, kam patřím, dostihnout.

Obzvlášť, když byl ten úkol přidělený mně a mému potrhlému spolupracovníkovi. Ale ten si pracuje naštěstí po svém takže můžu být relativně v klidu. Navíc se stejně nemá jak dozvědět, že Levi je ten vrah. A že..k němu asi cítím něco víc..Přejela jsem pohledem na Leviho, kterej jen hleděl na déšť padající venku mimo stříšku. Vypadal tak klidně..Ne jako sériový vrah..Naopak. Jako zcela normální muž. Z vlasů mu kapala voda, která následně končila na zemi a tvořila tam menší loužičku. Bouřka neustávala.

Spíš ještě zesilovala. A po chvíli se přidaly i blesky. Byla by to celkem pěkná podívaná, kdyby se po jednom blesku neozvala až moc velká rána a já se nelekla. Nalepila jsem se víc k Levimu a ani si to neuvědomila. Ten na mě jen trochu překvapeně koukal, ale nic neříkal. Takhle jsme tam stáli dalších dobrých deset minut než jsem se začala klepat zimou.

Ono se to nezdá, ale venku byla fakt kosa. Najednou jsem na sobě ucítila něco teplého. A po bližším prozkoumání jsem zjistila, že je to Leviho mikina.

Počkat..on mi dal svou mikinu? Rychle jsem ho přejela pohledem. Vždyť má na sobě jen triko! To pro změnu bude zima jemu?! ,, Vem si tu mikinu zpátky. Nebo nastydneš! Už jsem si jí chtěla sundat a vrátit mu ji, ale zastavil mě. ,,Já nepotřebuju chodit do práce a chytat vraha."

Dobře tímhle mě dostal. Jen jsem uraženě nafoukla tváře nad čímž se on jen pousmál. Má roztomilej úsměv...ani nevím proč, ale vzpomněla jsem si na ten park. Jak jsme se tam srazili. No spíš já srazila Leviho. A skončili jsme na zemi..v polibku..Sakra Hanji nad čím to zase přemýšlíš?!

Cítila jsem jak můj obličej pomalu, ale jistě nabírá rudou barvu. Dobře přiznávám, že ten nevinnej a neplánovanej polibek na tý zemi se mi líbil..Postřehla jsem na sobě pohled. Odvrátila jsem zrak od svých bot na Leviho a měla jsem pravdu. Propalovaly mě jeho oči ocelové barvy. ,,Nad čím jsi přemýšlela, že jsi rudá jak rajče?" Sakra..pořád to ze mně jestě neopadalo. ,,T-to nic. Nelam si s tím hlavu." Nervózně jsem se usmála a podrbala se na zátylku. Přiblížil svůj obličej blíž k tomu mému. ,,Seš si jistá?" Byla jsem čím dál tím víc nervóznější a srdce mi tlouklo jako splašené..ale pak..ani nevím proč jsem přiblížila obličej k tomu jeho. ,,Jo..jsem." A naše rty ss tímto okamžikem střetly v dlouhém procítěném polibku.

Jakoby se zastavil celej svět. Byl to nádhernej pocit..Přitáhl si mě za pas blíž a já mu dala ruce za krk. Nechtěla jsem aby tahle chvíle skončila. Ale po pár minutách bohužel musela. Odtáhli jsme se od sebe z nedostatku kyslíku. Navíc..bouřka už nebyla tak silná, takže jsme mohli pomalu vyrazit. ,,Nepůjdeme už? Přestává pršet." Navrhla jsem po chvíli trapného ticha. ,,Jo, dobrej nápad." A s tímhle jsme se vydali dál po ulici směrem k mému baráku.

V půli cesty jsem začala mít výčitky..sakra co to vyvádím..vždyť takhle to nemůže být! Hanji seš vyšetřovatelka, co má toho vraha chytit! A ne se s ním kamarádíčkovat, popřípadě něco o mít!

Zastavila jsem v chůzi. Levi se na mě otočil s tázavým výrazem v obličeji. ,,Děje se něco Hanji? Vypadáš zaraženě." Nic jssm neříkala, až teprve po chvíli ze mně vypadlo pouhé ,,Promiň." a s tímhle jsem se otočila a rozběhla opačným směrem se slzami na krajíčku.

Jo, takhle to má být správně...Nebo nemá? Tolik mě to mate! Hlava říká jednu věc, ale moje srdce tvrdí něco jinýho. Zastavila jsem a ohlídla se za sebe. Levi tam pořád stál, uprostřed chodníku, v promoklém tričku a sklopenou hlavou. Byl to hroznej pohled..ublížila jsem mu a bylo to na něm vidět. Když mě to tak mrzí! Nechci aby byl smutný!

Už se otáčel k odchodu, že bude pokračovat dál ve své cestě, ale to bych nebyla já, kdybych mu zezadu neskočila kolem krku. Dost ho to zaskočilo. Zabořila jsem mu hlavu do ramene. ,,Omlouvám se. Nechtěla jsem ranit tvé city. Už to neudělám. Slibuji." Zvedla jsem hlavu a usmála se. A jeho to donutilo taky vytvořit na tváři úsměv. Vážně jsem si vybrala právě jeho? Vraha? ...Jo. Jo vybrala. A už to tak holt bude, že když se to někdo dozví, tak je po mně. No a co.

,,Musím říct, že mě nepřestáváš překvapovat Hanji Zoe." ,,Jojo to jsem přesně já. Tak pojďme ať nezmoknem ještě víc." Řekla jsem a pokračovali jsme směle v naší cestě k mému baráku. Když mě tam doprovodil, neobešlo se to bez nějakého toho loučení a následnému obejmutí. Uznávám, že dnešek byl vážně skvělej a nechtělo se mi Leviho pustit. Ale musela jsem..

Pak už jsme si šli každej svojí cestou. Já pokračovala nahoru do patra ke svému bytu, on dál tmavými uličkami nočního Tokia..

Další kapitola tady. Omlouvám se za případné chybky.😊😅