Jak svůdná lvice, k jedovaté zmiji přišla

Sobecký bastard

Po dlouhé době, si Hermiona v klidu vychutnávala snídani. Vyspala se celá do růžova, byla elegantně upravená, tak jako každé ráno tohohle nového školního roku.

Usmívala se jak jen to šlo, a ani jí nevadilo klučičí breptání, o nadcházejícím Famfrpálu.
Vločky s ovocem, jí sjeli z lžíce jak do ní její nejlepší kamarádka, několikrát šťouchla.
"Ano Ginny?" Pozvedla obočí, a krátce na svojí zrzavou kamarádku pohlédla. Usmívala se, jako sluníčko na hnoji.
"Theodore Nott, na tebe neustále kouká." Nenápadně kývla ke stolu zlých hochů, ze Zmijozelu. Zvedla svůj šálek teplé kávy, jemně se napila, a více zvedla hlavu aby se na něho mohla podívat.

Theodore Nott byl hnědovlasý chlapec, s modrýma očima. Stejné výšky jako byl Malfoy, také to byl jeden z jeho nejlepších kamarádů. Byl to velice pohledný chlapec, který si právě všiml jejího pohledu, a sladce se na ní usmál. Odložila šálek zpět na stůl, úsměv mu s radostí vrátila.
Nebyl tak urostlý jako byl Draco, chyběl mu ten jeho kolikrát tvrdý arogantní výraz ala jsem král světa, a platinové vlasy.
Přesto na něm bylo něco přitažlivého, kousla se do rtu. Začala cítit že se červená, a tak se rychle otočila zase zpět, na svojí kamarádku.
"Všimla jsem si, poslední dobou na mě mnoho lidí zírá. Asi stále nemohou uvěřit tomu, že i já mohu vypadat k světu. Když se o sebe začnu více starat." Zamumlala poněkud nakvašeně.
"Možná, ale jeho pohled byl jiný. Navíc jsem si všimla, už i minulí rok že po tobě pokukoval." Zapěla Ginny, než se obrátila na svého bratra, aby mu zabránila před udušením kousku pečiva.

Zvedla oči v sloup, Ronald byl neskutečný prase. Opravdu jejich kolej, postrádala špetku elegance a vychování, vlastně úrovně celkově.
S něčím takovým, byste se u Zmijozelského stolu nesetkali.
Tam byli aspoň trochu kultivovaný, ne jako opice co utekly z první Zoo v okolí.
Theodore jakoby vycítil její frustraci, se na ní chápavě usmál. Jen lehce zavrtěla hlavou, bohužel za ty léta už byla zvyklá.
Draco Malfoy, který se konečně přestal tvářit jakoby ho něco bolelo. Si všiml jejich pohledů, a úsměvu. Zamračil se, jeho bouřkové oči potemněli.
Nevěděla přesně co udělal, jestli Thea pod stolem nakopl. Ale najednou se Theo zamračil, a přestal jí sledovat. Vážně se nechal zastrašit tímhle blond debilem? Malfoy který se teď tvářil, jako několikanásobný vítěz v boxu.
Se na ní zářivě usmál, podepřela si hlavu rukou. Chvíli ho jen tak sledovala, než zvedla tu druhou, a ukázala mu zvednutý prostředníček. Který byl velice populární nadávkou, v mudlovském světě. Ukázalo se, že Malfoy není tak zaostalý jak si myslela.
A její malou nadávku na jeho osobu, velice dobře pochopil. Zářivě se na něho usmála, jeho bílá pokožka začala rudnout vzteky. A Theodor který je po očku tajně sledoval, se začal dusit smíchy.

Nevinně oklepala drobečky ze své učebnice, na hodiny přeměňování. A vstala, s úsměvem se podívala po svých kamarádech.
"Uvidíme se na hodině, chci si jít ještě chvíli číst." Přikývla, nečekala ani na jejich vyjádření, a vydala se z velké síně ven.
Ve třetím patře, přímo za brněním Borise Krvavého, měla svůj tajný malý koutek. Výklenek u většího okna jí dával klid, a mír. Kolikrát jen sledovala černé jezero, a rozlehlé Bradavické pozemky. A někdy jen tak v klidu seděla, jako zrovna teď a v tichosti si četla.
Její klid byl však narušen, jen co otočila na další stránku.
Velká postava chlapce v černém se nacpala k ní, působil ještě vyšší když se nad ní takhle tyčil. Odolala pokušení zakoulet očima, její dobrá poklidná nálada právě skončila.

"Vypadni, zacláníš mi." Zamračila se na něho, a vrátila se zpět ke své knize. Snažila se zůstat klidná, mohl by jí udělat cokoliv by chtěl, a nikdo by jí nepomohl.
V tomto patře se momentálně nikdo nenacházel, vyučování začne až tak za hodinu. A do tohoto výklenku, kromě ní nikdo nikdy nechodí. Byla v pasti, přesto tajně doufala, že Malfoy není až takový magor.
"To mě velice mrzí Grangerová, musím říct že na čtení těch svých sprosťáren, nepotřebuješ tolik světla." Zářivě se na ní usmál, maličko se zamračila a nakrčila nos.
"Nemám tušení o čem to mluvíš, jestli máš na mysli Jeho první Lolitu, kterou jsi mi ukradl v knihovně. Tak ta knížka o tom je." Pokrčila nezúčastněně rameny. "A jelikož ty jsi Malfoy, kterému připadá nechutné úplně vše, včetně romantiky. Nijak mě nepřekvapuje, že se ti ta knížka nelíbí." Dodala s úsměvem, vyjeveně na ní zíral. Na chvíli snad možná, ani nevěděl co říct, to byl její úspěch.

"Já umím být romantický, vášnivý a sexy." Řekl jen nakonec, a smetl si neviditelné smítko ze saka. "Pansy by ti mohla vyprávět, to by překonalo i všechny ty tvé trapné knihy." Pozvedl ten svůj, nosánek. Musela se ušklíbnout, knihu zavřela, a postavila se čelem k němu.
"Ta prasečí hlava, ať se ke mě ani nepřibližuje. Nechtěla bych se pozvracet díky, na vás dva nemám zase tak silný žaludek." Založila si ruce na prsou, sledoval jeho obličej, ve kterém se emoce střídali rychlostí blesku. Začal se smát, tak nahlas a odvázaně až jí to vyděsilo.
"Velice trefná přezdívka, opravdu jsi mě pobavila. Když je Pansy prasečí hlava, co jsem potom já?" Zavrtěla hlavou, jen tak tak se držela aby se nezačala smát.
"Prasečí prdel, vy dva spolu tvoříte ty nejvtipnější části na prasečím těle." Rozesmála se pro změnu ona. Malfoy zíral, jakoby mu do ksichtu tryskla ledovou vodou. Za to ona se výborně bavila, a na jeho účet.
"Ty jsi ale blbá, mudlovská šmejdka." Zavrtěl hlavou, obličej celý rudý. Koutky mu však, ale cukali. Hermiona se přestala smát, a založila si ruce v bok.

"Za to ty jsi inteligentní prase." Obořila se na něj naštvaně.
"Já aspoň nepřirovnávám, lidi ke špinavým zvířatům." Zašklebil se na ní.
"K tobě, ale jiné přirovnání neexistuje." Vyplázla na něj jazyk jako malé dítě, pobaveně jí sledoval.
"Směšná náno."
"Arogantní debile!"
"Jsi nesnesitelná, ufňukaná šprtka." Uculil se.
"A ty jsi blonďatej, slizoun!"
"Grangerová, ty semnou tak krásně laškuješ." Vytasil na ní řadu dokonale bílých zubů, za ty by mu její otec líbal ruce.
"Já! Cože? To ani omylem." Ušklíbla se znechuceně. Sjel jí dlouhým, mučivým pohledem celé tělo. Začala před ní ustupovat, bohužel během dalších dvou kroků, už byla natisknutá zády na menší okno.

"Máš pravdu, nemá cenu aby ti to Pansy všechno pověděla. Ale mohu ti to sám ukázat." Rukou se dotkl její tváře, pomalu sjel na bradu, a zvedl si její obličej ke svému. Polkla, jeho dech voněl po sladkém mentolu. Kolena se jí třásla, takhle z blízka byl ještě krásnější, věděl o tom?.
"Nechci nic ukázat, pusť mě prosím." Zašeptala tiše, v jeho očích se zračilo hodně. Ale rozhodně né touha, jí pustit.
"To ani omylem, konečně jsem si tě chytil Grangerová." Zašeptal jí smyslně do ucha, jeho rty se lehce dotkly jejího lalůčku. Ztěžka vydechla, dlaněmi jí přejel po zádech.
Pevněji si jí přitáhl k sobě, rty nyní obkresloval hranu její čelisti. A ona myslela, že snad omdlí. Její kolena se začala třást, připadala si jako zmrzlina na sluníčku.

Pomalu se dostal až na její plné rty, akorát je otevřela aby zaprotestovala. Chopil se té příležitosti, a hladově jí políbil.
Jedním gestem jí sebral tak všechny slova, co měla na svém neúnavném jazyku.