My life is hard life

Ale to néé

Sklapni ty debilní kohoute, můj telefon jako každý všední den vyzvání v 6:30. Jestli se okamžitě nezvednu a nepůjdu se přestěhovat do obýváku propásnu ten napínavej seroš na primě. ÁÁ hele rohlík mamka mi udělala snídani no výborně. 7:00 pokračuji do koupelny přejedu kartáčkem po zubech prohrábnu vlasy a vezmu si čelenku ta ofina mi prostě musí odrůst dozadu. Hodím na sebe oblečení a s taškou na zádech vyčkávám jestli ve snídani s novou bude dřív 7:35 nebo písnička. Olla dneska máme štěstí písnička bohužel čas odchodu do školy skočil dřív než ta pecka skončila  :(. K sakru kde jsou zase ty klíče, pro mně typickej den nezačně aniž bych nemusela hledat klíče, no sláva tady jste zamkoun na dva západy a nejměně pětkrát zaloncovat s dveřma jestli jsou zavřené mezitím zavolat výtak a ještě se vrátit loncovat s dveřma jestli jsou opravdu zavřené. Sjedu do přízemí vylezu před barák a pak se zase vrátím vyjedu do 5. patra protže si nejsem jistá jestli jsem zamkla pak se zase vrátím dolů a teď se rozhodnout jestli jít po cestě se schodama s pravděpodobností že potkáte 5 homlesáků nejméně 5 šprcek u křoví nebo to vzít do kopce. Ale no ták se rozmysli. Je skoro léto kvetou šeříky naškubeš tu nádheru a vemeš to učitelce takže směr schody ještě že šeříky jou u nás na sídlišti a můžu se ještě vrátit na cestu do kopce. No tak to by mohlo stačit ne?! ,,Hej ty co to neseš!' zavolal na mně jeden kluk. Se strachem se otočím a odpovídám šeříky pro paní učitelku. 

- No tak na to zapomeň, okamžitě to pust'' S brekem na krajíčku jsem upustila náruč šeříků a šla pryč ten kluk na mě se smíchem křičel- počkej vrať se vem si to a táhni. Tak jsem se vrátila vzala kytici a kráčela směr škola...  V mezidveří si přezuju do bačkor a procházím kolem naší paní učitelky. Ale Ale kam pak to neseš, křikne na mě. Vám. Oh to je od tebe opravdu hezké odnese si to do kabinetu a já pokračuji do třídy zapluju do lavice připravím si tašku a vyčkávám na svou nejlepší kámošku Adélku. Už je tady, zase jí to sluší jako vždy :( tiše jí zívidím že si může dovolit tak drahé oblečení. Neříkám že na tom jsme špatně, máme se dobře to neříkám jenom nenakupujeme Aldo, GAP, Reserved... Já se spokojím s C&A a H&M a jsem šťastná. Ahoj křičí už od dveří. ,,Ahojky'' 

Kde se tak couráš už zvoní přípravný. ,,Nešlo nám nastartovat auto''. V duchu si říkám jako by si ve 4. třídě tejch 300m nemohla jít po svejch, ale když na to máte... proč ne. Nepustějí tě ani před barák na hřiště, volají ti každých 5 minut, když si tě chci pozvat musíš zodpovědět otázky a vyslechnout poučky typu: v jakém patře bydlí?, co budete dělat?, v žádném případě nechod k oknu!... Proto k nám nechodíme byla u nás možná 2krát za ty 4 roky co se známe. Otevřu tašku že si ještě vytáhnu penál a pak jako každý den vykřiknu ,,ALE TO NÉÉ'' Adél už to ani něák netankuje, už pozná že tohle znamená že něco nemám, když to slyšíte každou přestávku už si to budete pamatovat. Úča vchází do třídy ve svém novém kostýmku. ,,Sednout'' Všichni se hlučně posadíme jen moje ruka zůstane nahoře. Tak co zase nemáš Ellie? penál odpovídam už normálně. Tak žákovskou.... Tenhle postup znám, poznámka černá tečka do toho jejícho blbího papíru a mračoun do notýsku. 

Tak doufám že se Vám moje první část líbila... Ano píšu ze svého života. Takovej katastrofickej film z U.S.A ještě nepřišel, ale já už ho zažila. Mimochodem je mi 14 a nejmenuju se Ellie píši to jako anonim protože nechci aby moji spolužáci přišli že toto píšu. I tento účet jsem udělala jenom kvuli tomuhle :) nejdřív sepíšu minulost a s rychlostí se vrhneme na součastnost :)