If I had you

Part 6 - You!

S tichým hvízdotem motorů dosedla sakkárská loď na hettiopském území a netrvalo dlouho, a k zemi klesla i její nástupní rampa.

První, kdo se objevil na jejím vrchu, byl podezřívavý Thor. Své nohy zapřel v pevném postoji a zkoumavě se rozhlížel po krajině kolem sebe, kterou s vypnutím stroje pohltilo absolutní hluché ticho. Božské modré oči nedůvěřivě přejížděly zleva doprava a zase naopak ve naze se ujistit, že nikde poblíž nečíhá nebezpečí.

V tom se za Thórovými zády ozvaly kroky, které svými pomalými dopady o kovovou podlahu roztříštily ono prazvláštní mlčení okolní krajiny. Nemusel se ani ubezpečovat o identitě jejich majitele, jenž se pánovitě postavil po jeho pravici.

„Spokojen?" rýpl si Loki, když konečně dostal příležitost narychlo zmapovat neprostupnou zeleň před nimi.

Thor se na muže vedle sebe jen letmo podíval a věnoval mu rychlý úšklebek. Opravdu miloval tak říkajíc vznešenou aroganci svého mladšího bratra, i když v tuto chvíli byla na místě. Ale jedno mu nemohl upřít - Loki vskutku odvedl dobrou práci. Stáli na jakési vypálené mýtině obklopené vysokými stromy, za nimiž se v dáli tyčily obrysy černočerných skal a vysokých hor. Přistáli uprostřed ničeho, předaleko od nejbližší civilizace, tak jak si Thor přál.

„Nuže pánové...připraveni?" zazněl líbivý hlas za jejich zády, až Lokimu naběhly chloupky na zádech, ale ne. Odmítal jakkoli reagovat. Nehodlal se snížit na Thorovu úroveň, který se jak poslušný chlapeček lusknutím prstu otočil k jeho majitelce. I když ho dětinskost a pubescentní chtíč boha Hromu nijak nepřekvapoval, dnes na tohle divadlo nebyl zvědavý.

S dlouhým nádechem se napřímil a s rukou zapřenou o traverzu nad východem z lodi nepřestával smaragdovým pohledem tančit mezi kmeny prazvláštních stromů před sebou, jejichž zuhelnatělá prázdnota ho prapodivně znepokojovala. O to spíš, když spáleniště pod jejich lodí místy stále jemně doutnalo. Co se tu jen stalo? Proběhlo Lokimu hlavou a poprvé zapochyboval o vhodnosti výběru tohoto místa.

Z nejistého mravenčení, které se mu rozlévalo pod kůží, ho probrala až slova jeho bratra: „Čekáme pouze na tebe, náš sličný zajatče." vyprsil se Thor a roztáhl rty v široký úsměv, který nevěnoval nikomu jinému než Fjörn. Loki pouze zahlédl pohled, jímž jejich zajatkyni obdařil a bylo mu naprosto jasné, jak tohle celé bude pokračovat. Koneckonců – nebyl by to Ódinson, aby se neotočil za lecjakou sukní.

I když byl na bratrovo tokající divadýlko byl už ve svých tisíc padesáti dvou letech starý, neodpustil sit škodolibou radost z toho, jak Fjörn jeho charismatický projev v podstatě bez zájmu přešla: „Skvěle, moje zbraně," a pevně nastavila ruku přímo před Thorův hrudník, načež on sám se v tu ránu nezmohl na víc než nechápavé: „Cože?"

Za běžných okolností by Thorovu reakci ignoroval. Jenže při pohledu na jeho vykulený výraz si nedokázal odpustit drobné popíchnutí: „Copak, bratře? Překvapil tě její dotaz?"

Loki se ani nikterak zvlášť nemusel snažit číst v bratrově dotčeném pohledu. Vědomí toho, že svými komentáři Thorovo ego do výšin nevynáší, mu vskutku dělalo dobře u srdce. Nicméně Thor musel pochopit, že svou očividnou náklonností k té dívce u Lokiho narazí. Přece jen byla více Lokiho zájmem než Thorovým. Loki byl ten, kdo ji našel u GrandMastera a také ten, kdo se rozhodl riskovat a vzít ji na loď. On sám měl na ní tudíž větší právo než jeho starší bratr. A proto si také Thor musí uvědomit, že pokud tu dívku bude chtít získat, Loki udělá vše proto, aby jeho snahy do jedné zhatil.

„Tak jak, pánové?" ozvalo se za Lokiho zády pevněji, dožadujíc se odpovědi na svou otázku, jež zatím stále nebyla vyřčena.

„Myslím, že alespoň dýku..."