To hrdinové dělají (Iron Dad & Spiderson)

3. kapitola

Justin Hammer vypadal úplně stejně, jak si ho Tony pamatoval.

Světle hnědé vlasy měl střižené nakrátko, pouze po bocích trochu vyholené. Za brýlemi se skrývaly hnědé lstivé oči, v nichž se zračila neskutečná radost, jíž dokazoval i jeho jemný úsměv.

Ačkoli video ukazovalo jeho postavu dokonale nasvícenou i zaostřenou, pozadí za ním bylo rozmazané a tmavé, a pouze z matných obrysů stěn se dalo rozeznat, že ať už je Justin kdekoli, je uvnitř budovy.

„Už chápu, co máš rád na dramatických příchodech, Tony," broukl klidně, jako kdyby o nic nešlo. Jako kdyby byli jenom dva staří přátelé, kteří se zastavili na ulici na kus řeči. „Musím poznamenat, že na tom něco je. Snadno bych si dokázal zvyknout... ale o tomhle možná někdy jindy."

Ustoupil o krok blíž, na tváři se mu rozlil žraločí úsměv, jenž zvěstoval špatné zprávy. „Zarazím tě, než se začneš ptát. Jak sám jistě víš, tohle je nahrávka, ne živé video, takže ti radím mlčet. I pokoušet se vystopovat signál bude marné, na tohle jsem se dlouho připravoval."

I přesto to Tony zkusil. Zašeptal rozkaz Friday, aniž by z videa spustil pohled, oči rozšířené zděšením. Mozek se mu zastavil a pracoval na plné obrátky zároveň, měl pocit, že napětím ani nedýchá, a s každým slovem, jež Justin vypustil z úst, mu srdce bilo rychleji.

„Vím, že jsi nikdy nebyl na zdlouhavé řeči okolo, takže budu tak milostivý a ušetřím tě jich. Jsem si jist, že se určitě sám sebe právě ptáš, proč. A nebo taky víš, ale přesto doufáš, že co si myslíš, není pravda. No, můj příteli, musím tě zklamat," vzdychl.

Zněl, jako kdyby mu to bylo líto, ale Tony věděl, prostě věděl, že je to jen přetvářka. V téhle branži byli všichni dokonalí herci, byla to určitá povinnost, jeden z klíčů k úspěchu.

Hammerovy oči ztvrdly, stala se z nich neprostupná opona, za níž se budoval vztek a zášť. „Zesměšnil jsi mě, Tony. Po Stark Expo jsem přišel o všechno. O slávu, peníze, firmu i vynálezy, o hrdost. Hlavně o hrdost. O to ti přece celou dobu šlo, že? Dostat mě mimo hru.

Chtěl jsem se pomstít. A stále chci. Nemůže tě to překvapovat, no ne? Ale přesto se vsadím, že tohle jsi nečekal. Vsadím se, že jsi zapomněl na moje sliby. Že jsi zapomněl na Justina Hammera úplně, stejně jako zbytek světa."

Nebyla to pravda, ale taky ne lež. Nemohl zapomenout na to, co Hammer před osmi lety způsobil. Noc Stark Expo ho občas stále strašila ve snech, nemohl se těch vzpomínek zbavit, ať se snažil, jak se snažil.

Ale nemyslel si, že se Hammer vrátí. Nebral jeho výhrůžky vážně. Proč by taky měl, když v té době nebyl důvod se jimi zaobírat?

„Dlouhou dobu jsem plánoval, jak tě obrat o všechno, stejně jako jsi to provedl ty mě. A dlouhou dobu to vypadalo, že to bude Pepper, kdo mě poctí svou přítomností. Ale pak přišla... nečekaná," decentně si odkašlal ve snaze zakrýt svůj výsměšný smích, „zpráva. Potts tě nechala.

Přiznám se, že to s mým plánem otřáslo. Co jsem měl dělat? Neměl jsi přítelkyni, a do toho všeho jsi přišel i o tu svou superhrdinů. Jak se zdá, všichni Tonyho Starka opouštějí, že?"

Konečky prstů mu zacukaly, ale jinak nedal najevo, že na něj mají jeho slova jakýkoli efekt, přestože bodala hluboko do srdce. Nevyšlo to s Pepper, nevyšlo to s Avengers. Jeho jedinou útěchou u toho druhého bylo, že za to si nemohl úplně sám.

Nebo snad ano?

„Potom se objevil Peter Parker. Zezačátku jsem nechápal, co je na tomhle klukovi tak výjimečného, že na sebe strhl tvou pozornost. Jak se patnáctiletý kluk může stát osobním stážistou někoho tak slavného a geniálního, jako je samotný Tony Stark?" Dopřál si dramatickou pauzu, během níž uchopil kameru, na níž natáčel, do ruky, a přesouval se s ní o několik metrů dál. „Snadno. Stačí být Spider-Man."