Na daleké mítince jedna břízka stojí
Okolo ní pařízky, soumraku se bojí
Zbyla si tu pro sebe, bez známých či přátel
Místo srdce v kmeni jen vyhlodaný kráter
Řekla si: „Co slzy zmůžou?
Vždyť odsud mi nepomůžou."
Bez kořenů, spíše křídla
Dopraví ke světla zřídla
„Zlaté slunce v dáli mizí
Já však vidím ráno ryzí
Opouštím zeminu, vylezám z hrobu
Před sebou nádherně svítící dobu."
„Já cítím půlden, i přes půlku noci."
Bez Slunce Měsíček je jí pomocí
„Dojdu si ke konci, přes sníh i přes bouře,
Ať je dál přede mnou písek či snad moře."
Přes kůru černo-bílo pouze viděla
Ostatním ráda by okolí změnila
Barvila, kreslila duhy a jezírka
Aby tu pro smutek nezbyla mezírka..
