Sudba

Věštba

,,Neboj, bude sranda."
Tak přesně touhle větou začínají kolosální průšvihy. A letos jich nebylo málo.

,,Zuzi, já na takové věci nevěřím," zavrtěla jsem hlavou.

Zuzka se culila jako měsíček na hnoji, pohrávala si se sklenkou šampaňského v ruce, posílajíc růžovou bublající hladinku od strany ke straně.
,,Pak ti nic nehrozí, ne? Jen se zasměješ. Navíc tohle," ukázala palcem za sebe do malého tmavého pokojíku, ,,není žádná Sibyla, ale Míša Táborská, chodí s naší Terkou na historii."
Zmínka o její sestře mi na klidu dvakrát nepřidala.
Nečekala na moji odpověď, chytila mě za loket a protáhla pootevřenými dveřmi, které za námi s hlasitým cvaknutím zabouchla.
Do nosu mě udeřila těžká nasládlá vůně vanilky. Uprostřed místnosti u malého kulatého stolku seděla holčina s černými vlasy padajícími těsně nad zadek a s potutelným úsměvem ozářeným zespodu svíčkou datlila na mobilu, přičemž její temně rudé nehty vydávaly klapavý zvuk.

,,Už se vám budu věnovat." Odložila telefon na zem vedle svých hříšně dlouhých nohou. Usmála se a do tmy se zaleskl dokonalý úsměv.
Trochu ze mě opadl nepříjemný pocit. Je to jenom hra, dívčí tlachání nad kartami. Vědmy si určitě nesjíždí facebook a nevypadají jako modelky v upnutých vínových šatech.

,,Ahoj, Zuzko," přikývla na pozdrav mojí kamarádce a mně podala ruku se štíhlými prsty.
,,Míša."

,,Barbora," stiskla jsem ji ruku.

,,Posaď se," ukázala na volné ratanové křesílko na druhé straně stolu.

Zuzka do mě nenápadně strčila. ,,Počkám venku," vesele zamávala a zmizela. Měla v sobě tolik klidu jako tornádo.

,,Nevím, jestli je tohle dobrý nápad," přešlápla jsem z nohy na nohu.

,,Vyzkoušíš, uvidíš. Neboj, za pár minut jsi venku." A můžeš pokračovat v korzování po Lukyho domě, opít se do němoty, sbalit někoho, začít něco nového.

,,Lukáš mě ukecal, abych tu lidem vykládala z karet, takové silvestrovské překvapení." Usmála se a znovu pokynula ke křesílku. Sálala z ní pohoda a klid. Upila z baňaté skleničky červené víno.

,,Něco jako kouzelník dole v obýváku?" zeptala jsem se, než jsem se usadila.

,,Asi tak. Už sem pár lidí zabrousilo."

,,Nemáš tu zrovna..." rozhodila jsem rukama a přemýšlela, jak vyjádřit svoji myšlenku, abych Míšu neurazila.

,,Děsivou atmosféru?" Pobaveně se uchechtla. ,,To nepotřebuji. Nepředvádím divadlo, jen lidem říkám, co jsou mi karty ochotné prozradit." Mírně přimhouřila oči, až vypadala jako kočka.

,,Jaký jsi měla letošní rok?" Naklonila se mírně ke mně.

,,Prachmizerný," přiznala jsem popravdě. Zamrvila jsem se na měkkém polštářku. Před měsícem jsem načapala Zdendu, mého Zdendu, se Sárou, kterou jsem pár let považovala za blízkou kamarádku, sousedi mi vytopili byt, když jejich pětiletý synátor páchal vědecké pokusy v koupelně, na aquaerobiku jsem si zlomila ukazováček... hlavou se mi míhaly nepříjemné vzpomínky. Tenhle rok nebyl dobrý. Ale přežila jsem.

,,Můžeme se kouknout, jestli v přicházejícím roce se budeš mít líp." Mrkla na mě.

Proč ne? Bude chvilku blekotat o tom, jak se seznámím s úžasným mužským, štastně se zamiluji a nejspíš i vyhraji v loterii a nezapomene dodat, že je třeba být na pozoru před temnou mocí. Fajn, nakonec možná potřebuji dopumpovat do žil trochu optimismu.