THALLA

2. Naše maličkosti

Jmenuji se Lara Brown a je mi 27 let. Pracuji ve výzkumném centru pro biologický rozvoj v New Yorku, kde také bydlím, spolu s mou čtyřletou německou dogou, nesoucí jméno Raindrop Joaquime Dane Heaven. Ale stačí Ryan.

Do mých čtyřiadvaceti si nic nepamatuji. Matka říká, že jsem měla nehodu, a když jsem se po měsíci probrala z kómatu, byla jsem jako vygumovaná. Zvláštní, ale raději se v tom nevrtám. Čím míň se zajímám, tím mám míň důvodů s ní mluvit.

Studium přírodních věd jsem zakončila dvěma doktoráty. Prozatím.

Abych byla upřímná, nejsem úplně marná. Na svůj věk mám na kontě pár zajímavých prací, dokonce nějaké to ocenění a jsem relativně vlivná mrška. Vedu celé biologické oddělení sestávající z dvanáctičlenného týmu.

Občas jsem dělala pro samotného Nicka Furyho, což teď můžu s klidným svědomím přiznat - když je mrtvý. 

A taky pro SHIELD - než se rozpadl...

Mé zájmy jsou práce, práce a... taky práce. Občas se odreaguji tím, že napíšu odborný článek, kouknu na nějaký akční thriller nebo prostě nic nedělám. aktivně se také věnuji specifickému druhu sportu, pracovní název zní - let za psem. Musím říct, že při mé maličkosti a Rayanově velikosti nebylo příliš složité, dostat se na tak profesionální úroveň.

Nejsem zrovna společenský typ a moc tomu nepomáhá ani fakt, že mi většina lidí připadá ubohá a hloupá, uboze hloupá, nebo hloupě ubohá. Proto je můj 'nejlepší přítel' můj terapeut Thomas. Bydlí ve vedlejším vchodu, takže se potkáváme velmi často a občas se s námi dokonce vydá na procházku. Troufám si tedy říct, že nejde o typický vztah pacient - terapeut. 

Asi bych měla zmínit i takové ty dva lidi, kteří by pro vás měli být ti nejdůležitější na světě. Myslím, že se jim říká rodiče. Otce jsem v životě neviděla a matka je velice arogantní, zahořklá, kariéristická advokátka. Pro jistotu se s ní vůbec nestýkám.

Slušelo by se ale říct něco víc o nejlepší části mého života - Ryanovi.

Jak už jsem řekla, jde o německou dogu. Ryan však není normální doga, on se tak trochu vymyká z tabulek. S kohoutkovou výškou 110 cm, neuvěřitelnými 92 kg a mou profesí, jsem byla nejednou nařčena, že je to moje práce. Ne, vážně jsem na něm nic nezkoušela!

Vzala jsem si jej jako odrostlé štěně, čímž jsem si v podstatě pořídila osobního strážce. Jojo, Whitney by koukala...

Když pominu to, že se za mnou minulý týden záhadně vydal skrze zamčené dveře bytu až do města, kde mi zachránil život před idiotem v červené Toyotě, stojí za zmínku jeho poněkud nepřátelské chování vůči mužům. Stačí potkat nějakého, který se na mě křivě usměje a nejraději by ho nesl v zubech.

Svým zjevem téměř každému nahání hrůzu. Svalnaté tělo s obrovskou hlavou pokrývá tmavě šedá, až černá srst, jen na mohutné hrudi a prstech jeho dlouhých, šlachovitých nohou, svítí bílé znaky. Oči má jantarově žluté s pohledem neskutečně hlubokým a moudrým.

Když nad tím teď tak přemýšlím, s těmi špičatými, vzpřímenými ušisky nemá zas tak daleko od poníka.

Tohle by pro představu nás snad stačilo. Teď už se konečně vrhnu na ty šílenosti.