Opravdu netuším, jak bych se měla popsat. Jsem holka v pubertě, která občas neudrží pusu na uzdě. Má bujnou fantazii, smysl pro humor i pochopení. Zná smutek, ale i radost. I pro mě platí stejná a přesto jiná. Ano jsem stejná jako ostatní holky , ale přesto jiná.
S kamarádkami a spolužačkami jsme velice rády pozorovali kluky . Obdivovali jejich účesy, styl oblíkání a chování. Přirovnávali je k americkým hercům, anglickým zpěvákům a různým slavným osobnostem. Dělali si z nich srandu a kamarádily se s nimi. Byla to zábava.
Jednoho dne kamarádka přišla s tím, že se jí líbí kluk, ale tan nechodí na naší školu a je mu prý 18. To znělo jako výzva vypadnout ze světa třináctiletých hráčů počítačových her a začít si psát s někým rozumnějším. Ano my jsme si s tím klukem začali psát, občas jsme ho potkali v autobuse.Brala jsem to spíš jako výpomoc kamarádce, poznat kluka, který se jí líbí. A tak jsme o přestávkách opouštěli téma třináctiletých puberťáků a začali si povídat o osmnáctiletém klučinovi.
Nikdy jsem nepochopila jak můžou být holky vedle z nějakého kluka. Jasný mě se taky líbil kluk, ale že bych z něj byla až tak vedle. "Chodit s klukem,mít vztah na to mám času dost "říkala jsem si. Otázky co je to být zamilovaná atd.. jsem pro zatím mela nezodpovězené.
S klukem jsme si psali už delší dobu a kamarádka, že by s ním chtěla jít ven. Vždy mi řekla, co mu mam napsat a jestli bych jí domluvila schůzku. Já zajisté velký akčňák zjistila informace, klukovi napsala o setkání a začala domlouvat. A co se nestalo. Kluk napsal kamarádce, jestli je to pravda a ona nic. Občas mu neodepsala, na téma schůzka dělala, že nic neví. A já z toho vyšla jako největší osel, který nakonec chce, aby ti dva měli setkání. Čas planul kamarádka si s klukem psala čím dál tím míň a já zase čím dál tím víc. Ona na mě začala žárlit, protože viděla, že si sním rozumím v rámci možností.
S tím klukem jsme si psali od sedmé třídy. Kamarádka o něm stale básnila atd. Čas letěl a my už byly na konci osmé třídy.
Školní rok se chýlil ke konci a kamarádka se měla stěhovat. Se setkání se sešlo a na konec i z psaní.
Poslední školní den jsem jako vždy byla smutná. Při představě dvou měsíců doma mě šel mráz po zádech. Také jsem se loučila s kamarádkami a kamarády z devítky a i s osmičky,kteří odcházeli na jiné školy. Loučení se školním rokem byla i přes krásné vysvědčení katastrofa. Jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Hned následující den si mě i bráchu vzal táta do práce. Objížděli jsme louky, já řídila auto a to nebylo všechno. Viděla jsem kluka, který se líbil kamarádce. Já člověk upovídaný před ním ani nepípla. V jeho přítomnosti jsem prostě byla nesvá a už to mi bylo divné. Připadalo mi, jako by se o mne začal více zajímat. První týden jsme na pár dní jeli k babičce a dědovi. U prarodičů jsem vždy byla ráda. Mám tam svůj domov- rodinné zázemí, ale teď bylo něco jinak . Každý den jsem si psala s tím klukem, ať už přes smsky nebo přes sociální sítě od tety z počítače. Když jsme se vrátili domů. Pár dní potom se stalo něco nečekaného. Navečer jsme šli navštívit druhou babičku a já cítila, že bude něco jinak. Chvíli jsem se dívala z okna a najednou ho zahlédla. Blesklo mi hlavou JDI VEN ! Vzala jsem bráchu a šli jsme se projít na kopec za ves. Tak jsme se potkali. Bylo velice zábavné jak si ze mě dělal srandu, jak se snažil unavit se mého hyperaktivního bratra, jak se bránil,abych mu nenaházela semínka řepky do vlasů a chtěl mě popálit kopřivou, o které tvrdil, že je to hluchavka. Bylo to zajímavé s ním strávit tři hodiny. Začínal se mi líbit. Až teď jsem poznala, co je to být vedle z kluka. Druhý den jsem ho znovu potkala venku. Házel po mně provokativně nezralé švestky a já mu to oplácela špendlíky. Díky mé poblázněnosti do něj jsem doma začala doma lhát. Táta tu lež, ovšem prokoukl. Dále jsem si odběhla svoje první noční závody v ženském týmu. Po těchto závodech jsem,ale odjela pečovat o nemocnou babičku. Babička po dlouhodobých bolestech a hrozbě ochrnutí byla přijata do nemocnice. Na dále jsem se staralo o dědu. V polovině prázdnin jsem se vrátila domů. Doma jsem chodila spát v noci a ráno spala devíti, desíti no jak kdy. Kolem jedenácté jsem chodila za mámou do práce. Pomáhala jsem druhé babičce, doma uklízela, chodila s děckama na ryby a s Axonem na procházky. Jednou jsme s sestřenicí vzali Axona až do vedlejší vesnice. Axon je můj pes, tři roky starý německý ovčák.
Jeden večer mě máma nechtěla pustit na ryby. Ale přemluvila jsem ji a šla jsem se projít. Jelikož mi to nedalo a slyšela jsem poblíž kombajny, tak jsem se vydala o půl deváté večer na kopec, rozhlédnout se, kde sečou. Druhý den jsem se nudila a tak jsem se vydala ve tři hodiny odpoledne znovu na kopec. Ale to už mne potkal tát a vzal si mě sebou do práce. Dal mi zmrzlinu a učili se němčinu, ale ne dlouho. Nastaly problémy a táta je musel řešit. Já se ovšem nenudila sledovala jsem žně v plném proudu. Vyřešila si jeden telefonát a užívala si pozorování jednoho kluka (kamaráda,kluk,který se dřív líbil kamarádce). Sranda nastala ve chvíli. kdy se vysypala půlka liazky a táta mi dal do ruky koště. Už snad nikdy nezapomenu to jak inženýr pracoval s lopatou, ty naše pohledy s kamarádem, moje záchvaty smíchu nebo tátovo zabíjení myši. Byl to prostě úžasný den, nepopsatelně krásný. Když mě táta po pěti hodinách s ním v práci vezl domů, tak se mi nechtělo.V ten večer byl úplněk a noc byla dlouhá. Tak jsem šla za děckama na ryby. Na konec jsme tak s rybářem zůstali sami a vyprávěli si vzpomínky a hlášky z filmů. Přišla jsem domů unavená a plná zážitků. Nechtělo se mi spát.
Kamaráda jsem o prázdninách potkávala často, no šlo by to i častěji,ale bohužel! Nebyl den, kdy jsme si nepsali. Párkrát jsem ho viděla u mamky v práci. Náš poslední den spolu venku byl koncem srpna. Byl to poslední prázdninový den, kdy jsem ho mohla potkat. Přímo jsem se modlila, abych ho potkala. Stalo se, jako by bylo moje přání vyslyšeno.
Pár večerů o prázdninách jsem proseděla jen tak na terase a dívala jsem se na hvězdy a přála si pár přání. Sestřenice mi říkala, že jsem se zamilovala a měla pravdu. Byli to překrásné prázdniny s mnoha zážitky ze závodů, z venku, z práce mích rodičů,od babičky apod... Sice jsem neviděla ani jednoho kamaráda ze školy,ale to mi nevadí. Seznámila jsem se z novým klukem,kterého jsem poznala u táty v práci. On mne prý znal z tátových vyprávění . Když jsi vzpomenu jak jsem ty prázdniny nechtěla a teď bych je nejraději vrátila. Ty úlety s tetou, večerní koupání bazéně i v rybníku, vycházky, grilování, hraní karet pod širým nebem, i plno srandy s dědou a bratranci.Vůbec mi nevadí, že jsme nebyli na dovolené. Nemusím cestovat , stačí se jen dívat a všímat si všedních věcí a lidí kolem sebe.
Málem bych zapomněla na odpalovaní granátu z druhé světové válka a moje zpívaní koled.
Chtěla bych vrátit čas, chci vrátit ty prázdniny.
Poslední tři měsíce kamaráda už nevídám. Ten jeho úsměv, rozplývám se, když si na něj vzpomenu. A už vím co je to se zamilovat, být nesvá v jeho přítomnosti, zrychlený tep a krásné sny. Tohle léto budu mít v paměti hodně dlouho! Navždy! Má zamilovanost stále pokračuje, ale tou cestou už jdu sama!
