To hrdinové dělají (Iron Dad & Spiderson)

6. kapitola

Z téhle kapitoly mám strašně smíšené pocity. Nejsem s ní spokojená, ale co už.

Natashu přerušilo hlasité vyzvánění uprostřed věty. Jejich smích i hlasy se okamžitě ztišily a místnost se ponořila o ticha narušovaného jen neustávajícím vyzváněním.

Všechny hlavy se otočily k Stevovi, který jako by až teď vzal na vědomí brnění vycházející z jeho kapsy. Nechápavě nakrčil obočí, protože mu neměl kdo volat.

Ledaže by...

Se zatajeným dechem přečetl jméno na obrazovce. Nevěřícně zíral, snažil se zjistit, jestli ho nešálí zrak, ale zmatené pohledy ostatních i stále zvonící mobil ho vyvedly z omylu. Odtrhl pohled od obrazovky, místo toho jej upřel na svůj tým před sebou, přijmul hovor a zvedl mobil k uchu. „Tony?"

Napětí v místnosti by se náhle dalo krájet. Všichni se okamžitě napřímili, očividně ještě zmatenější než předtím, ale nebylo pochyb, že každý pochopil, kdo je na druhé straně hovoru.

„Říkal jsi, že když budu potřebovat, pomůžeš mi," promluvil Tony roztřeseně. V hlase mu zazníval smutek a nekonečný strach, emoce tak surové a silné, že se mu je nedařilo skrýt, ačkoli Steve poznal, že se o to snažil. „A já vás potřebuju všechny."

„Samozřejmě, že pomůžeme," odpověděl bez váhání. I kdyby to nebyl jeho instinkt, slíbil Tonymu pomoc. Navzdory jejich roztržce vůči němu necítil zášť, nikdy by nemohl, a nepřál si nic jiného, než napravit své chyby.

Jenže taky znal Tonyho. Možná ne úplně, možná se nechal stejně jako ostatní zmást maskou, jíž znal z médií a vyprávění, ale troufal si říct, že za ty roky, které spolu strávili jako jeden tým, ho poznal alespoň trochu. Věděl, že by nevolal, kdyby nebyl opravdu zoufalý, kdyby se opravdu něco nedělo. „Tony, co se stalo?"

Natasha se opatrně postavila a nerozhodně přistoupila blíž k němu. Možná se nakonec přidala na Stevovu stranu, ale to neznamenalo, že o jejich (bývalého) přítele neměla obavy.

„Unesli Petera," vydechl Tony zdrceně. „Steve, on má Petera."

„Petera?" zopakoval zmateně. Natasha, Bucky, Sam a Clint se na sebe podívali a lehce zavrtěli hlavami, nikdy o žádném Peterovi neslyšeli. „Kdo je Peter?"

Tony chvíli mlčel, než potichu, jako kdyby se bál, hlesl: „Můj syn."

Na chvíli se mu před očima mihla představa Tonyho ležícího na studeném betonu s vibrániovým štítem zaraženým v reaktoru, když mu mobil vypadl z ruky. Nebýt Buckyho rychlé reakce, pravděpodobně by se rozbil, ale on ho stačil chytit a podat zpátky Stevovi, který na něj děkovně kývl, než si ho znova přiložil k uchu. Ruce se mu třásly. „Tvůj syn?"

Bucky po jeho pravici sebou trhl jako uštknutý hadem, Clint s Natashou se na sebe šokovaně podívali, a Sam jenom potichu zamumlal: „Jeho kdože?"

„Ano." Tonyho hlas nabral na tvrdosti a ostrosti, ale vzápětí se obrátil zpátky k zoufalství. „Steve, prosím. Unesl ho Hammer. Justin Hammer. Nevolal bych, kdyby to nebylo nutné, ale já – já – nemůžu ho najít a on mu ubližuje –"

„Tony, Tony," přerušil ho rychle, aby nezačal panikařit, jasně si vědom Starkova zrychleného dýchání. „Slíbil jsem, že pomůžeme, a taky pomůžeme. Kam máme přijít?"

„New York." Krátká pauza. „Stark Tower. Budete v bezpečí. Ross neví, že jste ve Wakandě, a nebude vědět, že budete v New Yorku, slibuju."

Neptal se, jak to věděl. Ono vlastně nebylo možné, aby nevěděl. S veškerou technologií, jíž měl Tony k dispozici, je mohl snadno vystopovat, Natashiným hackovacím schopnostem navzdory. Navíc byl génius, a rozhodně mu nedělalo tolik práce dát si dvě a dvě dohromady, aby zjistil, jaké místo na celé Zemi jim poskytne bezpečné útočiště.