miraculous - Ona je moje, Felixi

3.

Chat Noir :

"Dobře tak přijel k nám můj příbuzný a bojím se, aby nikomu neublížil. Hlavně jedné holce, protože už tak se jí děje hodně zlého a já se bojím, aby se z toho nezhroutila a nezakumovala"
řekl jsem a podíval se přímo na Mari. Ta se otočila se slzami v očích a objala mě.

"Neboj, dokud jí budeš na blízku, tak bude v pohodě" řekla, jako by věděla, že mluvím zrovna o ní. Po chvilce mě pustila a kývla hlavou a já pochopil, že se mám otočit.

"Jo to já mám zase úplně jiný problém" a já se jí jen nechápavě zeptal.

"A jaký" ona se zasmála.

"Ty musíš vždycky vědět hned viď" řekla a znova se zasmála. Já jen protočil panenky a ona začala mluvit.

"To, že tu jsou dva kluci, ke kterým něco cítím. Jenže ten kterého doopravdy miluju, ani pořádně neví kdo jsem. A já pomalu začínám mít pocit, že to je beznadějné" jen jsem slyšel, jak vzlykla.

"To já mám podobný problém. Jenže vím, že ta kterou miluji mě nechce a jedna mě pořádně ani nezná. Obě jsou sice skvělé, ale nikdo mě nezná, jako ta poslední jenže nevím jestli ji mám rád nebo je to jen kamarádka" a otočil jsem se na ní. Už jí znova tekla slzička po tváři. Byla to slza soucitu možná slza lítosti to nevím, ale poznal jsem, že jí to ranilo. A to jsem právě nechtěl.

"Mari já...já se moc omlouvám" setřel jsem jí slzu a zvedl se.

"Já už raději půjdu, promiň" řekl jsem když jsem skočil na zábradlí Marinettina balkónku.

Když jsem chtěl skočit, tak mě chytla za pásek naznačující ocas. Poté zatáhla a já se otočil. Naše rty se dotkly.

"Chate.. Já.. Já se moc omlouvám to byla nehoda, já jsem jen nechtěla, aby jsi odcházel se špatným pocitem" v tu chvíli jsem jí chtěl políbit, jenže jsem si uvědomil, že asi je to jen jednostranné. Zesmutněl jsem, ale snažil jsem se, aby to nebylo poznat.

"To je v pohodě, nic se neděje, jen že už je pozdě a já budu muset jít domů" a zase jsem skočil na to zábradlí.

"Promiň, že jsem měla tenhle blbý nápad" a koukla se do země.

"Za to se nemusíš omlouvat a hlavně už se tím netrap, nevím, jak bych dokázal bojovat, zrovna proti tobě" a usmál jsem se na ni. Ona se jen jemně začervenala.

"Hezké sny puurinces" a poslal jsem jí vzdušnou pusu a pak radši rychle odskočil pryč.

"Nevěřím tomu, co se právě stalo" řekl jsem a lehnul si do postele.

"Jako bych ti to celou dobu neříkal" řekl Plagg a pustil se do dalšího kousku toho odporně zapáchajícího sýra.

"Tak já jsem se asi zamiloval do Marinette" a začal jsem o ní přemýšlet.