Brácho, vypršel ti čas {M&M incest}

- Ale moje naděje se právě rozplynula. -

Táhl mě k autu.

Do té doby jsem se stihl vzpamatovat a když mi otevřel zadní dveře od auta, mlčky jsem tam vklouzl.

Nevěděl jsem že má tohle auto..

Tašky naskládal do kufru a sedl si za mnou do zadu.

„Ty nebudeš řídit?" zeptal jsem se aniž bych odtrhl pohled od svých rukou.

„Podívej se na mě."

Zvedl jsem své oči a konečně se setkal s těmi jeho. I když je máme stejné, ty jeho jsou výjimečnější. Krásnější.. Jsou a vždy budou..

Chvíli se mi do očí díval a pak se mi dravě přistál na rty..

Jelikož jsem se bál, spolupracoval jsem. Marcus mě chytil pod zadkem a vyhodil si mě na něj tak, že jsem na něm seděl obkročmo.

Byl jsem na něm natiskl a cítil jsem jeho kamaráda na tom mém.

Ano, vzrušovalo mě to, o tom žádná ale snad si to nechce rozdat na parkovišti v autě?

Na jeho bouli v kalhotech se opravdu špatně sedělo a tak jsem se pošoupl, I když jsem nechtěl, trochu více dozadu.

Zavzdychal mi do polibku a za zadek si mě přitáhl zase blíže.

„Chci tě"

„Na parkovišti?"

„Jo"

„Ale-"

„Mě budeš poslouchat"

Začal jsem se zase bát tak jsem mu stáhl kalhoty a jeho kamaráda si rychle strčil do úst.

„Takhle jsem to nemyslel" slyšet jeho upřímný smích bylo něco tak krásného, že jsem se také usmál.

Zase se mi pustil na rty a začal mi stahovat kalhoty. Už chápu jak to myslí.

Když jsem byl před ním jen v triku, které mi také po chvíli stáhl, stále se věnoval mým rtům a rukama jezdil po mých svalech. To jsem chtěl také a proto jsem mu triko též sundal.

Jeho břicho byla dokonalost sama. Když mě přestal hladit, trochu jsem zakňučel.

Jeho ruce jsem ucítil a svém zadku a po chvíli i jeho 2 prsty které byly ve mě.

Vypískl jsem ale hned na to se slastně prohl v zádech.

„Bože"

Nic už jsem potom neříkal a on si mě přetočil na 4. Na sucho do mě vnikl a mé očka se zaplnila slzama. Začal silně přirážet a mě vše bolelo.

Brečel jsem.

Prosil.

Nic nepomohlo.

Už jsem doufal že se změnil a teď mi to dokáže.

Nedokázal.

Když jsem v sobě ucítil teplou tekutinu, pochopil jsem, že se udělal a proto ze mě vyšel. Oblékl se a kdyz viděl, v jakém jsem stavu, oblékl i mě.

„Kde bydlíš?" skoro až zařval a já mu to jako poslušný pejsek pověděl.

Doufal jsem v lepší, bezbolestný život.

Ale moje naděje se právě rozplynula.

Děkuji ti moc.

Marcusi Gunnarsene.

Tak co na tu knihu zatím říkáte? 🥺❤️
Já jsem aji docela spokojená. 😁